Na co hraje Jan Švihálek: Moje nejhlasitější kytara je Diamantka s vyměněným pajšlem

Je pro blues tak, jak ho hraješ, důležitá kvalita vybavení? Většina tvých amerických idolů hraje na ty nejlevnější nástroje a aparatury.

Proto to taky vypadá, jak to vypadá, to jejich hraní! Ne, vážně – myslím, že můj největší idol Neil Young naopak zvuk řeší velice, včetně všech možných efektů, nastavení aparátů a tak. To rozhodně nejsou nejlevnější věci. Na druhou stranu je fakt, že v hill country blues to spousta lidí neřeší vůbec, že tam jde o něco jinýho. To my tak dobře ale neumíme, tak to nahrazujeme „kvalitou nástrojů“.

Ale samozřejmě, když z tebe nejde ani teplej vzduch, tak z toho muziku neuděláš a naopak, když to máš všechno perfektně postavený, a jsi unikát jako třeba Junior Kimbrough, Robert Belfour nebo R.L. Boyce, tak to odehraješ úplně na cokoliv a pořád je to skvělý. Já to mám tak, že je mi úplně jedno, na jakou značku a ročník hraju, ale musí mi to znít dobře, musí mě to inspirovat. A to většinou s nějakou kvalitou a tedy i cenou nástroje souvisí.

Na jaké kytary hraješ na koncertech? Liší se to podle kapely?

Jojo, liší se to. V Hoochie Coochie Bandu hraju v podstatě výhradně na lubovku Epiphone Joe Pass cca 1995, snímače vyměněný za 490R 490T. Tam dlouhodobě řeším potřebu vytavené kytary, kterou ale nesmím tavit moc, protože puristům v kapele pak „stříká krev z uší“. Když máme delší koncert, hraju v otevřených laděních i na Diamantku s P90, Bigsby a celým vyměněným pajšlem. Je to strašná bestie, ale mám ji moc rád. To je moje nejhlasitější kytara.

V Band of Heysek střídám hlavně Telecastera 1988 a Strata 1979, kterej má taky spoustu věcí povyměňovanejch, ale hraje fantasticky. Akorát má jednu nevýhodu: zní jako Stratocaster...

Jakou používáš na koncertech aparaturu? A hraješ přes jinou v malých klubech a třeba na open air festivalech či ve větších prostorech?

Mám teď tři aparáty: Fender Deluxe Hot Rod (US), kterej je fakt hodně versatilní, má spoustu možností, využívám ho vlastně pro všechna možná hraní, včetně festivalů. Teď mu ale na paty šlape Victoria Double Deluxe, který má neuvěřitelnej zvuk, ale pouze v poloze, kdy je to všechno hrozně vytavený. Takže do menšího klubu nic moc – teda mně to nevadí, ale ostatní se ošívají. Nahrávali jsme teď na Viktorku i s Philem Shoenfeltem, ve studiu měli různý aparáty, ale tohle bylo bezkonkurenčně nejlepší. I když jsme pak to stejný hráli na Trutnově, fungovalo to nádherně. Ale jak říkám, pokud nemáš všechno na 10–12, tak to nehraje. Pokud se tam ale dostaneš, otevře se zvukový nebe.

Můj třetí aparát je starej 12 Music Man (1976), kterej jsem si po strašných útrapách přivezl z Kalifornie. Je to starý, křehký kombo, takže ho mám nastálo jenom ve zkušebně na chatě, ale je to úplnej balzám na duši. Nejkrásnější čistej silnej a pevnej zvuk. A když k tomu připojím kytaru, kterou mi „speciálně pro použití na chatě“ zhotovil Honza Fic z různých odpadků, který měl v dílně, a osadili jsme to SD 1 snímačema, je z toho naprostá „oslava kytarového zvuku“.

Tvoje doména je myslím čistý, respektive přirozeně zkreslený zvuk. Nicméně, používáš nějaké efekty?

Používám jich hodně, hlavně v Band of Heysek, v Hoochie Coochie totiž puritánům krvácí uši i z používání efektů... Samozřejmě mám Tube Screamer Ibanez (ale nejradši stejně mám, když ho nemusím používat, což je třeba, když hraju na Victorii, tam je dost zkreslení i bez krabiček), a pak hodně digital delay od EH, MXR Carbon Copy analog delay, Boss Octaver 3, Wahwah Morley, Phaser od Boss. Když je dobrej den a všechno se to dobře zamíchá, leze z toho zvuk, kterej mě fakt baví. Ne vždycky se to povede, je to taková alchymie, ale ta nepředvídatelnost mě vlastně baví.