Na co hrají drtiči strun z Killswitch Engage

Metalcoreová parta Killswitch Engage, jež byla v roce 1999 založena bývalými členy kapel Overcast, Aftershock a Nothing Stays Gold, se v průběhu let propracovala mezi nejvýznamnější zástupce tohoto stylu, o čemž svědčí nejen spousty fanoušků po celém světě, ale i mimořádně kladné ohlasy kritiky, která kapelu díky její tvorbě a hráčské erudici muzikantů mnohdy označuje za pokračovatele thrashmetalových ikon jako Slayer, Anthrax nebo raná Metallica.

Prvním oficiálním albem Killswitch Engage bylo eponymní CD vydané v roce 2000, kde kapelu zastihneme v obsazení Jesse Leach - zpěv, Adam Dutkiewicz - bicí, Joel Stroetzel - kytara a Mike D'Antonio - baskytara. O dva roky později nahrávají pod dohledem známého producenta Andyho Sneapa titul Alive or Just Breathing, na kterém už Leache nahrazuje Howard Jones, Dutkiewicz působí v roli dalšího kytaristy a jeho místo za bubenickou soupravou zaujímá Tom Gomes.

Třetí nahrávka The End of Heartache z roku 2004 katapultuje kapelu mezi metalovou elitu, titulní skladba je nominována na Grammy a pětice muzikantů absolvuje velké turné včetně zastávek na prestižních festivalech Rock on the Range, Rock Am Ring, Reading, Leeds, Ozzfest, Soundwave atd. The End of Heartache mezitím proměňuje první Grammy a získává cenu za nejlepší album.

Následuje studiovka As Daylight Dies (2006) a rok 2007 se pro Killswitch Engage nese ve znamení hned tří cen Grammy a to za nejlepší mezinárodní kapelu, metal/hardcoreovou kapelu roku a událost roku. V říjnu 2008 se opět vydávají do studia, kde společně s producentem Brendanem O'Brienem vzniká CD, jež vychází v roce 2009 a stejně jako prvotina dostává název Killswitch Engage.

V roce 2013 se při nahrávání desky Disarm the Descent vrací k mikrofonu Jesse Leach a kapela vyráží na několik šňůr ve společnosti Lamb Of God, Huntress, Testamentu nebo Halloweenu. Sedmé a zatím poslední album s názvem Incarnation vydali Killswitch Engage v březnu letošního roku a k podpůrnému turné této novinky se vztahuje i následující popis pódiového vybavení Adama Dutkiewicze, Joela Stroetzela a Mikea D'Antonia.

Adam Dutkiewicz

Kytary:

Nástrojem číslo jedna je šestistrunný custom model Caparison TAT Special FX 2016 s 27 pražci a několika modifikacemi - jumbo pražce nahradil subtilnější typ, jediným snímačem je kobylkový humbucker Fishman Fluence Modern doplněný potenciometrem hlasitosti a kytara má pevnou kobylku s ukotvením strun skrz korpus.

Pomyslnou dvojku představuje nástroj s identickým označením, ale s přidaným šikmo umístěným krkovým singlem Fishman Fluence Strat a třípolohovým přpepínačem. Technik Mike Flynn navíc u obou kytar přemístil a upravil jackový výstup, epoxydem zalil spodní část humbuckerů a původní mechaniky vyměnil za uzamykatelné strojky Sperzel.

Zesilovače a boxy:

Pro zkreslený zvuk používá Dutkiewicz 100 wattovou signovanou hlavu Laney TI100 Tony Iommi v kombinaci se 4x12 kabinetem Laney TI412S, zatímco pro čistý sound slouží kombo Laney Lionheart L20T 112 s koncovými elektronkami EL84, osazené 30-ti wattovým reproduktorem Celestion G12H.

Efekty:

V racku najdeme napaječ Furman, ladičku Korg DTR-2000 a v šuplíku jsou umístěny krabičky začínající splitterem Lehle, odkud jde jedna signálová větev přes Noise Supressor Boss NS-2, jenž má ve své smyčce overdrive Maxon OD-808. Druhá signálová cesta vede do kompresoru Maxon CP-101 a analogového delaye Maxon AD-9 Pro a odtud do komba Laney. Druhý delay Maxon AD-9 Pro je umístěn v efektové smyčce aparátu Laney Tony Iommi.

Joel Stroetzel

Kytary:

Oblíbeným nástrojem Joela Stroetzela je jeho signovaný Caparison 2015 Custom Dellinger se superstratovským tělem v černém laku, 24 pražcovým javorovým hmatníkem a pevnou kobylkou. Kytara je vybavena dvojicí humbuckerů Fishman Fulence Modern, třípolohovým switchem a ovladači hlasitosti a tónové clony. Jako záloha je připraven Caparison JSM 2014 Signature s identickými snímači. Oba kytaristé používají niklované struny D'Addario EXL115 011-049.

Zesilovače a boxy:

Sestava je téměř identická jako u Dutkiewicze - zkreslení zařizuje zesilovač Laney TI100 Tony Iommi s boxem Laney TI412S (jako náhrada je připraven dvoukanálový KSR Orthos) a čistý zvuk má na starost kombo Laney Lionheart L20T 112.

Efekty:

Ani při výběru efektů nenajdeme u obou kytaristů nějaké diametrální rozdíly - z rackového tuneru Korg DTR-2000 míří signál do pedalboardu s delayem Maxon AD-9 a přepínačem Boss AB-2, odtud jde jeden kanál do racku s pedálem Boss NS-2 Noise Supressor se zasmyčkovaným drivem Maxon OD-808 a poté přímo do vstupu zesilovače Laney TI. Druhá cesta z Bosse AB-2 vede přes kompresor Maxon CP-9 Pro+ do komba Lionheart.

Mike D'Antonio

Baskytary:

D'Antonio je věrným svým signovaným čtyřstrunným modelům, který mu vyrobila firma Ibanez - prvním nástrojem je prototyp Ibanez MDB4-WH z roku 2015. Nástroj v bílém laku, inspirovaný designem Exploreru, je osazen středním půleným snímačem Seymour Duncan Steve Harris SP-4 P-Bass a kobylkovým singlem SD SJB-3 Quarter Pounder J-Bass.

Druhou pódiovou basou je už sériová verze Ibanez MDB4 2016, kde byl střední snímač nahrazen speciálním typem Seymour Duncan P-Style. Obě baskytary jsou osazeny strunami značky DR Hi-Beams o sílách .055 až .120 a laděny do drop C.

Zesilovače a boxy:

Zde D'Antonio potvrzuje známé rčení, že v jednoduchosti je síla - jako hlavní a záložní zesilovače slouží dvě rackové hlavy EBS Fafner II doplněné dvojicí kabinetů EBS 8x10 Classic Line.

Efekty:

Signál z nástroje jde přes bezdrátový systém Shure ULX-D do rozbočovače Whirlwind MultiSelector, ladičky Korg Pitchblack a splitteru Lehle P-Split, který cestu rozdělí na dvě větve. První vede do zkreslovače EBS Billy Sheehan Drive Bass a poté do aparátu Fafner a druhá míří přes podlahový preamp EBS MicroBass II do mixážního pultu, kde je využíván k nastavení čistého zvuku a in-ear monitoringu.