Nástroje snů #1: Pavlica guitars

Vlastním už tři jeho nástroje a na jejich zajímavých příbězích (tak trochu ve stylu mých oblíbených tritestů) zkusím zdokumentovat, jak jednoduše (nebo naopak spletitě) můžou vznikat kytary na zakázku. Jak se tedy „staví sen“?
 
Naše cesty se poprvé protnuly díky jeho „komparzování“ v klipech Keramorchestru, kdy jsem ještě netušil, že Ivo podomácku ve sklepě strouhá parádní kytary. Dle jeho vlastních slov tedy ze začátku parádní moc nebyly, ale postupem času, intenzivním nasáváním vědomostí a trpělivým zkoušením, je stále vylepšoval.

Na dni otevřených dveří v cihelně, kde se Ivo objevil s horňáckou metalovou ekipou podpořit Keramorchestr, jsme o keramo nástrojích začali detailně diskutovat. Pochopil jsem, že před sebou nemám pouhého fanouška, a protože jsem zrovna potřeboval upgradovat první verzi keramokytary, slovo dalo slovo a vznikla první odvážně šílená objednávka.

Pavlica Figarocaster

První keramokytara na světě vyrobená ze střešní tašky je samozřejmě jedinečná a dnes má čestné místo v Muzeu rekordů. Hudební rozptyl Keramorchestru „od folklóru až po metal“ však vyžadoval zvukově pestřejší nástroj se dvěma snímači. Tentokrát jsme nechali trochu inspirovat ikonickým Telecasterem a vznikl velmi univerzální Figarocaster (tělo je z tašky Tondach Figaro), se kterým jsem pak odehrál mnoho desítek vystoupení a účinkoval ve spoustě videoklipů.

Pro kytaráře je práce se střešní taškou velká výzva. Jedná se o materiál velmi tvrdý, ale zároveň poměrně křehký. Běžné pracovní nástroje z rychlořezné oceli tu zcela selhávají – na dláto a pilku můžete rovnou zapomenout. Keramika chyby neodpouští a prasklý kus může jít rovnou do šrotu.

Pomohly pracovní nástroje s povrchem z umělého diamantu, ale u obdélníkových otvorů pro snímače to byl stejně boj. Napojení dřevěného krku s tělem s oblým okrajem tašky jsme vymysleli jako rozebíratelný šroubový spoj, který umožňuje vhodně nastavit sílu přítlaku dvou rozdílných materiálů.

Adekvátní hardware pro zamýšlený rudě stříbrný vzhled jsem sháněl všude možně, a například stříbrná telecasterovská čepička přepínače snímačů dorazila až ze španělského ebay. Velmi příjemně překvapily OEM mini humbuckery, které jdou rozepínat pomocí „push-push“ potenciometrů (stačí jednoduše klepnout, nemusí se vytahovat jako klasické push-pully). Poskytují velice širokou škálu zvukových barev bez brumů při vyšších gainech. Došlo samozřejmě i ozdobné detaily vykládání ve tvaru taštiček, které vychytanému designu nasazují korunu. Za pár let Figarocaster prošel mnoha rukama a vždy s velkým úžasem, jak výborně rezonuje, jak hraje – a jak je těžký.

V tomto extrémně kreativně náročném netradičním vstupním testu obstál Ivoš na výbornou, takže jsme se začali oťukávat ohledně dalšího nástroje. V tomto případě šlo o splnění mého dlouhodobého snu o krásné univerzální kytaře. Na kytaráře mám totiž poměrně vysoké nároky a vyžaduji aktivní diskuzi a spolupráci už od úvodního návrhu. Následující společný projekt však ukázal, jak se původní plán může v průběhu prací díky neočekávaným okolnostem dynamicky proměňovat.

Pavlica JET MED

Po dlouhém zvažování jsem nakonec totiž poslal do světa svoji zasloužilou „zeleninu“ (Yamaha TyTabor). Jak mi postupně přibývalo kytar s tlustými krky, byly pro mě opakované návraty na výrazně tenčí krk Yamahy TT bohužel čím dál složitější časově i motoricky. Její univerzálnost a snímače mi ale vyhovovaly a natočil jsem toho na ni spoustu. Proto jsem chtěl něco podobného, pouze ergonomicky přizpůsobeného a vhodně doplňujícího moji zvukovou paletu.

Vždycky se mi líbily kytary PRS a Carvin (dnes Kiesel), speciálně modely s horní deskou z exkluzivního žíhaného javoru, a taky jsem měl v hlavě plno dalších inspirativních detailů od JET, GMP nebo Rozawood guitars. Bylo toho samozřejmě ještě mnohem víc, ale nejde naházet do jednoho hrnce všechno, co máte rádi. Pejsek s kočičkou vám to určitě potvrdí.

Úlohou (průmyslového) designéra je průnik funkčnosti s odpovídajícím (nepřeplácaným) vizuálem, takže například zkosené hrany s dřevěnými průhledy jsem si už musel nechat na jindy. Po mnoha a mnoha diskuzích, konzultacích, nákresech a vyřešení nepředvídatelných komplikací se však výsledek nadmíru vydařil.

(Ne)hladký průběh byl totiž opět ozdobem mým neomylným talentem vybírat krásné a perfektní věci – často bohužel těsně před ukončením jejich výroby :) Po pečlivé rešerši mnoha zdrojů jsem zvolil málo používaný „tajný tip“ na výbornou kombinaci dřev: lipové tělo + javorový top (používá například špičkový Suhr) s kobylkovým snímačem DiMarzio Breed.

Jenomže se nám v Evropě nepodařilo(!) sehnat kvalitní american basswood, u naší lípy se kroutil zase Ivoš, a tak jsem se nakonec pod vlivem okolností (a k jeho radosti) nechal přesvědčit na klasičtější bahenní jasan (swamp ash). On mi za to zase sehnal nádherně prokreslený javorový top i hmatník a nalakoval kytaru do překrásných přírodních odstínů, že se bezděčný komentář „to vypadá jak lesní a luční med“ promítl nakonec i do finálního pojmenování JET MED. 

To, že Breed humbucker nešel nikde sehnat a vypadalo to, že se přestal vyrábět, už byla jenom klasická doplňující perlička. Proto jsem nakonec zvolil snímač podobných vlastností DiMarzio Gravity Storm, doladěný customizovaným krytem ve stylu Bare Knuckle pickups.

Konfiguraci H-S jsem chtěl doplnit nějakým bezbrumovým krkovým „singlem“. Kvůli vyrovnanosti signálu nakonec zvítězil DiMarzio Fast Track 1 (na druhý pokus se mi ho podařilo sehnat dokonce ve stříbrném provedení).

Po negativních zkušenostech s levnými asijskými tremoly jsem nešetřil na německé kvalitě Schaller (s výborným systémem převlečné matice na páce). Doplnil jsem ještě polotevřené zamykací mechaniky Hipshot a osvědčený grafitový nultý pražec Graphtec. Vizuální tečku pak přidalo béžově sladěné pouzdro Ibanez s pásem RightOn.

Šel jsem svému snu hodně naproti a věnovali jsme tomuto projektu spoustu času i energie. Odměnou je vynikající kytara, která se dle komentářů znalců neztratí ani v nejvyšší kategorii custom kytar. A pak přišel čas na naprosto neplánovanou bokovku.

Pavlica Offset „zbytkokaster“

Ivoš totiž přišel s tím, že jeden zákazník si u svého zakázkového nástroje vymínil změnu materiálu, a tak mu zbyl jeden hotový krk. Jestli k němu nechci postavit nějakou kytaru.

Další kytarář Honza Fic mi nedávno prozradil vzorec pro výpočet nutného množství kytar, které se rovná n+1 (kdy n je aktuální počet kytar). Což se přesně stalo v tomto případě, protože jsem samozřejmě žádnou další kytaru nepotřeboval. Nicméně jsme nakonec vymysleli recyklační projekt, takzvaný partcaster, kdy se kytara seskládá s různých dílů.

Vymetl jsem šuplíky, probral léty nahromaděný hardware s tím, že zkusíme vyrobit kytaru co nejlevněji z těchto zbytků. Mám rád takzvané lipstick snímače a ještě mi v arzenálu „chyběla“ nějaká offset kytara (nesouměrné výkroje na bocích kytary), takže jsme se pustili do díla.

Jak už to v životě chodí, člověk míní a okolnosti mění. Chtěl jsem znovu použít výborný H-S koncept. U krku lipstick singl s vlastní hlasitostí a takzvaným treble bleed obvodem (při stahování volume se neztrácí výšky) tak, aby v kombinaci šel regulovat poměr snímačů. A u kobylky dva lipsticky zapojené jako humbucker.

Jenomže pseudohumbucker přes veškerou snahu a úpravy nefungoval dobře, takže musel nastoupit krizový management. Po dalších konzultacích padla volba na úplně nový snímač, takzvaný wide range HB, nejčastěji používaný na kytarách Fender. Na zakázku mi ho vyrobili u Tůma pickups a od klasiky se liší počtem magnetů (6+6), materiálem (Alnico 2) a počtem vývodů (4), což umožňuje rozepínat nebo přefázovat cívky, jak bylo v plánu. Nakonec na přefázování ani nedošlo a dvěma minipřepínači si můžu vybrat, která cívka hraje (jak je vidět a slyšet na videu výše)

V zapojení pořád přetrvává nějaká nestandardní nesrovnalost, která v určitém nastavení způsobuje zvláštně „nakváknutý“ zvuk. Paradoxně tahle chyba zní zajímavě a přidává další netradiční barvu, takže už jsme to takhle nechali.

Spokojil bych se také s úplně obyčejným plastovým pickguardem, ale Ivoš chtěl mermomocí zkusit exotický dřevěný pickguard, což se mu nakonec vymstilo, protože se pickguard dvakrát nepoužitelně zprohýbal. Když jsme potom instalovali nový kobylkový snímač, zbyly po původním lipstick HB díry. Ale se instalací v pořadí čtvrtého pickguardu už jsme se netrápili a díry jsou tak detailem dokazujícím dynamiku a nevypočítatelnost projektu.

Poznámka: Vždycky mi to připomene základní poučku projektového managementu, že je nezbytně nutné dobře plánovat, protože špatně naplánovaný projekt může trvat až třikrát déle! Dobře naplánovaný projekt obvykle trvá déle jenom dvakrát.
  
Obligátně jsem přihodil designově ladící obal s pásem, protože i tyhle zdánlivé detaily ovlivňují vaše vnímání pořízeného produktu. A přes všechny komplikované peripetie (i „aliexpress“ mechaniky jsme museli vyměnit za trochu kvalitnější) vznikla výborně rezonující a hratelná kytara s vlastním xichtem. Akorát už ne tak docela zbytková, ani úplně nejlevnější. Ne nadarmo ji měl zapůjčenou neuvěřitelný multiinstrumentalista Endy Moon a často ji používal ve svých fantastických mashupech.

Jak vidíte, kytara na zakázku je někdy divoké dobrodružství. Tyto intezivní zážitky a vlastní vloženou invenci a energii už vám nikdo nevezme, takže se nebojte oslovit šikovné místní výrobce. Odměnou může být skutečně sladké dřevo.