Na co hraje melodický shredder Tony MacAlpine

Americký kytarista, klavírista, skladatel a producent Tony MacAlpine představuje důležitou personu tzv. shred stylu, jenž vrcholil koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let. To ale neznamená, že by tento velezkušený instrumentalista v současnosti už neměl co nabídnout. Důkazem jeho neutuchajícího entuziasmu a hudební invence je řada sólových počinů a také spolupráce se spoustou významných osobností rocku, jazzu i blues.

Nicméně je asi pravdou, že jméno tohoto nadmíru talentovaného a velmi pracovitého muzikanta stojí (a zcela neprávem) tak trochu ve stínu žánrově podobně orientovaných kytarových souputníků jako jsou např. Marty Friedman, Joe Satriani, Steve Vai nebo Paul Gilbert.

Tony MacAlpine se začal věnovat hudbě už v pěti letech, kdy začal brát hodiny klavíru a ve dvanácti si přibral ještě kytaru. Klasickou muziku studoval na konzervatoři ve Springfieldu a také na hudební univerzitě v Hartfordu. Toto období se také výrazně otisklo v jeho pozdější tvorbě, která je ovlivněna klasikou a sám MacAlpine v rozhovorech uvádí, že jedním z jeho největších vzorů je Frederic Chopin, jehož etudy si v mládí přepisoval do kytarových partů.

Zcela zásadním byl pro MacAlpinovu kariéru rok 1986, kdy vydává své první sólové album Edge Of Insanity, nahrává klávesové party na desku Vinnieho Moora Mind's Eye a stihne ještě studiovku Project: Driver se superbandem M.A.R.S., hrajícím ve složení MacAlpine, Aldridge, Rock a Sarzo.

Následují další sólová alba, podpis smlouvy se známým hledačem kytarových talentů Mikem Varneyem a jeho vydavatelstvím Shrapnel Records, opětovná spolupráce s Vinniem Moorem, několik CD s hvězdami jazz fusion Bunnym Brunelem a Dennisem Chambersem pod zkratkou CAB a účast na albech kytaristy Dave Weinera (Vai), bývalého klávesisty Dream Theater Dereka Sheriniana nebo natáčení DVD Instrumental Inspirations se sdružením PSMS (MacAlpine, Mike Portnoy, Billy Sheehan, Derek Sherinian), které můžeme slyšet i na Live in Tokyo z roku 2013.

Se Sherinianem se sešel také v progresivně metalových Planet X, kde za bicí soupravu usedl Virgil Donati a výsledkem jejich spolupráce je trojice nadupaných CD Universe (2000), Live from Oz (2002) a ve stejném roce ještě MoonBabies.

V roli klávesisty a kytaristy se MacAlpine představil i na několika turné dalšího kytarového mága Stevea Vaie. Jako člena doprovodného bandu jej můžeme slyšet na živácích Live at the Astoria London, G3: Live in Denver a G3: Live in Tokyo. Mac Alpine se v současné době věnuje především propagaci svého nejnovějšího sólového alba Concrete Gardens, které vyšlo v letošním roce. Na turné jej doprovází kapela ve složení Aquiles Priester (bicí), Pete Griffin (basa) a původem izraelská kytaristka Nili Brosh.


Kytary:

Tony MacAlpine vystřídal za svou dosavadní kariéru dlouhou řadu nástrojů a aparátů různých značek. Z kytar jsou to např. Kramer, B.C.Rich, Peavey, Washburn nebo Carvin. Od posledně jmenovaného výrobce používal hlavně modely T-Mac a superstraty ze série DC.

V roce 2010 přechází pod křídla společnosti Ibanez, která mu postavila několik 6-ti, 7-mi a 8-mi strunných nástrojů vycházejících z populární modelové řady RG. Na americkém turné využívá především tři 7-mi strunné Ibanezy Prestige v bílém, měděném a černém provedení s palisandrovými hmatníky.

Všechny kytary jsou osazeny zamykatelnými vibráty Ibanez Edge-Zero II, třípolohovým přepínačem a push/pull potenciometrem pro rozepínání cívek u aktivních humbuckerů EMG 707. Na těchto nástrojích má nataženy struny Ernie Ball Slinky (.009-.052). Oblíbenými trsátky jsou Dunlop Big Stubby 3.0 a veškerou konektivitu obstarávají kabely DiMarzio.

Aparatura:

MacAlpine není zastáncem předimenzovaných zesilovačových nebo rackových sestav s hromadou stacků. Na pódiu si vystačí s jednou lampovou programovatelnou hlavou Hughes & Kettner Coreblade, vybavenou efektovou jednotkou, ze které využívá hlavně chorus a delay. Aparát kombinuje většinou s dvojicí kabinetů 2x12 Hughes & Kettner, osazenou 25-ti wattovými reproduktory Celestion Greenback.

Pedalboard:

V jednoduchém pedalboardu najdeme většinou wah pedály Ernie Ball nebo Jim Dunlop Cry Baby Classic s cívkou Fasel, volume pedál Ernie Ball 6165, Source Audio Soundblox Pro Multiwave Distortion, u něhož používá pouze preset s přidanou oktávou, boost/drive Voodoo Lab Giggity a overdrive Sparkle Drive Mod od stejného výrobce. Presety a banky zesilovače, včetně Tap funkce delaye, jsou ovládány MIDI kontrolerem Hughes & Kettner. Efekty napájí distributor Voodoo Lab Pedal Power 2 Plus.