Nástroje snů #11: ReBell guitars

Po třiceti letech aktivního hraní Petr přemýšlel, jak získávat nové nástroje. Jestli na ně dál vydělávat v korporátním prostředí, anebo zkusit něco úplně jiného. Nakonec se rozhodl začít úplně novou životní etapu a přihlásil se na Odbornou školu houslařskou v Chebu se smělým plánem vyrábět si nástroje vlastní.

Akustická kytara jako prostor pro inovace

Ve svém zralém věku už věděl, co chce, a stal se nadšeným studentem s touhou objevovat nové a svěží věci v tomto (pro někoho možná paradoxně), velmi progresivním odvětví. Na rozdíl od houslí, jejichž budoucí výrobci se na škole učí, že technologický vývoj tohoto nástroje je v podstatě uzavřen (a taky se žádné převratné novinky neobjevují), kytara v této fázi ještě zdaleka není. Napomáhá tomu nejen rozvoj technologických možností, ale také nových hudebních stylů a technik.

Akustická kytara tedy posledních třicet čtyřicet let prochází velmi bouřlivým vývojem a vzniká obrovské množství skvělých, inovativních, nádherných a dříve nevídaných modelů. Spousta těchto novátorských řešení ovšem není úplně nových, často byly vlivem vnějších okolností spíš polozapomenuty (jako například takzvaný Tornavoz).

Prostoru pro inovace je pořád dost a je skvělé, že si dnes každý může vybrat podle svého gusta, stylu, schopností, vkusu i peněženky. Není nutné propadat zbytečným vášním, protože neviditelná ruka trhu všechno tohle spravedlivě rozsoudí. Nakonec se prosadí pouze skutečně funkční věci a vedle sebe klidně můžou existovat legendární vintage kytary spolu s expresivně třeskutými novinkami. Pojďme se na nějaké takové z dílny ReBell guitars podívat podobněji.

ReBell PerSona

Vzhledem k vlastnímu aktivnímu hraní pro sebe Mr.ReBell hledal především pódiovou kytaru: malou, kompaktní, ergonomickou, pohodlnou, s přesvědčivým pódiovým zvukem. S dostatečným zvukovým detailem vhodným pro jeho typický fingerstyle. Přes několik mezikroků mu z toho postupně vykrystalizoval tento rudý parlor.

Úsměvným střípkem je, že tato kytara byla původně pro konkrétního zákazníka, který se posléze přestal ozývat. Když se pak naplno projevil její ozvučený potenciál, Petr už ji nedal z ruky a je to dnes jeho hlavní koncertní nástroj. Z ukázky je jasně slyšet podstatný fakt, že pódiová kytara vlastně nemá být nějak extra rezonantní a působivá „nasucho“. Její hlavní síla je v zesíleném, přirozeně působícím zvuku, ideálně bez zpětné vazby.

PerSona je malá kytara a nasucho zní vlastně docela plechově. Její kouzlo se však naplno rozvine díky doladěnému systému ozvučení dvěma snímači (Schatten Pickups HFN a Seymour Duncan Mag Mic), jejichž signál je posílán do dvou speciálních LR Baggs Session DI boxů zapojených do špičkového akustického komba Schertler JAM 100. Kombinace humbuckeru (Mag) a interního mikrofonu (Mic, jehož roli kvůli zpětné vazbě na větších pódiích přebírá HFN) zajišťuje opravdu působivý projev z tak malé kytárky.

Už jsem ji naživo párkrát slyšel, a zvukaři i posluchači se vždy pozastavovali nad jejím výborným zvukem. Takže v tomto případě byla mise rozhodně úspěšná. Rudě mořený cedr doplněný ovangkolem, širší a ve dvou směrech šikmé luby pro pohodlnější pozici, armrest, soundport a jako vizuální perlička mechaniky v měňavém odstínu „zlatý chameleon“. To je skutečně silná osobnost (PerSona).

ReBell Maya

Druhá ReBell řada nabízí tvary grand concert nebo mini jumbo, na první pohled konvenčnějšího vzhledu, ale opět s množstvím netradičních detailů. Ten zásadní ale vidět nění, protože se nachází uvnitř kytary. Mr. ReBell se totiž programově vyhýbá klasickému křížovému žebrování (které před více než sto sedmdesáti lety vlastně odstartovalo kytarovou revoluci). S vážnou tváří říkává, že kříž mu do kytary nesmí, a dodává, že je přece dost dalších kytarářů, kteří ho standardně nabízejí.

Každá jeho kytara má svoje specifické žebrování, což je sice trochu komplikovanější než křížová klasika, ale v konečném důsledku pro zvuk trochu výhodnější. Jsou to samozřejmě silná slova v opozici proti víceméně celému průmyslovému odvětví, takže místo řečí je nutné věci dokazovat činy.

Školní projekt s indiánským konceptem, v barvě krve vsáklé do země, s hlavou ve tvaru orlího zobanu, doplněný exkluzivními vykládanými detaily a rozetou evokující lapač snů. Celkově je nástroj zpracován zestařenou patinou (kdy nové vypadá jako staré).

Ozvučná deska je ze špičkového alpského smrku doplněného javorem, samozřejmě nechybí speciální žebrování z rezonančního smrku, hmatník a kobylka z palisandru, sedlo a nultý pražec z mořené kosti a barevně vyladěné „zlaté“ pražce. Armrest a soundport jsou složitou technikou vykládané z wenge, stylově a věrně napodobující strukturu peří. Prostě indiánská kytara s hutně zemitým a dynamicky detailním zvukem.

Plánovaná byla jako striktně studiový nástroj bez ozvučení, subtilní a křehký pro zachycení nejjemnějších nuancí prstové techniky. Není tedy vhodná na nějaké ostřejší akordické drhnutí, ale jemný přístup hráči bohatě vrátí fantasticky reagujícím barevným zvukem, včetně až šokujících basů z poměrně malého těla. Pohodlná inspirativní kytara s vizuálně ztvárněným silným příběhem.

ReBell Efí

Poslední produktovou skupinou jsou takzvané mecenášské nástroje, kdy při základním zadání nechává zákazník kytaráři volnou ruku, aby vytvořil nástroj snů. Jde tedy o úplně volnou disciplínu umožňující i značně nekonveční přístup (vzpomínáte na kytaru ve tvaru zvonu?). V případě Efí vznikla kytara na domácí skládání s posílenou basovou složkou k jubileu jazzového basáka a zároveň amatérského matematika s oblíbeným číslem 7.

Magickou sedmičku tak u tohoto modelu najdete doslova v přehršli citací: od rozměrů, délek, poměrů vždy v násobcích sedmi, přes sedm druhů použitých dřev, logicky speciální žebrování horní desky ze sedmi částí, žebrování spodní desky symbolizující VII neboli římskou sedmičku a samozřejmě jedenadvacet pražců, vizuální ztvárnění, vnitřní řezby až po jmeno Efí. E je naznačeno tvarem kobylky a Φ(fí) na ozvučném otvoru je jedenadvacáté písmeno řecké abecedy.

Model má dále šikmé pražce s bodem zlomu (rovný pražec) jak jinak než na sedmém, otevřené zamykací mechaniky Sperzel a u akustik velmi netradiční průběžný krk pro podporu hlubokých tónů (dlouhé vlny). Nechybí snímač Fishman Rare Earth (magnet s mikrofonem) pro případné ozvučení na stage. Krk a jeho napojení na objemné nesymetrické tělo je doladěn přesně na ruku spokojeného zákazníka. A tečka na závěr: ornament vykládáný plátkovým zlatem. Tak může vypadat kytara na zakázku, když dáte volnou ruku divokému ReBellovi.

Petr Taks nabízí i zážitkovou stavbu, kdy si u něho pod jeho vedením můžete postavit kytaru sami. Jako bývalý markeťák si dobře pamatuje, jak silná osobní vazba vzniká při vlastnoruční výrobě něčeho. Sám se s některými kousky loučí těžko. Ale i na koncertech hlasitě vyvolává: „Haló, haló, haló! Proč je kytar málo?“ A tak volá jako hrom... protože chce, aby na světě bylo kytar co nejvíc a mohly hrát co nejvíc písniček. Je to prostě ReBell.