Nástroje snů #13: Dave Weir (Weir Guitars)

Proč se snažit plnit přání každého kytaristy, když je nabídka výrobců tak široká? Vždyť není možné se zavděčit všem. Co je pro jednoho odpad, je pro druhého poklad. Dave Weir z kalifornského Escondina toto pochopil beze zbytku. Zdá se, že si spokojeně dělá to své a po svém – a zbytek světa ho nechává chladným. Ostatně na dotaz, zda by měl nějakou svou fotografi, kteoru bychom mohli použít jako titulní fotku článku, odpověděl lakonicky: „Nenašel jsem takovou, kterou bych chtěl sdílet. V dílně je opravdu nepořádek.“

Jednoduchá konstrukce, pevná jako kámen

Ovšem co se týče oné neměnné formule na tvorbu nástrojů, ta není jen tak ledajaká. Dave ji popisuje jako „bare bones and rock solid“, tedy volně přeloženo jako „pouze to nejnutnější a pevné jako kámen“. Krky nástrojů jsou i s hmatníkem z jednoho kusu. Žádné „rozříznu a slepím“, nastavitelnou výztuhu vsazuje Dave do masivu krku s hmatníkem jediným otvorem, speciálně vyvrtaným pomocí soustruhu. Výztuhu samotnou je pak potřeba udělat tak, aby šla vložit a správně fungovala.

Kapsa na těle nástroje, do které se krk před sešroubováním vkládá, je o něco menší než krk samotný. „Většina lidí udělá krk tak, aby na místo zapadl. My tu kapsu děláme o trochu menší. Krk je pak usazen pomocí pořádného množství tlaku. Je tu možnost, že ten tlak tělo kytary prostě rozpůlí,“ krčí rameny Dave. „Jsem přesvědčen, že toto pevné spojení je velkou součástí zvuku, který z těch věcí dostávám. Ale je to trochu jako vysoce výkonné závodní auto. Na pokraji katastrofy. Pár kytar mi při instalaci prasklo, ale neslyšel jsem o tom, že by praskly poté, co je vyšlu do světa.“ Takové spojení krku a těla je pak rozhodně pevné jako kámen.

Nouze naučila Dalibora housti

Inspirace někdy přichází z nečekaných míst. U Weir guitars to bylo naopak celkem prosté. Dave je levák a jako kytarista musel své hraní často přizpůsobovat pravorukým kytarám. Potenciometry mu vadily, takže si zvykl dát je naplno a vtlačit do těla, aby o ně nemohl zavadit. U svých nástrojů se rozhodl je prostě nepoužívat.

Jako levák neměl možnost využít ani vykrojení na těle nástroje pro snazší přístup k vyšším polohám, takže ani na tomto prvku nelpěl. „Nenašel jsem nikoho, kdo by dělal solid body elektrické kytary ve tvaru typu 00, tak jsem se do toho dal. Hlavně jsem se zaměřoval na komfort a balanc těla. Nástroje jako Les Pauly, Jazzmastery nebo SG-čka vypadají skvěle, ale většinou jsou nevyvážené,“ upřesňuje Dave.

Minimum pohyblivých částí

Při prohlížení nástrojů z dílny Weir guitars si pozornější jistě všimnou toho, že ani jack není ledajaký, ale že je integrovaný do kolíčku na popruh, jak tomu bývá často třeba u akustických kytar. „Líbí se mi myšlenka dílů, které mají více funkcí, a tak snižují počet částí. I kobylka byla vyvinuta s úmyslem snížit počet pohyblivých částí. Mám pocit, že všechny ty malé šroubky a kamínky v normální pevné kobylce pohlcují část energie struny,“ vysvětluje Dave. „Jsem přesvědčený, že díky naprosto pevné startovní pozici je energie struny buď poslána zpět, nebo přenesena do těla nástroje. Mnoho lidí si takové drobnosti ani nevšimne, ale já si myslím, že to zní lépe, když jsou všechny části skutečně pevné a stabilní.“

Snímač stačí jeden

Nešlo ani tak o estetické rozhodnutí, jako spíše o dodržení výše zmíněného „bare bones“ přístupu. „Párkrát jsem na kytaru dal ovladač hlasitosti, ale vždycky jsem si pak přál, abych to nedělal. Nemám rád díly navíc, nemám rád práci navíc a upřímně, nelíbí se mi ani výsledek. Dva snímače už pak zkomplikují všechno. Samozřejmě potřebuješ přepínač a ovladače hlasitosti, aby se to dalo vyvážit. A pak ještě tónovou clonu, aby se daly stáhnout výšky kobylkového snímače. A to už je hodně dílů navíc. Myslím, že vlastně odmítáme více objednávek než přijímáme, protože jsou mimo naše úmysly,“ zamýšlí se Dave.

„Vlastně je to vtipné,“ dodává. „Kolik lidí začne tím, že řeknou, jak milují minimalistickou estetiku – a hned v další větě požadují komplikace. Dva krky, fan fret, devět strun, midi... To je všechno super, ale já se to snažím dělat jednoduché. Je spousta těch, kteří mají business model, umožňující hodně přizpůsobování. Často se to pak prodraží. Já rád následuju svoje nápady. Vyber si dřevo, povrchovou úpravu a pak z omezené nabídky tvarů. Je to omezená nabídka.“

Dva tucty ročně

Dave začal tvořit nástroje asi před jedenácti lety. Jeho první pokus vznikl z té nejjednodušší myšlenky: „Když vezmu hranol 2x4 palce a začnu jednu stranu brousit šmirglem, vznikne parabola, tvar ideální pro krk.“ Dave se rozhodně nemýlil, ale zjistil, že stejného výsledku je určitě možné dosáhnout i rychleji. Už pár let poté vyráběl celé kytary a jak sám přiznává, už nějakou dobu vyrábí zhruba dva kusy měsíčně.

„Je spousta jednodušších způsobů, jak vydělat peníze, než vyráběním kytar. Pro mě jsou to spíš umělecké/technické projekty. Moc mě baví výzva najít způsob, jak dělat věci s prostředky, které máme k dispozici a vymyslet něco trochu jiného, než dělají všichni ostatní. Je tu malý specializovaný trh lidí, kteří sdílí mou vizi, a mě moc baví pro ně vyrábět,“ uzavírá Dave.