Na co hraje Paul Gilbert z Mr. Big

Domovskou kapelou kytaristy, skladatele a zpěváka Paula Gilberta je kalifornská parta Mr. Big, založená v roce 1988. Nicméně tento neuvěřitelně činorodý a pilný muzikant se samozřejmě věnuje také mnoha jiným projektům, ať už je to sólová tvorba, spolupráce s jinými interprety, online výuka nebo odborné kytarové semináře.

Skvělá koordinace obou rukou, výborná orientace v intervalech, stupnicích a harmoniích, podpořená bleskurychlou technikou, mu už v polovině osmdesátých let zajistila zvýšený zájem fanoušků a následně také 4. pozici v anketě Top 10 Greatest Guitar Shredders of All Time nebo místo mezi padesátkou nejrychlejších kytaristů všech dob, kam ho zařadil prestižní magazín Guitar World.

Gilbertovu první profesionální kapelu Racer X (1985) nahradila po třech letech formace Mr. Big, která se díky komerčněji orientovaným hitovkám To Be With You, Just Take My Heart nebo Green-Tinted Sixties Mind z alba Lean Into It (1991) a poté i baladou v podobě cover verze Cata Stevense Wild World ze studiové trojky Bump Ahead nebo songu Take Cover (Hey Man, r. 1996) zařadila mezi nejúspěšnějí rockové kapely 90. let.

V roce 1997 Gilberta nahrazuje u Mr. Big další čarostřelec Richie Kotzen a Gilbert se vrací k natáčení s Racer X a samozřejmě také k paralelním sólovým projektům okořeněným mj. i několika na CD a DVD zaznamenaným koncertům se superbandem Yellow Matter Custard (Gilbert, Portnoy, N. Morse, M. Bissonette), hrajícím převzaté skladby Beatles.

V průběhu roku 2009 se Mr. Big schází opět v původní sestavě a výsledkem je CD What If (2010), následovaném albem ...The Stories We Could Tell (2014), kde nemocného bubeníka Pata Torpeye nahrazuje Matt Starr. Zatím posledním studiovým počinem Mr. Big je CD Defying Gravity (2017), jehož velkou část předvedla kapela také na letošní letní americké šňůře, ke které se vztahuje následující popis Gilbertova pódiového gearu.

Kytary

Gilbert je dlouholetým zastáncem a firemním hráčem značky Ibanez a jeho pomyslnou jedničkou na této šňůře byl signovaný model Ibanez FRM150 v červeném laku s pevnou kobylkou, šikmo umístěnými zebra humbuckery DiMarzio Air Classic Bridge, Air Classic Neck a středním single coilem DiMarzio Area 67.

Pro skladby, ve kterých je využita páka byl použit fialový Ibanez Custom Shop Fireman s uzamykatelným vibratem Lo-Pro Edge Tremolo a dvojicí bílých humbuckerů DiMarzio Air Classic Bridge a Air Classic Neck. Na těchto kytarách má nataženy struny Ernie Ball RPS o sílách .009–.042 nebo .010–.046.

Další specialitou byl dvanáctistrunný Ibanez RG Custom Shop “Jazzmeister” v úpravě sunburst s dvojicí snímačů DiMarzio Humbucker From Hell a v případě některých partů s looperem měl na stojanu připevněnu bílou mikro-verzi Ibanez PGMM31 s humbuckery Infinity R, osazenou pouze třemi strunami (Ernie Ball RPS .046, .018p a .011) shodně naladěnými do E a samozřejmě nesměla chybět nezbytná vrtačka Makita, kterou při exhibici využívá místo trsátka.

Zesilovače a boxy

Po období, kdy byly jeho hlavními aparáty rackové sestavy ADA, hlavy Ampeg VL upravené designérem Lee Jacksonem a poté zesilovače Laney, se Gilbert vrátil k Marshallům a pro dané turné zvolil absolutní klasiku v podobě "čtyřdírového" stowattového Marshallu 1959 SLP Super Lead (druhý aparát sloužil jako záloha) zapojeného do dvojice 4x12 kabinetů Marshall 1960 BX s 25 W reproduktory Celestion Greenback G12M-25.

Efekty

Gilbert používá dva podomácku vyrobené překližkové pedalboardy - první z nich, určený pro speciální efekty, obsahuje Keeley Looper a delay Boss DD-3 a odtud vede signál do hlavního pedalboardu, kde najdeme kompresor Boss CS-3, MXR Phase 90, Xotic Effects AC Booster, fuzz Karma Suture od Catalinbread, overdrive TC Electronic MojoMojo, Catalinbread Callisto Chorus a vintage echo TC Electronic Alter Ego V2. Kromě toho je na podlaze umístěn perkusivní pedál Peterman Puck ’N Stompa. Efekty jsou napájeny distributorem Voodoo Lab Pedal Power 2 Plus.