Na co hraje Roman Helcl (November 2nd): Neznít pořád stejně
Minulý týden jsme v rozhovoru probírali životní a muzikantský příběh Romana Helcla. O kytarách jsme se bavili sice hodně, avšak konkrétním informacím o jeho aktuálním koncertním vybavení jsme se vyhýbali obloukem. Mělo to svůj důvod: u Romana totiž toto téma stojí za samostatné povídání jako u málokoho.
Na jaké kytary momentálně nejčastěji hraješ na koncertech?
Na Gibson Les Paul Special z roku 1958 a na 1969 Gibson SG Standard v drop D ladění. Pokud hrajeme delší set, mám ještě třetí kytaru s tremolem nebo s bigsby. Naposledy to byl 1963 Fender Jaguar. Co se týká akustických kytar, jsem velkým fanouškem značky Furch, mám dokonce tu čest být jejich firemním hráčem. Ze všech akustik, které jsem kdy zkoušel, mi jejich model OM33-SR vyhovuje naživo nejvíc. Zapojuju ho do komba AER Compact 60. Pokud s kytarou letím letadlem, vozím k ní jen DI box Para od LR Baggs.
Máš rozsáhlou sbírku nástrojů. Podle čeho si z ní na koncerty vybíráš?
Podle stylu kapely, se kterou zrovna hraju. Většinou řeším, zda to má být divočejší nebo naopak kultivovanější.
Máš stabilní sestavu, nebo to střídáš?
V podstatě mám dva základní sety: do klubů a na větší festivaly. Pokud zrovna hostuju ve více kapelách, snažím se, abych měl v každé jiný aparát. Vždycky mě to pak nutí ke zvuku přistupovat jinak a neznít pořád stejně.
Jakou používáš aparaturu?
V klubech nejčastěji tvídový Fender Harvard z konce padesátých let. Mám ho repasovaný od Honzy Stehlíka, takže na pódiu vypadá, jako by vyjel z linky letos. Pokud hrajeme ve větším prostoru nebo s hlasitějším bubeníkem, přidávám k němu 1964 Fender Princeton. Na festivalová pódia ale vozím raději Marshally. Většinou padesátiwattový zesilovač JMP z roku 1973 se stejně starou bednou Marshall 2045. Tyto aparáty nemají reverb, takže k nim často připojuju starý Fender Reverb Tank, dárek od Janet Robin.
Co máš v pedalboardu?
Mám dva základní pedalboady. Jeden studiový, který se skládá ze dvou boardů, a pak koncertní. Oba mají podobnou architekturu a stejné základní pedály, jen v tom studiovém jich mám víc. Hlavně fuzzy nebo vintage efekty, které jsou naživo nepraktické svou velikostí a napájením, ať už jde o BOSS CE-1, starý Memory Man nebo první velký POG od EHX. Signál putuje z kytary do ladičky, bi-chorusu od Analogmana a Third Man Bumble Buzzu. To je fuzz vyvinutý ve spolupráci s Jackem Whitem. Nemá žádné ovládání a zní naprosto brutálně. Pak následuje několik „gain stages“, obvykle Analogman Bad Bob a King Of Tone, Benson Boost, Greer Ligtspeed nebo Saturn V. od Spaceman Effects.
Mozkem zkreslovací části je Chase Bliss Audio Automatone Preamp MKII. Jde o programovatelný pedálový předzesilovač s fuzzem, vyvinutý ve spolupráci se značkou Benson. Pak pokračuju přes boost Double Down, který dokáže rozbočit signál do dvou aparátů. Na konci je v loopu POG, Strymon Flint a delay od Analogmana. V poslední době jsem se zamiloval do značky Vongon. Mám od nich třeba úžasný reverb/vibrato Ultrasheer. Bohužel se mi nevejde do pedalboardu, tak ho mám vedle...
Jak často pedalboardy přestavuješ?
S Dušanem Zemanem a Jardou Smrčkou, kteří mi pedalboardy stavěli, jsme vymysleli systém, kdy můžu měnit efekty podle potřeby. Zabere to minutu bez šroubování nebo pájení. Ale moc často to nedělám. Pokud to vyžaduje situace, dokážu přijet jen s malým cestovním pedalboardem, kde mám čtyři efekty a ladičku. A na to v podstatě zvládnu odehrát cokoliv.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.