Nástroje snů #12: Jake Serek a Serek Basses
Při pohledu na výtvory tohoto kytaráře na člověka dýchnou americké sedmdesátky – doba, kdy chlapi nosili dlouhé vlasy, kníry jako vodníci a kalhoty, které byly v tříslech úzké až hanba a od kolen dolů se stihly rozšířit tak, že boty vidět nebylo. Ne že by snad baskytary Serek někoho kopírovaly, ale neváhají připomenout zlatou éru Ripperů a Grabberů od Gibsonu, ba i naznačit svůdné tvary Rickenbackerů. Připomínají dobu, kdy Fender nebyl mezi velkými jmény výrobců bas tak docela sám, jako to vypadá dnes. Kromě tvarů vsází Jake Serek i na perfektní zpracování a špičkové materiály, proto se jeho značka dostala během pár let do rukou hvězd mnoha žánrů.
Nejeden kytarář a nejedna značka se v historii přesvědčili o tom, že úplně nový přístup zákazníka často vyděsí. Většina muzikantů má prostě u nástroje ráda takový ten „smrádek a teploučko“, pocit domova, který člověka pohltí, když drží v ruce něco, co důvěrně zná. Jasně, občas se najde pionýr, který sáhne po něčem nevídaném. A třeba Prince to se svou Cloud Guitar utáhnul. Jenže ruku na srdce, každý z nás není Prince.
Jake Serek svou značku postavil chytře na tvarech, které nejsou všední, ale mají v sobě kousky DNA dobře známých a respektovaných tvarů. Jak sám přiznává, první basa, kterou postavil od začátku, byla kopie Gibsonu Grabber, když byl na stáži u dalšího známého chicagského výrobce baskytar Dana Lakina a jeho značky Lakland.
Od klasických tvarů k novým křivkám
Ačkoliv Serek na stáž u Laklandu vzpomíná vřele a zdůrazňuje, kolik se toho u Dana Lakina naučil, sám se vydal jinou cestou. Tento kytarář je totiž zároveň taky sběratelem nástrojů – údajně míval ve sbírce neustále zhruba 30 až 40 bas a kytar, většinou právě kusy, které se nestaly tak všedními jako Precision a Jazz Bass (které kopíruje spousta dalších kytarářů a jejichž varianty nabízí i Lakland). Jake tíhl spíše ke starým basám Guild nebo Gibson, případně k japonským exotům.
Není divu, že první nástroj pod vlastní hlavičkou, model zvaný Sacramento, je baskytarovou obdobou slavné kytary Rickenbacker 600, ovšem vylepšený o moderní technologie. „Tehdy jsem si vždycky vzal basu, která se mi líbila, a snažil jsem se ji různě upravit, abych z ní udělal něco jiného. Myslím, že to je cesta, jak hodně lidí začíná s unikátními designy. Nezačínáte jen tak od nuly tvořit náhodné křivky,“ uvedl Jake pro portál NoTreble.
Král krátkých krků
Celá řada modelů Serek disponuje krátkou menzurou. Podle Jakea nejde o cíl, který by si ve firmě stanovili, ale o výsledek komunikace se zákazníky. “První Sacramento, které jsem vyrobil, mělo krátkou menzuru, ačkoliv ho nabízíme i v dlouhé a střední délce. Nakonec se mi opravdu líbilo a ostatním lidem také, takže jsem u něj zůstal. Byla to zpětná vazba. Čím víc lidí si je objednávalo, tím oblíbenějšími se stávaly. Řekl bych, že naši zákazníci si svým způsobem vybrali za nás,“ říká Jake.
Další model, Midwestern, vychází ze známého modelu kytar Epiphone a perfektně ilustruje rozdíl mezi vintage a moderní basou. Původní Newporty totiž přicházely osazené legendárním snímačem Sidewinder (kterému se pro jeho hutný tón přezdívá se špetkou hanlivosti „Mudbucker“) přiraženým ke krku.
„Tahle basa je tak trochu jednostranně zaměřená. Je skvělá, pokud chcete být v dubové kapele nebo hrát pořádně zfuzzovaný rock'n'roll,“ přiznává Jake s tím, že hodně starých bas s krátkou menzurou mělo právě často snímač až u krku, případně pak ještě jeden, pro změnu rovnou u kobylky. S takovou ovšem těžko mohly konkurovat nástrojům, které uměly hrát „od Vlacha po Bacha“. Přitom stačí málo, aby mohly krátké menzury fungovat prakticky kdekoliv: lepší snímače a trochu rozumnější rozmístění.
Outsider rozčeřil stojaté vody
Není to ale jen tvar, co dělá z nástrojů Serek ukázkového outsidera. O klasický jazzový snímač basový fanda nezavadí, většinou jsou basy osazené variacemi na P90 (nikoli náhodou nazvané B90) z Jakeovy dílny nebo humbuckery a sidewindery od špičkových butikových výrobcu jako Curtis Novak nebo TV Jones.
U povrchových úprav hrají prim průhledné laky s barevným plničem jako u klasických Gibsonů, případně saténové barvy s otevřenými póry, které kryjí nejčastěji javorové, ořechové nebo mahagonové dřevo. Mezi umírněnějšími designy Sacramento, Midwestern nebo Lincoln sedí divoký The Grand s vestavěným fuzzem a tvarem, za který by se nemusely stydět ani exotické nástroje evropské produkce 60. a 70 let.
Jakeovi se povedlo něco, o čem celá řada výrobců jen sní. Možná je to tím, že basy, které vyrábí, se v původní podobě nedožily dneška, takže nahrazuje nepříliš kvalitní produkci špičkovými nástroji. Možná je to proto, že výrobci nástrojů, které inspirovaly basy Serek, na tyto designy zanevřeli a začali ze všech sil hledat nové bestsellery, zatímco fanoušci starších nástrojů hladověli. Ale nástroje z jeho chicagské dílny si oblíbili basisté všech úrovní – od domácích hráčů až po esa největších pódií.
Rovnováha mezi velkovýrobou a jednorázovkami
Jake Serek vyrábí baskytary od konce roku 2015. V následujícím roce se učil a experimentoval, od roku 2017 už jede výroba naplno. Se dvěma kolegy vyrobí ročně necelých 150 nástrojů. To je ohromné číslo na malou dílnu, ale stále jsou to vlastně maličké série.
„Nikdy jsem se nesnažil stát se manufakturou se vším všudy, ale ani se nehodlám piplat se dvěma nástroji za měsíc. Je to balanc mezi těmito dvěma póly,“ říká Jake pro NoTreble a dodává, že nejlépe se cítí v zaběhnutém režimu, jehož součástí je jít do dílny a během výroby dosáhnout zenového stavu.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
