Na co hraje Norbi Kovács: Jestli neztratím trsátko, vydrží mi deset let

Momentálně je tvým hlavním nástrojem akustická kytara. Jakou nejvíc používáš? A byla cesta k tomuto typu složitá?

Na akustickou kytaru jsem na plný pecky vlastně začal hrát díky Ivanu Hlasovi asi před dvaceti lety. Nejdřív jsem měl Takamine, výroční model Santa Fe Psf 35c. Velice silný, vyrovnaný nástroj, v ekvalizéru měl dokonce i lampu. Radim Hladík mi tenkrát pomáhal vybrat lampu, která by byla nejlepší.

Ale protože člověk pořád zkouší něco nového, po několika letech jsem ji vyměnil. Vím to přesně, bylo to v roce 2017, kdy jsem pořídil kytaru Maton EBG 808C, model Michaela Fixe – to je výborný fingerpickingový hráč z Austrálie. Na tu jsem hrál čtyři roky. A teď mám rok a půl kytaru Cole Clark, to je taky australská firma. Přední deska, luby a zadní deska jsou ze dřeva australian blackwood, hmatník a kobylka z indického palisandru, což je u špičkových kytar klasika, a krk je Queensland maple. To je dřevo s rychlým atakem, obzvlášť vhodné pro zapojené hraní. A navíc je krk vyroben z jednoho kusu dřeva a není šroubovaný, ale přilepený.

Vůbec nechápu, jak vymysleli ozvučovací systém. Je tam jejich vysoce kvalitní piezo, mikrofon, který si můžeš do zvuku míchat, a k tomu mají ještě jeden snímač vyvedený na žebro horní desky. To je dost zvláštní, předtím jsem to nikdy neslyšel ani neviděl. Ale hraje opravdu výborně, což mi potvrzuje skoro každý zvukař. Takže jsem teď opravdu hodně spokojen.

Jakým způsobem akustickou kytaru zvučíš?

Dřív jsem používal šedesátku Roland Cube, to byl oblíbený aparát. A když přišel na trh AER, pořídil jsem si malou čtyřicítku. Tu mám dodnes, ale už ji používám míň. Nechtěl jsem se s ní rozloučit i proto, že všichni velikáni, se kterými jsem měl možnost si zahrát, od Tommyho Emmanuela přes Joea Robinsona až po Laurence Jubera, který hrál s McCartneym, mi ji podepsali, tak jsem si ji nechal spíš jako památku.

Teď hraju na aparát od firmy DaCapo, kterou založil ji Udo Roesner, když odešel z AER. Sami mě oslovili, abych byl přítomný u jeho vývoje a testoval prototypy, z čehož jsem měl samozřejmě velkou radost. Testoval jsem je ve studiu u Fausta, a jakmile jsem zahrál jedno kilo na AER a na tohohle „Uda“, bylo to jasné. Najednou mě ten zvuk začal víc oslovovat větší hloubkou a větší brilantností. Takže jsem se stal jejich firemním hráčem. Když Joe Robinson v Pardubicích vyzkoušel můj prototyp, hned druhý den volal Udovi, že na to chce hrát taky. A když si to vyzkoušel Tommy Emmanuel na koncertě někde v Polsku, taky se do toho zamiloval a od té doby na něj hraje. Takže, myslím, velice dobrá volba.

Jaké ti vyhovují struny?

Prostě ty, které drží. Nevím, jestli je to kytarou nebo mám nějaký blbý pot, ale strašně rychle mi odcházejí nepotažené struny, vydrží mi maximálně jeden nebo dva koncerty. Takže jsem nejvíc používal phosphor bronze od Elixir a teď nedávno jsem si oblíbil sérii SX od D'Addaria, v takovém bílém obalu. Možná jsou nejdražší, ale musím říct, že dávají nejhezčí tón, jaký mi vyhovuje. A vydrží mi tak čtyři, pět koncertů, pak je měním.

V některých kapelách hráváš i na elektrickou kytaru. Střídáš jich víc? Podle čeho?

Elektrické kytary pořád miluju, i když teď nejvíc hraju na akustiku. V Lokomotivě používám nejvíc Stratocastera, mám ročník 1977, kterého mi koupili ještě rodiče, když jsem byl na vojně. Dovezl ho „Civoš“ (Andonis Civopulos – pozn. aut.) z Ameriky, pak ho někomu prodal a my jsme ho koupili od toho druhého majitele někde ve Zvoleně, myslím v roce 1987.

Jako dalšího mám Telecastera postaveného od firmy Lee Hooker se snímači od butikové firmy Lollar – které mi mimochodem poradil taky Radim Hladík. V dalších kapelách, kde hraju na elektriku – Kybabu a Malý bobr –, hraju převážně na humbuckery na Gibsonech, protože Pavel Skála tam hraje na fenderovské singly. A mě to docela baví.

Používám buď starou českou Alexandru, kterou mi předělal Peter Jurkovič, udělal mi z ní takovou falešnou „tři tři pětku“, použil z ní jen přední a zadní desku a jinak je to vlastně nový nástroj. Moc se mu to povedlo. Anebo používám Gibson The Paul, to je takový levnější Gibson, z roku 1978. Je z ořechu a protože jsem tam neměl originál snímače, dal jsem tam Seymour Duncan Pearly Gates. Sedly tam úplně luxusně.

Aparát na elektriku mám od firmy Magnatone, pořídil jsem si ho před covidem, typ Varsity Reverb. Má jednoduché ovládání, jsou tam jen tři čudlíčky – hlasitost, basy a výšky. A můžeš si přidat reverb. K propojení všech kytar a všech aparátů používám kabely Widara.

Užíváš na akustickou a elektrickou kytaru nějaké efekty?

Na elektrickou kytaru jsem léta letoucí používal jenom jeden, takový růžový pedál od Xotic, jmenoval se BB. Víc jsem to začal řešit až během covidu, projel jsem všechno možné a užil jsem si s tím docela dost srandy. Dneska používám od kluků z Lee Hooker takový tube screamer, je to označené 808.

Zajímavý kousek mám od firmy Kernom Ridge, to jsou mladí kluci z Francie. To je dost převratný pedálek, protože na něj vytočíš všechny zásadní zvuky, které tady kolujou v různých jiných pedálech – nechápu, jak je to možné. Pořád mě překvapuje, co všechno se z toho dá vyloudit.

Delay jsem dlouho používal Boss DD-3, ale pak jsem někde ve Švédsku objevil originál „Japonce“ DD-2, a toho už nedám z ruky, protože to je velký zvukový rozdíl. Co se týče reverbu, který je pro mě důležitý i pro akustickou kytaru, dlouho jsem používal Reverberator od Dr. Scientist, ale výrobu už zrušili a starší kusy už se těžko shánějí. Pak jsem měl Boss RV-6, a až nedávno jsem narazil na Laney BCC Secretpath, a ten je úžasný. V podstatě ho při hraní ani neslyšíš, ale krásně ti nafoukne tón.

Hraješ raději trsátkem nebo prsty?

Odjakživa používám trsátka. Nejvíc od Jim Dunlop taková ta červená, gelová, mám pocit, že byla milimetrová. A teď jsem před nějakou dobou přešel na Blue Chip, to je, myslím, kanadská firma a používají je hlavně bluegrassáci a folkařští šílenci. Velice mě to baví. Má to jedinou nevýhodu: jsou strašně drahá, takže člověka naštve, když je ztratí. Mně se to zatím nepovedlo, a tak doufám, že mi – v souladu s tím, co se o téhle značce říká – vydrží deset let.