Nakažlivě popové spády Balthazar na nové desce nezastavil ani lockdown

Pozitivní popový rukopis Belgičanů Balthazar byl vystaven další zkoušce. Lockdown znemožnil kapele nahrávat nový materiál společně ve studiu, a tak nová deska Sand prezentuje kapelu v nečekaně syntetické podobě. A také zamyšlené. Odolá rukopis obou frontmanů chladu separátního skládání a negativům dnešní doby?

Belgičtí Balthazar nejsou v našich luzích a hájích neznámým pojmem. Před devíti roky zahráli pro 20 návštěvníku na strahovské Sedmičce, o dva roky později už v pozici hlavní hvězdy vyprodali pětkrát větší Lucerna Music Bar. Pauza, kterou si pětice naordinovala mezi deskami Thin Walls a Fever, kapele vysloveně pomohla. Maarten Devoldere a Jinte Deprez upustili páru v sólových projektech Warhaus a J. Bernardt, osahala si další manipulační prostor a nabuzena pauzou vystřihla předloni už se svými spoluhráči prozatím nejlepší desku kariéry. Kolekce Fever totiž výborně zkombinovala rockový nápřah kapelní minulosti s popovým přímočarým tahem na bránu. Není divu, že po úspěšném turné chtěli Balthazar navázat na aktuální pozitivní vlnu novým materiálem. Jenže přišel COVID…..

Ani tento zádrhel ale kvinteto nezastavil. Když měl dostatek nového materiálu, začal natáčet. Na dálku, odděleně. A také s materiálem, který reflektuje současnou situaci ve světě. Ve světě, který je alespoň po kulturní stránce zamrzlý, v očekávání (snad) lepších zítřků. Právě témata čekání a neklidu v souvislosti s nemožností změnit současnou situaci vlastními silami je červenou nití alba Sand, kde písek je alegorií zrnek v přesýpacích hodinách. Nás, kteří jsme zmítáni realitou lockdownového dneška, snažící se přežít s kartami, které máme aktuálně v ruce. Výrazný kontrast „horečky popové noci“ dva roky staré desky Fever a letošní novinky nemohl být v rámci indie popového teritoria větší.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Už první takty otvíráku Moment představí smyčky automatického bubeníka, následující klipovku Losers zase v aranžích obohatí chemické perkuse. „Se spoustou postupů jsme se setkali kvůli COVIDu poprvé. Nikdy jsme třeba nezapojili do našich písniček takové množství automatického bubeníka nebo basových syntezátorů,“ přiznal v promo materiálech Maarten Devoldere. Nové album je postaveno na výrazných klávesách, které jen zvýrazní jistý retro osmdesátkový podtón desky. Ten na druhou stranu rozbíjí často využitá dechová sekce, naopak jí podporují doprovodné sbory nebo občasné využití smyčců. „Co nám zbylo, když studia byla kvůli pandemii zavřená?“, obhajuje výrobní postup  Jinte Deprez. Spolu s už dříve naznačeným pandemickým tématem alba registrujeme odliv živočišného funku a rychlých skladeb.

„Popové čekání na Godota“ ale nemá podobu rezignovaného čekání v podobě Humunculu Loxodontus, zvláštní postavičky na obalu alba – uměleckého díla Margriet Van Breevortové, které od roku 2017 najdeme v lékařském centru v holandském Leidenu. Balthazar prezentují „kulturní mezičas“ jako činorodé osoby, které využívají nastalý čas k reflexi, zklidnění a třeba i k oprášení koníčků, na které nebyl pro nával dosavadní práce čas. A přesně k četbě dobré, dlouhou dobu odkládané knížky, nebo k procházce po okolí lze Sand nejlépe doporučit. To není, zvláště v dnešní době, vůbec málo.

‎Balthazar – Sand

PIAS, 2021, 43:12

Indie pop

75 %