Na co hraje Pavel Skála: Nejpodstatnější je, aby to nebrumilo

Na jaké kytary momentálně nejvíc hraješ? Začněme elektrickými.

Aktuálně asi nejvíc na Stratocastera, kterého mi dělal Jarda Janecký. Má dva jeho snímače, neck a bridge. Jsou to humbuckery, ale znějí spíš jako singly. Uprostřed mezi nimi je Seymour Duncan single coil, ale také noiseless. Žádný z nich vůbec nebrumí, což je pro mě nejpodstatnější. Nehraje to jako typická stratocasterová alnica, ale ta kytara je prostě výborná, univerzální. Když jsou třeba zkreslenější zvuky, hraju na Gibsona SG. A na hraní s Ebeny mám ještě jednoho Stratocastera. Ten má zapojení jako Eric Clapton Stratocaster, tedy falešnou cívku, aby to nebrumilo, a mid boost místo první tónové clony.

Hodně ale hraješ i na akustiky. Na jaké?

Teď docela dlouhou dobu hraju na Larrivée, v současnosti se snímačem Seymour Duncan Mag Mic. Ten mě baví, protože to je magnetický pickup s mikrofonem. Pieza jsem nikdy moc rád neměl, jejich zvuk mi vždycky přišel takový uprskaný. Mám to odbočené do PA přes DI box a na jevišti akustiku poslouchám přes AER 60.

Jaké používáš efekty?

Jen pár krabiček, úplnou klasiku. Na začátku nějaký kompresor, dvě zkreslení, která různě měním, tremolo z komba – většinou hraju na patnáctku VOXe. Před delayem je volume pedal a pak ještě nějaký modulační efekt typu chorus.

Taky jsi občas vidět s lap steel kytarou.

Hraju na ni s Ebeny. Měl jsem českou Resonet, na kterou mi Jarda Janecký taky dělal snímač. Ten původní byl fajn, takový velký, těžký, zvukově moc hezký, ale byly tam špatně zapojené polarity a poměrně hodně to brumilo, tak jsem ho musel vyměnit. Ale teď jsem si opatřil starý americký lap steel McKinney s takovým zvláštním snímačem, který má Ry Cooder na těch svých Coodercasterech. Je odlišný tím, že má přes struny takový tlustý plech a zvuk se do něj indukuje i shora, tedy vlastně kolem dokola strun. Hraje krásně barevně.