Na co hraje Pavel Hrubý: Nikdy jsem od jednoho nástroje neměl dva kusy

Přestože jsi byl dlouhá léta vnímán primárně jako tenorsaxofonista, zdá se mi, možná i pod vlivem společného projektu s Emilem Viklickým, že se v posledních letech nejvíc věnuješ basklarinetu. Zajímalo by mě, čím tě tento v jazzu nepříliš frekventovaný nástroj přitahuje, a pak hlavně jaký přesně používáš.

Basklarinet je moje velká láska. Vlastním od roku 2017 mistrovský model Selmer Privilege, který jsem si v témže roce letěl vybrat do Paříže. Na basklarinet hraju cca od roku 1997. V letech 2000–2017 jsem hrál na mistrovský kus Buffet Prestige. Dá se říci, že basklarinet je v posledních deseti letech mým hlavním nástrojem. Hraju na něj ve většině svých jazzových kapel a také často v divadelním orchestru v Plzni nebo ve speciálních ansámblech soudobé hudby.

Basklarinet považuji za zvukově nejbarevnější dřevěný dechový nástroj ohledně jeho možností témbrů v různých rejstřících. Dokážu na něj hrát v rozpětí pěti oktáv (c–c4). Navíc miluji ty dynamické možnosti a odstíny, které nástroj nabízí, a já je maximálně využívám. Člověk musí mít velmi dobře zpracované řemeslo hry na klarinet a neustále ho udržovat ve vysoké kvalitě, aby mohl zahrát veškeré nuance.

Přejděme teď k tenorsaxofonu. Hraješ koncertně jen na jeden, nebo je střídáš? A jaké konkrétně?

Tenorsaxofon mám a měl jsem vždy jeden, jako ostatně i další saxofony a klarinety. Nikdy jsem od jednoho nástroje neměl dva kusy. Od roku 2019 vlastním vintage model Conn 10M „Lady Face“ z roku 1949, který jsem si jel vybrat do Holandska k jednomu sběrateli těchto nástrojů. V letech 2001–2019 jsem vlastnil vintage model tenoru Holton Collegiate z roku 1955, který jsem si shodou okolností koupil také v Holandsku na turné Pražského swingového orchestru v Deventeru.

Láska k vintage modelům saxofonů vznikla právě při mém angažmá v PSO (1998–2003). Bylo by to na dlouhé povídání, proč, ale zejména pro samotný zvuk těchto nástrojů, způsob jejich výroby a použitý materiál té doby. Momentálně hraju na tenor sax nejvíce v muzikálovém souboru DJKT Plzeň a v příležitostných jazz formacích.

Co další saxofony – altka a sopránka?

Na altsaxofon již delší dobu nehraju. Altku nemám obsazenou v současnosti v žádné kapele ani v divadle, kde na ni v určitých komediích jinak běžně hraju. Na sopránsaxofon hraju často a velmi rád. Sopránku používám de facto všude, kde jako hráč funguji.

Které další položky tvého instrumentáře jsme zatím nezmínili?

Ještě jsme nezmínili Bb klarinet. Hraji na něj od dětství a vystudoval jsem obor klarinet na Konzervatoři v Plzni v letech 1985–1991. Na Bb klarinet hraji primárně v muzikálovém orchestru DJKT Plzeň a příležitostně spíše sporadicky i jinde.

Bavíme se vesměs o plátkových nástrojích. Logická otázka tedy musí zaznít: jaké používáš plátky? Jsi na každém nástroji věrný jednomu výrobci a jednomu typu?

Plátky, hubice, nástroj, hráč = alchymie. Zabývám se tím do hloubky přes dvacet let a třeba plátky používám a budu používat vždy klasické třtinové. Výběr samotných plátků mě velmi baví a když najdeš ten, který ti splní veškeré nuance, je život hned krásnější. Na to sedí krásná reakce Dextera Gordona z nádherného filmu About Round Midnight, kde se ho někdo ptá, proč stále vybírá nějaké plátky, a Dexter odpoví: „Víš, co je největší štěstí v životě? Plátek Rico číslo 3.“ Já mu úplně rozumím. Kdyby se mě někdo zeptal, proč vlastně hraju na saxofon nebo na klarinet, odpovím, že pro samotný krásný zvuk těchto nástrojů a pro jeho speciální odstíny, témbry. Prostě jdu po zvuku.

A teď tedy k mému vybavení konkrétně, včetně hubic a plátků:

Soprano sax Keilwerth SX 90 – hubice Selmer SuperSession H, plátky Alexander Superial 3,5, Alexander Classique 3,5, Alexander NY 3,5.

Alto sax Conn Naked Lady (r. v. 1936) – hubice Vandoren V16, plátky Vandoren Java 2,5.

Tenor sax Conn 10M „Lady Face“ (r. v. 1949) – hubice Alexander Superial 1 Jazz opening 8, plátky Rico Jazz Select D'Addario 3S a 3M, Lupifaro 3 nebo Alexander Superial 3,5.

Bb klarinet Selmer Privilege – hubice Vandoren 5JB, plátky Esprit 2,5+ nebo Vandoren 56 „Rue Lepic“ 2,5.

Basklarinet Selmer Privilege – hubice Selmer Focus, plátky Vandoren 3. Všechny hubice, na které hraju jsou kaučukové.

Bez pořádného ozvučení se dnes neobejdou ani tak výsostně akustické nástroje, jako jsou dechy. Jak řešíš tuto problematiku?

Nejraději hraju akusticky bez ozvučení. Ale většinou i podle typu hudby a prostoru zvučit musím. Třeba basklarinet zvučím při živém koncertování na jeden dynamický mikrofon, cca 60 cm nad korpus, a pokud je zvukař šikovný, stačí to a pokryje to celý rozsah nástroje. Ve studiu při natáčení zvučím své nástroje na dva až tři mikrofony najednou. Například s mou kapelou Limbo hrajeme zhruba padesát procent koncertů zcela akusticky bez ozvučení. Vyhodnotíme prostor koncertu a přizpůsobíme se. Jednoduše řečeno pracujeme s akustikou daného místa a spoluhráči jsou natolik citliví, že s tím umějí zacházet.

Vztah muzikant–zvukař by měl být v rovnováze, ale někdy se tak neděje. Ideálně by měl být zvukař podle mě i muzikantem, který zná celou škálu různých nástrojů, jejich možnosti, rozsahy a sám na nějaký nástroj umí hrát. Někdy na kvalitní ozvučení není moc času, zvláště na festivalech, když jdou kapely po sobě. Musíme se s tím pokaždé nějak vyrovnat.