Na co hraje kytarista Modest Mouse Jim Fairchild

Indie rocková kapela Modest Mouse založená v roce 1992 si své začátky prožila v americkém městečku Issaquah a i když v těch letech v nedalekém Seattlu vrcholila vlna grunge, tak formace okolo frontmana Isaaca Brocka se vydala trochu jiným hudebním směrem, ovlivněným kapelami XTC, Talking Heads, Pixies nebo Pavement, jenž originálním způsobem kombinuje folk, post punk, rock a funk.

Po debutovém albu This Is a Long Drive for Someone with Nothing to Think About (1996) a následujícím počinu The Lonesome Crowded West (1997) podepisuje tehdy ještě trojice muzikantů smlouvu se společností Epic Records, u které v roce 2000 vydává zlomovou desku The Moon & Antarctica, která obdržela vysoké hodnocení kritiky a kapelu v očích fanoušků katapultovala mezi kultovní záležitosti.

Po třech letech naplněných dlouhou řadou koncertních šňůr usedá za bicí soupravu Joe Plummer z The Black Heart Procassion a kapela se rozrůstá o multiinstrumentalistu Dana Galluciho, jenž působil v The Murder City Devils a v této sestavě natáčejí desku Good News for People Who Love Bad News s hity Float On a Ocean Breathes Salty. CD má po čtyřech měsících od vydání platinu, je nominováno na Grammy v kategorii Best Alternative Music Album a skladba Float On získává nominaci na Nejlepší rockový song.

V roce 2006 nahrazuje Dana Galluciho kytarista Johnny Marr z The Smith a o necelý rok později je na světě tanečněji orientovaná deska s poněkud sarkastickým názvem We Were Dead Before the Ship Even Sank, která se vyšvihne na první příčku žebříčku US Billboard 200. Kapela se vydává na velké severoamerické turné na jehož konci střídá Johnnyho Marra současný kytarista Jim Fairchild.

V následujících letech Modest Mouse, tentokrát už v rozšířené sestavě, absolvují řadu koncertů na prestižních amerických a evropských festivalech, dělají předskokana R.E.M. a společně se Smashing Pumpkins odehrají i asijskou šňůru. Zatím posledním albovým počinem je Strangers to Ourselves z minulého roku, které se nahrávalo v portlandském studiu Isaaca Brocka Ice Cream Party. K podpoře novinky kapela odjela několik šňůr včetně letošní letní koncertní lajny po východním pobřeží USA, ke které se vztahuje následující popis pódiového vybavení kytaristy Jima Fairchilda.

Jim Fairchild

Kytary:

Fairchild je dlouholetým příznivcem značky Fender a na posledním turné byl jeho jedničkou modrý Stratocaster z roku 1995 s javorovým hmatníkem a single coily Lollar Vintage Blackface. Jako záloha sloužil další American Standard Stratocaster z roku 2013 s identickými snímači, javorovovým hmatníkem a černým korpusem.

Pro kulatější zvuky používal pololubového Epiphona Sheraton s humbuckery Seymour Duncan Seth Lover. Klasický Telecasterovský sound zajišťoval novější model Fender American Elite Telecaster s palisandrovým hmatníkem, černým korpusem a dvojicí bezbrumových singlů Fender Noiseless a sbírku koncertních kytar doplňoval černý Gretsch Electromatic s vibratem Bigsby.

Komba:

Fairchild po většinu své kariéry upřednostňuje celolampová komba a na šňůře využíval dva známé modely Fenderu bez jakýchkoliv modifikací - prvním je reissue verze dvou reproduktorového Fenderu Twin Reverb Silverface a druhým kombem je 60-ti wattový Fender Hot Rod Blues DeVille se čtyřmi 10-ti palcovými repry, jehož čistý kanál je permanentně krmený overdriverem Greer Lightspeed, postaveným přímo na kombu.

Efekty:

Poměrně rozměrný pedalboard je osazen tremolem Shape Shifter od Seymour Duncan, následuje Danelectro Cool Cat Chorus, dely/echo Ibanez DE-7, Blues Driver Boss BD-2, MXR Uni-Vibe, fuzz EarthQuaker Devices Dirt Transmitter, Boss PS-5 Super Shifter, jednoduchý booster Soursound Hundred Dollar Boost, phaser EarthQuaker Devices The Depths, Micro POG od Electro Harmonix, reverb Mr. Black Eterna, další reverb Digitech Hardwire RV-7, kompresor Greer Amps Fish Press, starší ProCo Rat a ladička Boss TU-3. Efekty jsou napájeny dvojicí distributorů MXR DC Brick.