Národní hrdost průzračná jak tůně Berounky. A co teprve, když to ladí!

Všichni máme rádi filmy. Sám jsem ulítlej na československý filmy sedmdesátých a osmdesátých let. Výpravné filmy s krásnými exteriéry české kotliny, doplněné o fantastickou a ve své podstatě jedinečně melodickou hudbu českých skladatelů. Když jsem poprvé viděl film Smrt krásných srnců, Kachyňovu adaptaci povídky Oty Pavla, měl jsem husí kůži už v prvních vteřinách filmu. Pamatuju si to dodneška. V těch dvaceti prvních vteřinách filmu Luboš Fišer svojí hudbou dokonale vystihl křivoklátskou poetiku přírody kolem řeky Berounky (mimochodem tak trochu můj hood, pocházím od Loděnic, komín tamější gramofonky jsem vídával z dětského pokoje, pozn. aut.). Zpracování této úvodní melodie, která se mi zažrala pod kůži, do různých temp a stylů, mi nedalo spát po řadu následujících nocí. 

Netrvalo dlouho a dali jsme si produkční sraz s Touchwoodem u něj na Letný. Dleeb je kouzelník, má vybavený studio přímo v obejváku a ještě ke všemu má takzvaně odseděno. Roky dělá muziku a velmi rychle je schopen zpracovat nápad třeba z prostého zapískání nebo zabroukání. Pro mně, tehdy trestuhodně neschopného s jakýmkoliv hudebním softem ideální parťák. A tak během jednoho dlouhého odpoledne plného popíjení, kouření, trefně vyřčených nápadů střídajících dlouhé minuty mlčení vznikl halfstepovo – jungleový Holan. Vzhledem k faktu, že jsem byl v produkci treku pouze ten, kdo přinesl pár nápadů (a piv) pak jen čuměl, jak se dílo rodí, rád bych Dleebovi vysekl poklonu a díky. Všechna ta odpoledne, předtím, či potom, kdy jsme si u něj doma potili zadky a dny utekly jak minuta, všechna ta odpoledne byla nesmírně inspirující (a nevyhnutelně mne přivedla k vlastní produkci, pozn. aut).

Uplynulo pár let a do světa performerů hodila vidle první vlna. Tu jsem jako aktivní dj a promotér, rázem bez aktivit, strávil na samotě chalupy v Krkonoších obklopen tichem, sněhem, trámy, teplem z kamen, knihami a spoustou času. Ideální prostředí k tvůrčímu kvasu. A najednou to do sebe všechno zapadlo. Ota Pavel psal o dětství, já se nacházel v chalupě mého dětství, mám fůru času, kamarádi hudebníci určitě taky. Kompilace remixů Holana byla proto logickým progresem celého nápadu.

Za těch dvacet let na scéně se nashromáždí hromada užitečných kontaktů z tuzemska i zahraničí. Obepsal jsem pár známých a ejhle, remixů se nakonec sešlo osm a ani to moc netrvalo. Jeden z UK, jeden z Ruska a šest z tuzemska. Záměrem bylo, aby bylo album pestré. Sám úplně nemusím remixová alba v jednom stylu, to se po čase poněkud zajídá a navíc vidina vinylového releasu člověka donutí hodně vybírat, pečlivě zvažovat a třeba i místama prudit kámoše, aby ten svůj remix ještě trochu vylepšili, něco ubrali, něco přidali, což příjemné moc nebylo, ale cítil jsem, že je to nutné. Minimálně proto, že úcta k práci předků od počátku kolíkovala hřiště.

Motivů ale bylo víc, od těch samaritánských – dát možnost kámošům skryťákům, co hrozně makaj, ležej v Abletonech a hardwarech a brousej zvuk, ale není o nich moc slyšet, přes ten kulturně-národovecký, ve smyslu vzít něco z český kultury a upravit současným přístupem, až po ty univerzální motivy: Leckdo by v dnešní době mohl album brát jako hozenou rukavici tolik rozdělené společnosti. Jako příležitost vidět, že vedle sebe může hrdě stát Čech, Anglán i Rusák, aniž by to bolelo. A co teprve, když to ladí! No a čistě zištným, fetišistickým a hrubě přízemním motivem každého muzikanta je bezesporu touha mít svůj vinyl – čuchnout si k němu, pověsit na zeď a já nevim, co ještě, prostě machrovat.

Řešit obal byla jedna velká radost. Fotky dodal Martin Kuška, hudebník, fotograf, křivoklátský homie, biker a spisovatel, který na kompilaci přispěl i vlastním remixem. Martin totiž zrovna dokončil knihu o Křivoklátsku, takže měl fotek na rozdávání. Obrovský kus práce udělal Honza Mikula aka dj Brada, funky-breakový veterán a grafik, zenový mistr, jenž provedl zhruba tři sta úprav. Saku z Breakbeat Conference poradil finalizaci matným lakem a má milovaná žena Annita všemu dala patřičný rámec svým unikátním ženským pohledem.

Oříšek nastal v momentě, kdy padl nápad umístit do kapsy na vinyl print s českým a anglickým překladem povídky Smrt krásných srnců. Tahle úvaha přišla na mysl poté, co nám došlo, že chceme desku prodávat i v zahraničí, tak aby každý měl šanci pochopit celý příběh Holana, Karla Proška, Berounky a lásky k přírodě, tak, jak to krásně napsal Ota Pavel. Pár dnů trvalo shánění kontaktu na majitele práv jeho knih, načež jsem zjistil, že je jím jistý pan Krejčí žijící v Los Angeles. Následoval půlrok více či méně úspěšného nahánění značně vytíženého pana Krejčího a to nejdřív mailem, následně i telefonicky. Mělo to ovšem šťastný konec – poskytnutí práv za symbolickou korunu. The Díky! To mně nakoplo ještě víc, energie byla potřeba hlavně při zjišťování dodacích termínů hodně vytížených vinyl manufaktur po celé Evropě. Protože jedna věc je jistá, co covid ubral na jedné straně, na straně kreativní a hudební přidal.

Album nakonec vyrobí polská výrobna Monotype, která ještě není tak zasekaná, jako GZ nebo německé a holandské výrobny. Možná se sluší ještě dodat, že v Polsku se vyrábí pouze vinyly, obaly se budou tisknout u nás v malé tiskárně v Berouně a kompletace všeho i s povídkou proběhne u mě doma v obejváku. Už se na to moc těšim! A vy se můžete taky těšit. Vyrobeno bude 100 kusů zkraje léta. Tady lze vinyl koupit/předobjednat a poslechnout ukázky. A nenechte se odradit složitostí selfmade postupu, vyjde to levnějc a ještě se přiučíte nový věci.

Jak jste své album připravovali vy? Podělte se s námi a napište nám na redakce@frontman.cz.