Na co hraje James Harries: První DI box mi dal kytarista z Afghan Whigs

Na jakou hraješ kytaru?

Moje hlavní akustická kytara na koncerty je Atkin, chtěl ji i Pepa Štěpánek, ale nemá ji... Je to ručně vyrobená britská kytara z Cambridge. Vyrobil ji člověk, který, myslím, původně pracoval pro Martin Custom Shop, dělal ty úplně nejluxusnější Martinky. A pak dostal přes Buddy Holly Foundation Gibson J-45 z roku 1943, který patřil Buddymu Hollymu, aby ho dal dohromady, protože byl v totálně zdevastovaném stavu. Podle mnoha znalců je tenhle typ a ročník „Svatým grálem“ akustických kytar. Atkin kytaru dal dohromady, podrobně nafotil, změřil, vědecky prozkoumal – a pak postavil přesnou kopii a začal je vyrábět.

Když jsem byl na turné v Anglii a chodil jsem v Manchesteru do jednoho ze svých nejoblíbenějších guitar shopů, zkoušel jsem si tam různé Martiny a Gibsony – a v rohu stála tahle kytara. Já samozřejmě vůbec nevěděl, co to je, jméno Atkin mi nic neříkalo, tak jsem si ji vyzkoušel a dal se do řeči s prodavačem. Byla levnější, než jsem myslel, ale stejně jsem na ni momentálně neměl peníze, navíc jsem táhl další kytaru a spoustu dalších věcí. Dohodl jsem se s ním, že mi ji dá na deset dní, než dokončím turné, na stranu. No, a tak jsem si ji koupil.

Asi by bylo lepší mít originál J-45 než kopii, co?

Ale na to asi nikdy nebudu mít. A bál bych se tak drahý nástroj vzít ven! Navíc jsem měl tu čest si na originál J-45 dvakrát zahrát – mají ji moji dva kamarádi – a musím říct, že se mi mnohem líp hraje na tu moji Atkin. Zvukový rozdíl neslyším – zdůrazňuju, že JÁ ho neslyším – a je mi nějak pohodlnější do ruky.

Čím máš tuhle kytaru ozvučenou?

Snímačem LR Baggs Anthem, tam je namíchané piezo s mikrofonem. A zapojuji ji přes DI box, taky LR Baggs. Kdysi jsem byl na turné v Německu a potkal jsem se s kytaristou, který hrál s Afghan Whigs. Byl docela opilý a vyprávěl mi, jak bydlel s Townesem Van Zandtem a že má jeho kytaru, kterou mu Townes dal, protože mu dlužil za nájem.

Byl strašně hladový a žíznivý, ale neměl u sebe německé marky – to bylo ještě před eurem! –, a tak jsem mu koupil whisky a kebab. On otevřel futrál s kytarou a vyndal DI box LR Baggs, něco takového v Evropě v té době vůbec neexistovalo. A že si ho musím vzít. Já se bránil, že ho nechci, ale on mi ho vnutil, že ho nepoužívá a že je můj.

Hrál jsem na něj docela dlouho, ale pak jsem měl koncert ve Vídni a předkapela byl bubeník z Dresden Dolls se svým bandem a jeho zpěvák mi, jak byl na pódiu rozparáděný, tenhle DI box rozšlápl. Tak jsem si musel koupit jiný. Zase LR Baggs, ale už druhou generaci, trochu lehčí, ale taky super.

Taky občas hraješ na elektrickou kytaru, že?

Mám Framus z roku 1951, tu jsem kdysi koupil asi za 70 euro, měla zlomený krk a vůbec byla v hrozném stavu. Spravil mi ji Ondra Holoubek, hrozně u toho nadával, protože na opravu toho krku si musel vyrobit speciální klíč. Je to archtop parlor, vlastně taková skoro „dětská“ maličká kytara.

Na Smíchově mi na to jeden pán, který dělá snímače, vyrobil speciální P90, dal mi vybrat ze starých bakelitových knoflíků, který tam chci a na jaké místo. Krása. Mám tu kytaru rád. Kromě ní mám ještě jedno Danelectro, ale to je nové, koupil jsem si ho v Německu. Taky dobrý, má zvláštní zvuk.