Na co hraje „zasloužilý beglajťák“ Edge z U2

Jméno David Howell Evans nemusí být každému muzikantovi povědomé, ale přezdívka Edge zřejmě většinu hudebního národa okamžitě navede správným směrem. Irský kytarista, skladatel, zpěvák a pianista tvoří společně s frotmanem Bonem, basistou Adamem Claytonem a bubeníkem Larrym Mullenem Jr. veleúspěšnou kapelu U2, jejíž začátky se datují rokem 1976.

V té době ještě náctiletí studenti dublinské Mount Temple Comprehensive School začali pilovat souhru na coverzích punkových Clash, Buzzcocks nebo Sex Pistols, ale po čase přišla na řadu vlastní tvorba, která jim zajistila smlouvu u labelu Island Records. Ten se po singlu 11 O'Clock Tick Tock rozhodl vydat jejich debut Boy (1980), po němž během čtyř let následovaly počiny October (1981), War (1983) a
The Unforgettable Fire (1984).

V té době se už Edge plně etabloval jako autor s jasně rozpoznatelným rukopisem a zvukem, podpořeným komby Vox, Gibsonem Explorerem, Stratocasterem a především téměř všudypřítomným delayem, díky němuž vytvářel eklektické, vzdušné plochy (často používá režim s patternem tečkovaných osmin) i působivé rytmické struktury beglajtu.

Edgeova kytarová práce měla také obrovský přínos pro slavné a pro kapelu zlomové album The Joshua Tree (1987), produkované zkušeným duem Brian Eno / Daniel Lanois a nahrávané zvukovým inženýrem Markem "Floodem" Ellisem, které U2 definitivně vyneslo mezi světovou elitu žánru.

Díky hitům With or Without You, I Still Haven't Found What I'm Looking For nebo Where the Streets Have No Name se album vyšplhalo na přední příčky hudebních žebříčků, kapela za něj o rok později dostala dvě ceny Grammy, deska se dočkala několika reedicí včetně speciálů Anniversary a stále se drží mezi nejprodávanějšími CD (cca 25 milionů kopií).

Edge nikdy nepatřil k sólovým hráčům sjíždějícím hmatník bleskovými stupnicovými běhy. Základem jeho hry je v drtivé většině jasně koncipovaný a chytře postavený akordický doprovod, který na dalších albech (Achtung Baby, Zooropa, Pop, No Line on the Horizon atd.) postupně obohacoval o nové zvukové barvy, využíval různé typy zkreslovacích pedálů a v neposlední řadě dával také větší prostor humbuckerovým kytarám.

Následující popis Edgeova pódiového gearu se vztahuje k letní severoamerické části současného turné eXPERIENCE & iNNOCENCE, které se v těchto měsících přesunulo do Evropy (tentokrát bez české zastávky) a bude ukončeno čtveřicí listopadových koncertů v dopředu vyprodané dublinské 3Areně.

Kytary

Pódiovka U2 a k ní náležející technické zázemí opravdu nepatří k nejmenším a tomu odpovídá i celkem 45 nástrojů, které si Edge vybral pro dané turné. K nejčastěji používaným kouskům patřil Gibson Explorer 1976, který si Edge pořídil už v roce 1978, kdy jako sedmnáctiletý navštívil s rodiči USA. Tento exemplář byl navíc doplněn další dvojicí modelů s identickým datem výroby. Všechny Explorery jsou kromě nezbytných servisních úprav v původním stavu s originálním snímači i hardwarem.

Mezi favority se zařadil také signovaný Fender The Edge Stratocaster 2016 s černě lakovaným tělem, bílým pickguardem, javorovým hmatníkem s velkou hlavicí ve stylu „sedmdesátkových“ řad, kobylkovým DiMarziem FS-1 a dvěma snímači Fender Fat ’50s Custom Staggered.

Nechyběl oblíbený Fender Telecaster 1971 ve žlutém laku, reissue verze Gibsonu Gold Top ’57 z roku 1988, Gibson SG 1966 s firemním vibratem a také dva „charitativní“ Gibsony Les Paul Standard Music Rising s netradiční grafikou topu - výtěžek z prodeje této edice pomohl hudebníkům z New Orleans pořídit nové nástroje, o které přišli při hurikánu Katrina.

Z pololubových modelů zde měl své zastoupení Epiphone Casino 1964 v medovém burstu se snímači P-90, pro vybrané songy sloužil dvanáctistrunný Rickenbacker 330/12 1967 a akustické party obstarával prototyp Tayloru Sunrise S-1 LW/J s magnetickým snímačem šikmo usazeným v ozvučnicovém otvoru nebo dreadnought Takamine EF341SC, který Edge dostal od Bruce Springsteena.

Aparatura

Na popisované šňůře kombinoval Edge svá osvědčená vintage komba s modernějšími modely a až na jedinou výjimku byly aparáty včetně záloh většinou umístěny ve vytlumené šachtě pod pódiem. Páteř arzenálu samozřejmě tvořily klasické Voxy AC30 v podobě dvou komb Vox AC30TB 2015 ručně pájených britským designérem Davem Clarkem a stejný počet variant z roku 2016, které Clarke vyladil podle Edgeových preferencí.

Voxy byly kombinovány s letitými Fendery Tweed Deluxe a Harvard (oba z roku 1957) a také signovaným aparátem Fender Edge Deluxe, jenž měl jako jediné kombo svého dvojníka i na pódiu. Artist model zaštítěný Edgeovým jménem začala kalifornská značka vyrábět v roce 2016 a v případě této verze, vycházející z komb ’57 Tweed Deluxe, byl modifikován okruh preampu s dvojicí lamp 12AX7, koncový stupeň s usměrňovačem 5Y3 a dvěma elektronkami 6V6 poskytuje výkon 12 W a přenos zvuku obstarává reproduktor Celestion Alnico Blue.

Efektové racky a kontroler

Srdcem efektového systému je dvojice rozměrných racků - v každém jsou uloženy čtyři preamp/multiefekty Fractal Audio Axe-Fx II XL, napaječe Furman PL-PRO DM C E, upravené delaye Line 6 DM-4 a dnes už nevyráběné multiefekty Line 6 Pod Pro. Nedílnou součástí řetězce je ladička Korg Pitchblack Rack Tuner a starší rackový delay Korg SDD-3000 z 80. let, jehož novější podlahová obdoba se nachází i v zásuvném šuplíku.

Tam najdeme také tradiční Ibanez TS-9 Tube Screamer, vintage Boss FA-1 FET Boost, Boss CS-2 Compression Sustainer, Boss OC-3 Super Octave, prototyp distortionu Fender, vibrato Diamond VIB1, Electro-Harmonix B9, DigiTech SynthWah, rovnou tři drivy Boss SD-1 Super Overdrive, zkreslení JHS Crayon, Sobbat DB-2 Drive Breaker, multiefekt Line 6 M5 a kromě toho zde mají své místo různé splittery, loopery a MIDI převaděče CAE. Efektové pedály napájí distributory Voodoo Lab Pedal Power Mondo.

Tento poměrně komplikovaný systém je společně s aparáty ovládán obrovským kontrolerem na míru navrženým Bobem Bradshawem z Custom Audio Electronics, jenž s Edgem spolupracuje už několik desítek let. V tomto případě se jedná o dvě speciální verze kontrolerů CAE RS40 - jednu ovládá přímo Edge a druhá se nachází za pódiem na pracovišti kytarového technika Dallase Schoo.

Edgeův RS40 je navíc doplněn pitch-shifterem Digitech WH-1 Whammy, dvěma externími pedály Dunlop Volume X (pro reverb a delay), oktávový dělič je v reálném čase ovládán Dunlopem Mini Volume X, pro custom wah CAE je vyčleněn expression pedal Boss 500FV a kontrolu ladění usnadňuje přiložený tuner Boss TU-3S.