Na co hraje kytarový čarostřelec Andy Timmons

Americký kytarista Andy Timmons sice okolo sebe nemá takovou gloriolu jako dnes už notoricky známá jména Joe Satriani, Steve Vai nebo Paul Gilbert, ale to rozhodně neznamená, že by jeho erudice, technika a invence měly menší umělecký a řemeslný potenciál. Timmonsova hra je pevně ukotvena v rocku a blues, ale vzhledem k jeho muzikálnosti a rozhledu pro něj není problém kombinovat tyto styly s jazzem, popem nebo mainstreamovou hudbou šedesátých let.

Rodák z Evansville v Indianě se ke kytaře poprvé dostal už ve čtyřech letech a na základní škole založil svou první kapelu Taylor Bay. Ovlivněn svými vzory Stevem Lukatherem, Patem Methenym a Larry Carltonem se později rozhodl pro kariéru studiového hráče a začal studovat jazzovou kytaru na universitě v Miami.

Koncem osmdesátých let, kdy vrcholila éra tzv. hair metalu, přijal nabídku glam rockových Danger Danger, se kterými v průběhu čtyř let natočil několik alb a odehrál světová turné včetně společných šňůr s Kiss a Alicem Cooperem. Po odchodu z Danger Danger se naplno věnoval svým sólovým projektům a jeho precizní hra s chytře a citlivě vystavěnými melodickými pasážemi mu otevřela cestu ke spolupráci s celou řadou muzikantů.

Timmonsovu kytaru můžete slyšet na albech tak stylově rozdílných interpretů jakými jsou např. Paul Stanley (Kiss), zpěvačka Paula Abdul, bubeník Simon Phillips nebo někdejší popová hvězda Olivia Newton-John. Kromě toho natočil množství televizních a rádiových jinglů, zúčastnil se prestižních koncertních turné G3 (Satriani, Timmons, Vai) a hostoval na šňůrách Erica Johnsona, Stevea Morseho, Teda Nugenta nebo Mike Sterna.

Mimo tyto aktivity se stále věnuje vlastní tvorbě, která je zachycena na desítce sólových alb a v roce 2011 vydal i CD Andy Timmons Band Plays Sgt. Pepper, kde v podobě upravených skladeb vzdává poctu svým oblíbeným Beatles. Zatím posledním Timmonsovým počinem je další díl kytarové video školy Electric Expression: Blues.

Následující výčet pódiového vybavení se vztahuje k zimní části letošního amerického turné, které Timmons absolvoval společně s kytaristou Uli Jon Rothem a kytaristkou Jennifer Batten.

Kytary

Timmons je už pěknou řádku let jedním z předních firemních hráčů značky Ibanez, která mu postavila několik signovaných nástrojů. Jeho hlavní kytarou je od roku 1994 první prototyp modelu AT100, jenž vychází z populární série RG, ale na rozdíl od většiny těchto spíše metalově orientovaných modelů je osazen klasickým vibratem Wilkinson-Gotoh VSVG bez zámků strun a javorový hmatník má 22 pražců.

U kobylky najdeme signovaný Alnico humbucker DiMarzio AT-1 a v krkové a střední pozici jsou umístěny kolejnicové minihumbuckery DiMarzio Cruiser s keramickými magnety. K ovládání slouží pětipolohový switch a trojice potenciometrů pro celkovou hlasitost, společnou tónovou clonu krkového a středního snímače a clonu kobylkového humbuckeru.

Na poslední šňůře využíval i novější model Ibanez AT10RP v bílém laku s palisandrovým hmatníkem, kobylkou Wilkinson WV6-SB a identickou elektronikou jako u verze AT100 a zbrusu nový (2016) Ibanez Talman TM302M v přírodním odstínu s telecasterovsky koncipovanými single coily. Na kytarách jsou nataženy struny D'Addario .010 - .046 a od osmdesátých let používá téměř výhradně trsátka Dunlop Tortex Jazz III 1.14 mm.

Zesilovače a boxy

V současné době jsou Timmonsovou pódiovou jedničkou aparáty Mesa Boogie Lone Star a to klasická 100W hlava a identický zesilovač Lone Star HR v rackovém provedení. Výkonové sekce dvoukanálových zesilovačů inspirovaných zvukem původní řady Mesa Mark jsou navíc vybaveny rozdílným typem koncových elektronek (EL34 a 6L6).

Z Lone Starů jde signál do dvojice uzavřených kabinetů Mesa Boogie 2x12 Rectifier Horizontal s impedancí 8 Ohmů, osazených 12-ti palcovými reproduktory Celestion Vintage 30.

Efekty

Základem pedalboardu je programovatelný kontroler GigRig G2, jenž s výjimkou kvákadla Dunlop Cry Baby ovládá ladičku Sonic Research Turbo Tuner ST-200, Compressor Limiter Carl Martin Andy Timmons, GNI Analog Stereo Dual Chorus, starý Ibanez Tube Screamer TS-808, MXR Phase 90 (Custom Shop Script Logo), delay Strymon Time Line, do kterého je zapojen externí pedál Dunlop DVP1XL a JHS AT Signature Channel Drive.

Další řada efektů je skryta pod nástavcem a tvoří ji Wampler Velvet Fuzz, GNI Octa Fuzz, polyfonní octaver POG Electro Harmonix, Boss Blues Driver BD-2 modifikovaný Robertem Keeleyem a upravený distortion JHS Angry Charlie postavený na zvuku zesilovače Marshall JCM800.