Na hrudi si hřejem propletený kobry

Často opakovaným motivem na zkouškách naší kapely je věta: „Nemáme čas.“ Myslíme tím hlavně to, že jsme ve věku, kdy bychom neměli ztrácet čas psaním písní jenom proto, abychom měli co hrát, tedy z našeho pohledu písní zbytečných, ale naopak snažit se o co největší autenticitu, tedy takových songů, jež silně rezonují s naší zkušeností a prožitky, které mohou být až skoro drásavé.

Jednou z takových písní je i nahrávka Kobry. Ne, že bychom tyto citlivé věci řešili od rána do večera každý den, ale k psaní se dostáváme většinou až večer nebo v noci a to někdy přicházejí chvíle, kdy se při určité konstelaci klubou ven zážitky a situace, které se odněkud z nás derou na noční světlo. A tak vznikla i tato poněkud temnější píseň. Nejprve text. Na jedno posezení.

Když jsme jej testovali na Facebooku, napsal nám do komentářů pod něj kamarád a překladatel Jiří Popel, že si text říká o rap. Že ho tam slyší. A to byl silný impulz. Nešlo nám o ryzí rapování, ale o výraz, kterým by se nám co nejlépe podařilo zprostředkovat pocity, s nimiž jsme skladbu psali.

Přesně ve dnech, kdy jsme nahrávku pořizovali ve studiu Švandova divadla na Smíchově, točil pro nás ve volných chvílích k písni záběry ředitel a režisér této pražské scény, Daniel Hrbek. Točil je v rámci své pracovní cesty v New Yorku, Bostonu a Washingtonu. Znal demonahrávku, kterou měl s sebou, znal text, a tak jakmile jsme obdrželi výsledný mix a master od Pavla Holého a Stanislava Halbrštáta, byl klip v rekordním čase sestříhán a hotov.

Předkládáme ho tedy zde, čtenářům Frontmana jako už hotové dílo, které bude mít svoje místo na našem prvním albu, které v těchto měsících točíme právě ve Švandově divadle.