Na co hraje Štěpán Kordík: Snažím se hledat nejlepší poměr cena/výkon

Na festivalu Blues Alive minulý víkend jsi měl na pódiu tři kytary. Je to u tebe standardní počet, nebo jich bereš víc jen na významnější koncerty?

Se Steven's jsem si zvykl vozit tři kytary s tím, že na jednu hraje vokalistka, když mám celou píseň na harmoniku. Víc kytar na podiu má výhodu v tom, že je po ruce rezerva, když praskne struna nebo se něco pokazí.

Považuješ některou z kytar za svoji hlavní? A které jsou ty další? Podle čeho je střídáš?

V podstatě mám hlavní kytary dvě. Dva protipóly, které se v setu skvěle doplňují. Tou první je Fender Stratocaster, moje první „pořádná“ kytara. Kupoval jsem ji ještě na základní škole, tenkrát za 6000 korun. Jedná se o obyčejný mexický Strat z roku 2009 se třemi single coil snímači. Baví mě jak herně, tak zvukově a za ty roky k ní mám silné citové pouto. Není to žádný custom shop, ale zatím jsem nevlastnil Strat, co by mi sedl víc. Druhou kytarou je pak Gibson ES-335 Memphis TDC, v mých očích naprosto dokonalá, univerzální kytara. Dlouho byl můj sen mít jí v arzenálu a zhruba před dvěma lety se mi to vyplnilo.

Z dalších kytar bych pak určitě zmínil Gibson Les Paul Standard z roku 2011, ve kterém mám slovenské handmade snímače Martin Macek a zvukově připomíná hutnější Telecaster. Zajímavou kytarou je Gibson Spirit II z roku 1982, tvarově vlastně Les Paul Special, ale má dva humbuckery a temný, hutný zvuk. Z 80. let mám pak ještě japonský Fender Stratocaster. Zvukově tenčí, ale na čistý zvuk v kombinaci s kompresorem skvělý. Celkem hodně muziky za málo peněz nabízí Squier Jazzmaster J Mascis signature, ve studiu jsem na něj nahrával docela dost partů. Kromě fajn zvuku na pomezí singlů a P90 mě uchvátil vzhledem. Teď myslím Jazzmaster, ne J Mascis...

Nahrál jsem na něj všechny kytary v písních Enough a After the Show, u první zmiňované si zahrál i v klipu, v druhé je na něj sólo připomínající mezipolohu u ES-335. Jelikož jsem chtěl lubovku za rozumný peníz, tak jsem před lety koupil Gretsch G5420T a potom Epiphone Casino, obě celkem fajn kytary. Z akustik zvítězil Furch OM-30 SM. Ve sbírce samozřejmě nutně potřebuji ještě Telecaster, SG, dobro, další lubovky a mnoho dalších nástrojů...

Na pódiu nerad střídám kytary často, jelikož mi víc vyhovuje se s jednou sladit a odehrát na ni delší část koncertu. Setlist je podle toho poskládán. Koncert začínám na Strata, který dělá party čitelnější, výraznější. Ve druhé polovině jsou skladby tvrdší, živější. Tam beru ES-335 a to dodá do mixu hmotu, která je potřeba, zvlášť, když jsem v kapele jediný kytarista. Ale nesvazuji se předsudky, někdy vezmu na koncert třeba jen lubovku a člověka to zase inspiruje jinak.

Používáš jen jednu aparaturu? A kterou? Respektive pokud to střídáš, tak podle čeho?

Na Blues Alive jsem přivezl zesilovač Fender Bassman 50 z roku 1974 a reprobox TT Cabs 2x12 s reproduktory Warehouse. Bassman mě baví neuvěřitelně, akorát má hrozně moc výkonu – naživo se nedostanu přes čtyřku, pokud chci mít na pódiu přehledný zvuk. Má dodělaný master volume, ale stejně je to furt masakr.

Na malou klubovku občas vezmu Fender Pro Junior, malé kombo z 90. let z USA. Na jeden 10" reproduktor a 15 wattů umí hrát dost nahlas. U větších pódií ale u Pro Juniora bojuji s nedostatkem headroomu. K aparátům hledám ještě alternativu, nějaké středně silné kombo, ideálně vintage, tak uvidíme, co mi přijde do cesty. Nebránil bych se ani Marshallu.

Co obsahuje tvůj pedalboard?

Nejsem úplně na krabičky, ale postupem času jsem si našel cestu k určitým zvukům. Základem pedalboardu je multiefekt switcher Boss MS-3, kde mám presety a přímo z něj využívám delay, octaver, chorus, vibe a občas reverb, overtone. Z kytary jdu do ladičky (Polytune Mini s bufferem jasná volba), potom kompresor Xotic SP mini (používám minimálně, spíše na čistý zvuk u single snímačů), z kompresoru do kvákadla Dunlop Cry Baby Buddy Guy, to mám chvíli a mám z něj velkou radost, není tak ostré jako klasické cry baby a je mnohem hutnější.

Z kvákadla pak do MS-3, kde jsou ve smyčkách overdrivy. Hlavním je Maxon OD-9, super tubescreamer, který při sólech doplňuje Bad Monkey od Digitechu, po nedávném boomu na youtube už skoro legendární pedál. Na nějaké písně mám ještě Wampler Euphoria, slušný natural overdrive, jen je pro mě těžší ho nastavit. V poslední smyčce mám kopii fuzzu od Z.Vex, nicméně na mě je to až moc fuzzu, tak ho možná časem vyměním. Za MS-3 je Stereo Chorus od MXR, který mám nastavený na vyšší rate a občas tím okořením sólo. Na konci cesty je Strymon Flint, reverb mám pořád lehce přimíchaný, tremolo sepnu občas a favorite switch vedle pak spíná víc nahalený preset. Kabely jsou Mogami a konektory square plug SP 500.

Celkově mě baví jednoduchost, nicméně ve Steven's je aranž songu daná a není příliš prostor si hrát s pedálama. Na tenhle účel stavím druhý pedalboard ze „zbytků“, kde je spoustu klasických Boss pedálů, který umí být neuvěřitelně zábavný, inspirativní a člověk se pak vyblbne – pokud mu to repertoár dovolí. Třeba Boss DD-3 je úžasná krabička, jen se do hlavního boardu už nevejde a představa velkého boardu na pódiu se mi moc nelíbí. Mám rád jednoduchost a přehlednost.

Nejen v kytarách, ale obecně v gearu se snažím hledat nejlepší poměr cena/výkon. Přeci jen ještě dostudovávám školu a nemám úplně možnost do gearu investovat statisíce, i když bych, jako každý kytarista s GASem, hrozně chtěl.