Načeva si dala další fascinující dostaveníčko s undergroundovými básníky

Moniku Načevu můžeme s nadsázkou brát za domácí Björk. Už od devadesátých let si dělá, co chce. Postupně se uvěřitelně ponořila do vod triphopu, tanečního undergroundu, hiphopu, současné klasiky, aby se přes spolupráce s výraznými osobnostmi (krom už naznačených třeba Justina Lavashe, Tima Wrighta nebo spoluhráčů z doprovodné kapely Zdivočelí koně) dostala do světa, kde nejsou žánrové hranice, ale pouze důraz na výjimečnou atmosféru, kterou doplňuje pečlivě vybranými texty. Ty vždy hrály v hudbě Načevy výraznou roli (viz spolupráce s Jáchymem Topolem, Sylvou Fischerovou nebo objevování temných světů dekadence skrze literáty tohoto směru na albu The Sick Rose). V poslední době ale Monika s gustem objevuje polozapomenuté básníky minulého století. Spolu s neustále se proměňující sestavou spolupracovníků jim věnovala i nejnovější album Jdem temným dnem.

Cesta do básnického světa předlistopadového disentu začala u Moniky Načevy v roce 2009 úzkou spoluprací s Pavlem Zajíčkem a jeho kapelou DG307. „Později, když už sám netvořil – onemocněl a teď už mezi námi není –, jsem chtěla jeho poetiku nějakým způsobem nést dál. Začala jsem objevovat Ivana Martina Jirouse, Vladimíru Čerepkovou, Věru Jirousovou, Šárku Smazalovou a další básníky. Bylo to dobrodružství a nynější deska Jdem temným dnem je toho pokračováním – jsou tam opět tito básníci plus jsem našla další: Ivana Blatného, Jana Hanče, Milana Kocha a Egona Bondyho,“ prozradila pro náš portál v rozhovoru s Annou Marií Schorm sama autorka. Znovu dostávají prostor autoři outsideři, kteří často nebyli během života oceněni. A jejich popis světa je většinou, i přes řadu básnických obrazů, syrový, nepřikrášlený. Listopadový termín vydání k celkové náladě alba sedí. Přesto novinka, stejně jako jakákoliv deska Načevy, nepodléhá pocitům zmaru. Prodírá se hustým lesem, ale stále míří za mlhou tlumeným světlem.   

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Každý projekt Moniky Načevy je postaven na základních tématech, básních, ke kterým si zpěvačka vybírá vhodné spolupracovníky. Volba tentokrát padla na barevnou sestavu hudebníků. Z předchozí sestavy Zdivočelých koní si Monika ponechala bubeníka Zdeňka Regála Jurčíka (jinak též Lvmen, Tomáš Palucha, Priessnitz, Kafka band). Ani basovou kytaru neobsluhuje někdo, kdo se zpěvačkou nemá žádnou předchozí zkušenost. Ze zahraničí se po letech do služeb přihlásil Michal Koval (Masomlejn, Dg 307, s Načevou nahrál také album Nebe je rudý). S ním se do hudby zpěvačky vrátil ve větší míře důraz na dubově rozhoupanou rytmiku a s ní spojené další výrazné efekty. Nováčkem v sestavě je naopak klávesista Vojtěch Procházka (Vertigo, Harpreet Bansal, Freetown Quartet, Mikoo, Sisa Feher, Talaqpo), jehož jazzové cítění posunuje nahrávku do nových končin.

Ve výčtu je třeba zdůraznit postavu producenta Tomáše Vtípila, jenž vstoupil do tvorby nejen jako autor, ale i v roli producenta. „V brněnském studiu dinn is not noise jsme tvořili, rovnou vše nahrávali a také bydleli, takže jsme byli pořád ve spojení a totálně ponoření do tvorby. Měli jsme tak čas se sehrát i jako kapela,“ vzpomínala v promo materiálech na intenzivní natáčení Monika Načeva. Sama v rozhovorech odkazuje k podobné atmosféře alba Nebe je rudý. Něco na srovnání je poměrně přiléhavé. Především základní atmosféra jakéhosi bdělého očekávání, která má tendenci udržovat celý koncept v maximálně jednoduchých tvarech. Přesto právě jazzově „Manzarekovské“ výstřelky mimo něj (jak trefně poznamenal kolega Jan Hocek z portálu Jazzport.cz) nebo naopak hlukové rockové výboje, jako ve skladbě Nazpátek, jsou často tím, co povznáší celou nahrávku z vysokého standardu ještě výše.

Monika Načeva celý projekt připravovala dva roky. Jasná představa o tom, co chce sdělit, čím chce posluchače oslovit a pečlivý výběr výrazných spolupracovníků (od spoluhráčů, přes producenta až po autora výrazného výtvarného pojetí obalu desky – kurátorem Ottou M. Urbanem byl osloven Siegfried Herz), přispěla k silnému zážitku, který kolekce Jdem temným dnem přináší. Abych použil slova samotné autorky původně věnovaná vybraným básníkům: takhle deska „je potřebná v našich všedních, stále více těžších a temných dnech!“.

Načeva – Jdem temným dnem

Polí5, 2024, 51:31

90 %