Nástroje snů #17: Jirka Mázl (Mazl Custom Guitars)

Kytara „Mázlovka“, to je v českých luzích a hájích pojem už tři dekády. Jirka Mázl se k jejich stavbě dostal tak... řekněme česky. Rodiče Jirku viděli jako klasicky vycvičeného houslistu, jenže jeho lákala kytara. Doma mu šest strun neprošlo, ztratil by „kvintové myšlení“ houslisty. A protože v době socialismu nebyl právě výběr z nových a použitých kytar, nezbylo Jirkovi, než si nástroj vyrobit – aby naplnil svou tužbu, i aby přesvědčil rodiče, že se sny o mladém virtuozovi je konec.

To by ovšem nebylo úplně přesné – první kytaru Jirka získal za sbírku známek, ale jak sám přiznává, byl to takový zbytečný „střep“, který sloužil právě jen k tomu, aby Jirka přesvědčil rodiče o tom, že to s kytarou myslí vážně. Na oné první vlastní kytaře pak spolupracoval s tátou. Krk, jak vzpomíná, řezali pilou z bukového prahu a Jirka běhal po obchodech s pravítkem a měřil si nástroje ve výlohách, aby věděl, co, kam a jak patří.

„Možná jsem začal v dobrým čase..."

„Původně jsem chtěl být spíš muzikant, který sem tam postaví kytaru,“ říká Jirka na úvod. Ale nakonec to dopadlo úplně naopak. Z nadšeného hráče se během několika let stal vyhledávaný kytarář, který se ke hraní dostane jen výjimečně. Určitě tomu napomohlo i to, že Jirka se nikdy nebál výzev. Naopak, jak sám říká, široké portfolio mu pomáhá udržet zálibu, kterou ve svém řemeslu našel: „Jsou kolegové, kteří jsou zaměření na určitý styl, ale já to mám univerzální. I z toho důvodu, že když mě něco přestane bavit, jdu k něčemu jinému. Když mě přestane bavit basa, jdu třeba k akustice.“

Podle Jirky mnoho lidí narazí na ideál kytarářství coby klidné, voňavé práce. Pravda je však taková, že je potřeba se přizpůsobit potřebám zákazníka a muzikanti jsou převážně noční tvorové, což se špatně spojuje s jakoukoliv normální pracovní dobou.

Jedním z nejznámějších muzikantů s Mázlovkou je určitě basista Jiří Veselý:

Kompromisy nevedeme

Je to těžká věc, vědět o řemesle tolik, že víte, jak se co má udělat a proč je nesmysl to dělat jinak. Těžká věc je to zejména ve chvíli, kdy to musíte vysvětlit někomu, kdo ví přesně, co chce, ale třeba nemá tak jasnou představu o tom, jak toho docílit. I o tomto dialogu je práce kytaráře. „Moc mě baví, že je tam vždycky osobní vztah se zákazníkem. Vstupní pohovor trvá i několik hodin," přiznává Jirka.

Mázlovky jsou snadno rozeznatelné díky vizi, kterou jejich tvůrce prosazuje. Proč dávat vibracím do cesty překážky? Nástroj jde udělat tak, aby celá aktivní délka struny pracovala s nepřerušenou délkou dřeva. Řešení průchozího krku v kombinaci se sendvičovým skládáním nabízí nejen vyšší stabilitu nástroje, ale také pomáhá odstranit neduhy jiných nástrojů, ke kterým patří zejména špatně přístupné vyšší polohy nebo nepohodlný tvar nástroje. „Já kladu hlavní důraz na ergonomii. Aby tě to nikde nesralo, ať už je to kytara, nebo basa. Tělo je tvarované tak, že se to k tobě celé jako přicucne. Přístup k celýmu krku je stejný – nikde nepřekáží žádná patka, nic takového,“ představuje Jirka.

Nepřenositelná zkušenost

Na nástrojích je krásné to, že dneska už každý může mít přesně to, co chce. Chcete stejnou kytaru, jako má váš oblíbený kytarista? Není to většinou problém. Chcete unikát, který se pohybuje na pomezí hudebního nástroje a uměleckého díla? I na to se mnozí specializují. Kouzlo Mázlovek ale leží ještě jinde. Základ je samozřejmě v dobře zvládnutém řemesle. „Já sázím na to, že ty věci jsou pečlivě dodělané. Dřevo správně nařezané, aby to jak mechanicky, tak zvukově fungovalo a aby věci kooperovaly v tom, jak se to poskládá,“ říká Jirka.

Vedle nezpochybnitelných kvalit a perfektně zpracovaných detailů přináší svým hráčům ještě něco navíc. Jsou to vlastnosti, které se u nástrojů zas tak často neskloňují a ze všeho nejlépe je ilustruje anekdota, která se vypráví o legendárně oddaných řidičích Saabu. Když se jich zeptáte, proč právě tato značka je ta správná, usmějí se, jako by věděli něco, co vy ne. Hlavní přednosti Mázlovek se špatně popisují, ale jak se na ně jednou začnete spoléhat, už bez nich nechcete být.

Například tak banální věc, jako je kvalitní a uživatelsky přívětivý hardware. Nikdo například nechce baterii aktivní elektroniky dolovat z nástroje šroubovákem, mnohem snazší je, vytáhnout ji z vyklápěcího pouzdra. Stejně tak veškeré další body, ke kterým je třeba rychlý přístup, řeší Jirka na nástrojích krytkami, pověšenými na magnetech.

O ergonomii už byla řeč, ale není to jen o přístupu do horních poloh nebo o vyvážení nástroje. Jirkovy basy a kytary jsou zpravidla výrazně lehčí než cokoliv jiného. Tato kvalita přichází ruku v ruce s vysoce stabilní konstrukcí nástroje – není třeba plýtvat materiálem na zpevnění těla. Na baskytarách pak stojí zato upozornit na viditelný zádlab mezi krkovým snímačem a hmatníkem, který hráči otevírá prostor pro hraní technikou slapu.

Na prvním místě mezi těmito kvalitami je ale absolutní spolehlivost. Basa ve videu výše patří mně, takže s dovolením zkusím přenést osobní zkušenost. Procestovala Evropu křížem krážem, hrála venku na vánočních trzích v desetistupňových mrazech i v šílených vedrech na indickém festivalu Sur Jahan, prošla teplotními změnami, jaké umí nástroje roztrhat na kusy, a přiznejme si, po jejím těle tancovaly i kapky deště.

Důkazem Jirkovy pečlivosti budiž nejen stoprocentní funkčnost a komfort i po více jak patnácti letech hrubého zacházení, ale i fakt, že když jsem nástroj nesl na kontrolu asi po šesti letech pravidelného hraní v těchto divokých podmínkách (z toho si neberte příklad, nástroj, zejména akustický, potřebuje péči), Jirka ji převzal, důkladně ji prohlédl, vrátil mi ji zpět a řekl: „Vypadá to, že nic nechce.“ A to je ono – možnost hrát na nástroj, který je ohromně pohodlný, zvukově univerzální, a přitom od hráče vlastně nic nechce, to je prostě ta největší radost. Asi máme štěstí, že Jirka Mázl takovou možnost v těch osmdesátých letech neměl.