Na co hraje duo Reid/Wimbish z Living Colour

Když se koncem osmdesátých letech pod názvem Living Colour objevila na scéně parta čtyř výsostných muzikantů hrajících originální fúzi heavy metalu, funku, punk rocku, jazzu a hip hopu, tak v tehdejším hudebně trochu stagnujícím období zapůsobila na rockové fanoušky a odbornou kritiku jako živá voda a koncerty nabité obrovskou energií podpořenou skvělými instrumentálními výkony byly téměř vždy beznadějně vyprodány.

Living Colour vznikli v New Yorku v roce 1986 na popud kytaristy Vernona Reida, jenž dva roky před tím objížděl tamní kluby s kvartetem Vernon Reid's Living Colour. Sestava ve složení Corey Glover - zpěv, Vernon Reid - kytary, Muzz Skillings - basa a Will Calhoun - bicí vydává v květnu 1988 svou první studiovou desku Vivid, která vystřelí až 6. pozici žebříčku Billboard 200 a úvodní hitovka Cult of Personality, ověnčená cenou Grammy, okupuje playlisty řady rockových rádií.

O dva roky později dostávají Living Colour další Grammy (Best Hard Rock Performance) za album Time's Up, na kterém hostují Maceo Parker a Little Richard. Následuje EP Biscuits a v kapele dochází k první a zatím i poslední personální změně, kdy basistu Muzze Skillingse nahrazuje Doug Wimbish, jenž se už podílí na CD Stain (1993).

V období mezi lety 1995 a 2000 si kapela dává pauzu, jednotliví členové se věnují vlastním projektům a scházejí se v prosinci 2000 na koncertu ve vyhlášeném klubu CBGB. O tři roky později je na světě další počin Collideoscope, jenž se setkal s vlažným přijetím u posluchačů i kritiky. V následujícím období je kapela na pódiu k vidění poměrně sporadicky a o to překvapivější je vydání páté studiovky The Chair in the Doorway (2009) natáčené v pražském studu Sono. Zatím posledním albem by mělo být na letošní rok avizované CD Shade.

Následující popis pódiového vybavení kytaristy Vernona Reida a baskytaristy Douga Wimbishe se vztahuje k letošní jarní americké šňůře, která by měla být zahřívacím kolem pro velké podzimní turné k 30. výročí existence kapely. A ještě dobrá zpráva pro české fanoušky - Living Colour se v rámci evropské koncertní série, kde zpěváka Coreye Glovera dočasně nahradí Glenn Hughes, zastaví i v pražském klubu Meet Factory (23.11.2016).

Vernon Reid

Kytary:

Reid byl dlouhodobým zastáncem superstratů značky Hamer, poté přešel k nástrojům Parker, ale před časem se stal firemním hráčem značky Paul Reed Smith, která mu vyrobila několik speciálních modelů. V současnosti je jeho jedničkou prototyp PRS S2 Vela VR z roku 2015 v krémově zlatém provedení. Nástroj s palisandrovým hmatníkem a 22 pražci je osazen dvojicí humbuckerů EMG 57/66, zamykatelným vibratem Floyd Rose a snímačem Roland GK pro syntetizer s vlastním výstupem.

Další oblíbenou kytarou je PRS Custom 24 2015 s profilem krku upraveným do tvaru hlubokého V. Pomyslná dvojka je opět vybavena vibratem Floyd Rose a synth snímačem Roland GK plus dvěma klasickými humbuckery PRS 85/85. Na obou nástrojích jsou nataženy struny D'Addario NYXL o síle 011-049 a pro jejich transport slouží duální polstrované pouzdro Mono M80.

Zesilovače a boxy:

Pro zkreslené zvuky používá Reid 100 wattovou dvoukanálovou hlavu Mesa Boogie Dual Rectifier ze začátku devadesátých let a zesilovač Mesa Boogie Trem-O-Verb, jenž jsou zapojeny do 4x12 kabinetů Mesa Boogie Rectifier osazených 12-ti palcovými reproduktory Celestion Vintage 30. Tyto aparáty kombinuje s lampovým butikovým kombem Supro Titan 1x10 o výkonu 50 Wattů a digitálním rackovým zesilovačem Kemper Profiling Amplifier.

Efekty:

Kromě rackového multiefektu Eventide Eclipse, jenž je společně s Kemperem napájen distributorem Furman, používá Reid čtyři paralení signálové cesty (jedna pro každý zesilovač) a dva pedalboardy - první je osazen multiefektem Line6 M9 s modifikací od JVH3 Audio, dva Eventidy H9 a PitchFactor, expression pedály Line6 a AMT a MIDI kontrolerem Roland FC-300, který slouží k ovládání kytarového syntezátoru Roland VG-99 umístěného společně s Focusritem iTrack Dock, Synchrotronem od Red Witch, EHX Mel9 a mixem Edirol M-10MX na stolku na boku pódia.

Z prvního boardu jde signál přes dva DOD AC240 Resistance Mixery do Kemperu a další větev pokračuje do druhého pedalboardu, kde opět najdeme multiefekt Eventide H9, zkreslení Mooer Black Secret a Ultra Drive, analogový compressor/sustainer Pigtronix Philosopher's Tone, delay TC Electronic Flashback X4, delay/pitch shifter Red Panda Particle, delay Pigtronix Echolution 2 Ultra Pro, multiefekt Zoom G3 a programovatelný distortion Source Audio SoundBlox Pro Classic.

Doug Wimbish

Baskytary:

Wimbish je už od osmdesátých let věrný značce Spector a na letošní turné jej doprovází čtyřstrunný prototyp modelu Spector NS2 z roku 87 v řádně oprýskaném transparentním laku. Basa je osazena aktivními snímači EMG P a J, předzesilovacím obvodem Spector a strunami Rotosound 040 - 100.

Pro některé skladby využívá také pětistrunnou verzi Spectoru NS2 z roku 1987 vybavenou dvojicí snímačů EMG Jazz Bass doplněných elektronikou Spector. Na tento nástroj natahuje struny Rotosound o síle 040 - 120 a oblíbil si pouzdra značky Mono a popruhy Moody.

Zesilovače a boxy:

Jednoduchou, ale účinnou sestavu tvoří dvě hlavy Trace Elliot AH 1200-12 (každá s koncovou sekcí o výkonu 2x600 Wattů) s 12-ti pásmovým grafickým ekvalizerem a duálním kompresorem, které jsou zapojeny do dvou stacků skládajících se z kabinetů Trace Elliot 4x10 (2x) a 1x15 (2x) s reproduktory Celestion.

Efekty:

Stejně jako Reid používá i Wimbish dva pedalboardy - první z nich je osazen Whammy pedálem Digitech, kvákadlem Jim Dunlop, zkreslením Pigtronix Disnortion, dvojicí multiefektů Eventide H9, Slicerem Boss SL-20, ladičkou Peterson, DI Bass Driverem Sans Amp od Tech21, zkreslením od Bosse, Danelectro a DOD, ring modulatorem Ringworm Way Huge, Synt Wahem Digitech a starším Flangerem a delayem DD-3 od Bosse.

Druhý pedalboard obsahuje dva Eventidy H9, Pigtronix Infinity Looper, expression pedál Jim Dunlop a automatického bubeníka BeatBuddy s externími footswitchi. Většina efektů je napájena distributorem Eventide Power Factor 2 a jako MIDI kontrolery slouží ovládací stanice Keith MC Millen SoftStep 2 a 12 Step.