Na turné s mrtvým frontmanem

Vypadá to jako vtip nebo jako nápad choromyslného. Ale je to jen realita: chystá se turné Ronnie Jamese Dia. Že už je sedm let po smrti? A to snad někomu vadí?

Uprostřed léta se objevují nejrůznější zprávy. Říká se tomu okurková sezóna – čtenářům je třeba něco nabídnout, a obvykle moc není co. Čerstvá zpráva, která prolétla britským tiskem však není z podobného rodu. Podivně by totiž působila v jakoukoli roční dobu.

Loni v létě německý metalový festival Wacken oznámil v programu zajímavou specialitu: hologram ikonického zpěváka Ronnie Jamese Dia doprovodí jeho někdejší spoluhráči a přátelé, kteří jinak hrají například s Yngwie Malmsteenem či Judas Priest. Jako jednorázová kuriozita rozhodně zajímavé zpestření. Přesto se objevily i znechucené reakce: původní Diův kytarista Vivian Campbell se nechal slyšet, že onen tribute band The Dio Disciples má “nulový kredit”, a samozřejmě nechyběly ani hlasy, že jde o parazitování na legendě.

Co si však myslet o aktuální zprávě, kdy vdova Wendy Dio oznámila celé turné revivalové kapely z holografickým frontmanem? V druhé půli roku by mělo objet Evropu, v roce 2018 pak oba americké kontinenty, a celkem by mělo jít o 80-100 zastávek. Manželka bývalého zpěváka navíc vydala prohlášení, že její manžel byl velkým příznivcem moderních technologií, a že by určitě s nápadem souhlasil. Pochybuje ale u toho někdo o tom, že o finance jde už v tomto případě “až v první řadě”?

Současná doba má sklony k nostalgii. Všichni víme, jak se daří revivalům. Navíc je z logiky věci, že ti starší jsou ekonomicky lépe zajištěni, takže se z nich tahají peníze mnohem snadněji než z teenagerů, kteří už navíc mají dnes jiné zájmy, než hudební idoly. Může se ale po podobných nápadech někdo divit tomu, že ti mladí hudební fanoušci, kteří ještě zústávají, jsou znechuceni “těmi rockovými páprdy”?

Nikdo neříká, že si legendy nezaslouží úctu. Ale těžko ji projevovat tak, že to připomíná spíš cirkusové představení. Protože jediné, k čemu to může vést, je další opad zájmu o mladé kapely a spolehlivý útlum jejich přirozeného nadšení. Až zas budete někde slyšet či číst muzikanty či provozovatele klubů fňukat, že “nikdo na koncerty nechodí”, vzpomeňte si na to.