Na jaké kytary hrají nejlepší kytaristé světa: 1-3

Seriál o kytarách nejlepších kytaristů světa? Ačkoliv jejich výběr nikdy nebude úplně objektivní, určitě mezi nimi najdete takové, kteří nějakým způsobem inspirovali nebo můžou inspirovat i vás samotné. S ohledem na mé vlastní preference si dovolím začít triem Brian May, Eric Clapton a Joe Satriani. U chronicky známých jmen ale rozhodně nezůstaneme: vsadíme i na ty, kteří mají vrchol ještě před sebou.

Brian May

Kdo by neznal Briana Maye (vlastním jménem Briana Harolda Maye), kytaristu The Queen, nejpopulárnější rockové skupiny let sedmdesátých, osmdesátých a zčásti i devadesátých. Brilantní technik, charismatická osobnost, šedá eminence skupiny, autor mnoha světových hitů této kapely (mj. Now I'm Here, Tie Your Mother Down, We Will Rock You, Save Me a Who Wants To Live Forever, I Want It All, Fat Bottomed Girls, Flash, Who Wants To Live Forever a The Show Must Go On) si v počátcích své kariéry postavil vlastní kytaru, společně se svým otcem. Tento nástroj s osobitým tvarem a třemi single snímači používal přes třicet let k studiovému hraní a na koncertech nazval Red special. Tato kytara se dočkala i své Signature verze a nyní se vyrábí v různých obměnách a modifikacích pod názvem Brian May Special (v elektrické verzi), The Rhapsody (v elektroakustické verzi), The Mini May (zmenšená verze se 17ti palcovou menzurou) a dokonce Brian May Bass - baskytarová verze Red Specialu.

Kromě této věrné krásky používal May, neustálý inovátor a hledač nových zvuků - samozřejmě v intencích svého žánru a kapely - spoustu dalších známých i méně známých světových značek kytar, jako např. Fender Stratocaster (1972-1973), Gibson Les Paul Deluxe (1974-1975), John Birch (1975-1982), Gibson Flying Vee (1984), Guild (1985-1997) nebo Fryer (1998-dosud).

Jako správný kytarista zkoušel i další nástroje, takže mimo těchto skvělých kousků mu prošlo rukama několik dalších známých značek, které si oblíbil zejména pro živá vystoupení - mezi jinými např. Ovation acoustic, Yamaha Silent guitar, Gibson Chet Atkins CE nebo např. dvanáctistrunná kytara kanadské provenience Godin A-12, kterou používal pro většinu akustických setů při koncertech po smrti Freddie Mercuryho. Tyto koncerty probíhaly pod názvem Another world tour (Turné z jiného světa).

Brian May je - což není moc známá informace - nejen skvělý kytarista a klávesista, ale i vystudovaný astrofyzik. Časopis Rolling Stone ho zařadil jako 26. nejlepšího kytaristu planety, a časopis Guitar World ho dokonce ústy čtenářů považuje za druhého nejlepšího kytaristu všech dob. Ne nadarmo o něm řekl současný kytarový mág Joe Satriani: "Byl jsem opravdu rád, že po tragickém konci kapely Queen, kdy bylo nemyslitelné jakkoliv pokračovat dál, to (Brian) nezabalil a začal vystupovat sólově. Je v něm spousta nápadů, energie a síly předávat tohle všechno dál…"

Eric Clapton

Eric Patrick Clapton, přezdívaný "Slowhand", je patrně nejznámějším bílým bluesovým kytaristou. Jeho repertoár ovšem zasahuje i do mnoha jiných stylů - rock, psychedelic rock, pop, hard rock... Tento kytarový virtuos prošel od mládí mnoha skupinami, asi nejznámější byli Yardbirds, Cream, Bluesbreakers nebo Plastic Ono Band, kde hrál po boku Johna Lennona.

Ericovou první kytarou byla lubovka značky Kay s dvojitým výřezem. Velice rychle ovšem zjistil, že daleko lépe se mu sóluje na čistě elektrickou kytaru, a vybral si tedy tu nejznámější a nejpoužívanější značku té doby - Fender Telecaster. S touto kytarou také odehrál svoje období ve skupině Yardbirds. Když pak změnil skupinu a začal účinkovat s Mayallovými Bluesbreakers, pořídil si pro změnu konkurenční model Gibson Les Paul 1960 Standard. V polovině šedesátých let se stal dokonce načas firemní tváří značky Gibson.

Zcela logicky tedy v roce 1967 zkusil další model této firmy, 1964 Gibson Les Paul SG. Tuto kytaru si hodně oblíbil a nechal si ji - v duchu šedesátých let - pomalovat uměleckou skupinou The Fool, čímž se stala jednou z legendárních kytar hudební historie. Dalšími modely z dílny Gibson se vybavil o rok později - jednalo se o Firebird s jedním single snímačem, a posléze legendárním pololubovým Gibsonem ES-335 v třešňově červené barvě. Při premiérovém vystoupení jeho nové kapely Blind Faith v roce 1969 ovšem zvolil konkurenční Fender Telecaster s krkem Stratocastera.

O rok později už hrál na klasického Stratocastera s javorovým krkem (měl vlastně dva, podle barvy se jim říkalo Blackie a Brownie), v průběhu začátku sedmdesátých let se vrátil ke značce Gibson, a svou slavnou ES-335ku používal pro slide sóla. Blackie a Brownie sloužily Claptonovi po celá osmdesátá léta, a když šly "do důchodu" dostal od Fendera svou vlastní řadu Signature modelů Stratocaster.

V devadesátých letech tak měl Eric Clapton svou vlastní sbírku čítající na 50 kousků, mezi nimiž nechyběly také Custom Shop modely Fenderu, Gibson ES-335 Tobacco Sunburst a slavnou Cherry Red, několik různých Gibsonů L-5, Byrdland a SG Super 400. V průběhu dalších let a koncertních turné ale Eric hrál už výhradně na "svoje" Signature Modely Stratocaster, v různých provedeních, kterým zůstal věrný dodnes.

Joe Satriani

Kytarového mága Joe Satrianiho proslavila v roce 1988 skladba Surfin with the Alien, která, ač instrumentální, se stala velikým hitem. Tento obdivovatel Jimi Hendrixe a Jimmyho Page je již přes dekádu spojován se značkou Ibanez, která pro něj vyrovila již několik speciálních modelů, a podle něj vyrábí Signature řadu. Nicméně Satriani od svých začátků - původně chtěl být bubeníkem (!) a dokonce se dva roky na bicí učil - vystřídal mnoho různých slavných i méně slavných značek elektrických kytar.

Jeho vůbec první strunný nástroj byla, překvapivě, bílá elektrická kytara Hagstrom III. s černým pickguardem a třemi snímači. Podle jeho slov to byla kytara s nejmenším a nejužším krkem na jakou kdy hrál. Po roce a půl si opatřil Fender Telecaster 60s s javorovým krkem a tremolem Bigsby, do které si nechal instalovat humbuckery od DiMarzia - jeho první setkání s touto značkou snímačů.

Další slavnou značkou byl samozřejmě Gibson - Satriani postupně vystřídal modely Les Paul 1955 Golden top (kterou předtím vlastnil Jimmy Page), Les Paul Junior 1958, Les Paul TV Special 1958 (tuto kytaru, která dříve patřila jednomu starému rokenrolovému hudebníkovi, zakoupil v San Franciscu v obchodě Chrise Cobba. Když slyšel její historii, byl tak nadšen, že v tom obchodě koupil ještě další dvě kytary :-), Gibson Les Paul Special 1960 s dvojitým výřezem, dále pololubového Gibsona L5 CES, anebo slavnou akustiku Gibson J-45.

Na poli dvanáctistrunných elektrických kytar nejprve experimentoval s modelem firmy Rickenbacker, načež ho jeho hudební kolega přivedl k jiné značce: "Mnoho hudebníků, kteří měli Rickenbacker, nyní hrají na Fender XII." Satriani tedy zakoupil Fender XII. Candy Apple Red.

Jeho první setkání se značkou Ibanez bylo prezentováno hned třemi vydařenými kousky modelu JS 2: Chrome boy, Refractor a Pearly. Zde zaslouží pozornosti zejména Chrome Boy, což byla kytara s opravdu pochromovaným tělem, které dodávalo nástroji velice ostrý, nenapodobitelný zvuk. Aby Joe neodcházel z koncertu také "pochromován", musela firma vymyslet ještě speciální ochranné průhledné oplastování všech míst, které přišly do styku s jeho tělem. Navzdory těmto opatřením má kytara rok od roku (dle Joea) stále lepší zvuk.

V roce 1988 nahrál svůj první velký hit Surfin with the Alien na kytaru Kramer Pacer model 1984. Nebyl s ní ale spokojen, protože se neustále rozlaďovala. Proto, když se seznámil s lidmi od Ibanezu, kteří za ním přišli s nabídkou, že mu postaví kytaru, byl jim velice vděčen. Tak vznikly první "signature" kytary Ibanez JS 3, s originálními malbami od Donnieho Hunta, nebo například neobvyklý model Ibanez Futura s extra hřejivým zvukem.

Natáčení alba The Extremist z roku 1992 svěřil naopak kytaře Fender Esquire model 1958, poté vyzkoušel i několik Stratocasterů (modely 50 a 60), ale nikdy nebyl výsledek zcela podle jeho představ. Stratocastery nicméně vlastní ve své sbírce, zejména modely 64 až 69, ale spíše z nostalgie, neboť zvuk těchto kytar poslouchal v mládí.

Nyní hraje Joe Satriani výhradně na kytary firmy Ibanez, která má ve svém portfoliu několik modelových řad JS stavěných podle něj - Production Line (od JS100 přes JS Black Dog až po nejnovější JS2410), JS 10th, JS20th, JSPRM (Premium Rock Mirror) a JS2CH, což jsou originální Chrome Boy modely.