Na co hraje bluesman Coco Montoya

Kalifornský kytarista, zpěvák a skladatel Coco Montoya se řadí k předním představitelům elektrického blues. Kromě více než dvacetileté sólové kariéry má za sebou spolupráci s několika ikonami tohoto stylu, které rády využily jeho citlivé hry s působivě, ale neokázale vystavěnými linkami, chytře postavenými harmoniemi a v neposlední řadě i civilního podání zpěvu.

Pro levorukého Montoyu, používajícího především různé verze Stratů, je typické osazení kytar strunami nataženými obráceným způsobem, takže u jeho nástrojů leží silné "E" na dolní straně a tenké "e" na horní straně hmatníku, což má v případě tradičně šikmo umístěného kobylkového snímače také poměrně zásadní vliv na zvuk.

Zvláštností je, že Montoyovo první profesionální angažmá v 70. letech bylo zprvu na postu bubeníka v doprovodné kapele kytarového velikána Alberta Collinse, o jehož muzikantském espritu a schopnostech vypovídá přezdívka "Master of the Telecaster", a který Montoyovi později (už jako kytaristovi) předal také mnoho zkušeností a neocenitelných rad.

Začátkem 80. let slyšel Montoyovu hru v jednom z losangeleských barů legendární John Mayall a nabídl mu pozici kytaristy ve svém bandu John Mayall & The Bluesbreakers, kde Montoya převzal pomyslnou štafetu po takových titánech bluesové kytary, jako je např. Eric Clapton, Harvey Mandel nebo Peter Green a u Mayalla nakonec působil celých 10 let.

V následujícím období se začal věnovat sólové tvorbě, která v současnosti čítá osm studiových alb plus jednu kompilaci a live záznam, přijal pozvání k natočení CD Radioland kapely Cate Brothers, přispěl na vzpomínkové album Bo Didleyho Hey Bo Diddley – A Tribute! a absolvoval několik celosvětových turné.

Následující popis Montoyova pódiového gearu se vztahuje k letní části letošní rozsáhlé severoamerické šňůry, na jejímž koncertním playlistu byly i skladby z posledního CD Hard Truth vydaného v březnu 2017 u labelu Alligator Records.

Kytary

Nejčastěji používaným nástrojem je modrý speciál "Frankenstrat" postavený Albertem Molinarem z hollywoodské butikové firmy Guitars-R-Us a jako záloha sloužil klasický Fender Stratocaster v barvě slonové kosti s bílým pickguardem a černými ovládacími prvky, na který Montoya hrál také během svého působení u Bluesbreakers.

Obě kytary mají levoruký olšový korpus doplněný standardním javorovým krkem s palisandrovým hmatníkem a 22 pražci medium jumbo. Straty jsou osazeny vintage vibraty Synchronized upevněnými k tělu 6 šrouby a přenos zvuku obstarává trojice kolejnicových minihumbuckerů OBL (Old Bill Lawrence) L-250.

Na kytarách má Montoya většinou nataženy struny Jim Dunlop o síle .010–.046, oblíbenými trsátky jsou modely Dunlop Tortex Medium .88 mm a u kabeláže dává přednost značce Monster Cable.

Zesilovače a boxy

Jako hlavní aparát byl použit dvoukanálový zesilovač Carr Slant 6V s výkonem 40W, samostatnými korekcemi, reverbem, integrovaným boostem a přepínáním výkonu v hodnotách 40/22/18 W. Hlava je osazena předzesilovacími lampami 4x12AX7, 2x12AT7, usměrňovačem (rectifier) s elektronkou 5AR4/GZ34 a čtveřicí koncových lamp 6v6 z produkce Groove Tubes.

Signál ze zesilovače míří do staršího boxu Fender se čtyřmi reproduktory Eminence Ragin Cajun o průměru 10 palců a paralně také do 2x10 kabinetu Dr. Z vybaveného identickým typem měničů. Vzhledem k tomu, že Montoya svůj aparát na pódiu příliš nešetří a potenciometr volume je většinou vytočen hodně doprava, tak před kabinety je jako zvukový štít postavena tabule z plexiskla.

Efekty

Dvoustupňový pedalboard obsahuje kvákadlo Jim Dunlop Cry Baby, ladičku TC Electronic PolyTune, zkreslení Electro-Harmonix Soul Food, Hoochee-Mama Overdrive postavený jeho fanouškem, drive/boost Fulltone Full-Drive 2, mini-vibrato TC Electronic Shaker a delay Flashback od stejného výrobce. Vedle pedalboardu je umístěn emulátor rotary kabinetu Neo Instruments Ventilator a všechny efekty jsou napájeny distributorem Voodoo Lab Pedal Power 2+.