Nástroje snů #18: Wolf guitars

Ondřej Vlk s oblibou vypráví, že ke kytarařině přišel doslova jako slepý k houslím – kamarád mu přinesl na opravu staré housle, zrovna když měl zánět oka. Ale už od mládí ho víc než hraní bavilo prozkoumávání vnitřností těch záhadných ostruněných věcí. Se smíchem vzpomíná, jak zjišťoval, co vlastně drží ty čtyři šrouby na Telecasteru – samozřejmě s napnutými strunami, takže doslova krkolomná nehoda na sebe nenechala dlouho čekat. Když potom Ondřej zjistil, že na nástrojařinu existují školy a dokonce by se tím dalo i vydělávat, o jeho životní cestě bylo rozhodnuto.

Sedm tisíc kytar

Za zásadní startovací milník svojí kariéry považuje Ondřej Vlk stáž u Romana Zajíčka (Rozawood), který ho přijal do své dílny špičkových akustických kytar a seznámil ho především s obecnými principy, vybavením, nářadím, metodami a hlavně s vlastnostmi dřev. Jejich spolupráce pokračuje dodnes, přestože Ondra se zaměřil na kytary elektrické. Postupně nabíral zkušenosti jednak ve škole (jako student a potom i coby pedagog) stejně tak jako trpělivou servisní prací – rukama mu prošlo už více než sedm tisíc nástrojů.

Zároveň neúnavně pracoval na vývoji vlastních konstrukčních detailů a postupů, které dnes nabízí ve svých vlastních kytarách. Protože hledá zvukovou vyrovnanost po celém hmatníku a je „ujetý“ na sustain (když není, už se nenažene, zato když je, utnout se dá vždycky) a snaží se ho podpořit všemi způsoby od delších menzur přes speciálně komorovaná těla až po krky se skrytou lamelou. Říkává, že sice nechce podruhé vynalézat žebřík, ale přitom jeho forma a konstrukce může mít mnoho různých podob. Když jsem se po svém zvyku ptal, které tři kytary ze svého portfolia by vypíchl, nezaváhal Ondřej ani vteřinu a hned z hrsti vypustil vrabce na střeše.

Wolf Sparrow

Vznikl na základě zpětné vazby z trhu, který si žádal kvalitní, jednoduchou a na custom ekonomicky trošku přívětivější kytaru. Tato vlčí variace na Les Paul junior je momentálně nejoblíbenějším modelem Wolf Guitars, což se potvrdilo i na Festiwallu, kde po Wolf prezentaci jeden růžový kousek skončil dokonce v legendárním Kumštu!

Wolf Sparrow je pracovní nástroj, na kterém stačí jenom měnit struny a hrát – tedy opravdu často kytaristův sen. Delší menzura, šroubovaný krk, bezbrumové snímače Mojotone P90, ověřené ladící mechaniky Schaller Grand Tune s desetiletou zárukou, jednoduchá wraparound kobylka Schaller Signum, jejíž struník vám díky aretaci nespadne a seřízená vydrží, i když měníte všechny struny najednou.

A samozřejmě nechybí charakteristické Wolf ghostwood, neboli speciální komorování těla zdaleka nejen kvůli nižší váze kytary, ale hlavně na podporu vyrovnanosti tónu a sustainu. S tímto systémem otvorů Ondra experimentuje už dlouho (samozřejmě začal také s pouhým odebíráním materiálu) a dnes je to standardní vlčí fičura. Dlouho jsme rozebírali, že například basové frekvence se masivním materiálem „prokousávají“ hůře, kdežto výšky se naopak potřebují o něco „opřít“, jakou masu dřeva má struna rozechvívat a jak Ondřejovy speciálně tvarované „varhany“ pod kobylkou pomáhají rezonanci, vyrovnanému tónu a sustainu.

Ondra má samozřejmě ještě další zajímavé ptačí plány, a kdo touží po prvotřídně zpracovaném koncertním dělníkovi (žertoval jsem, že je to vlastně takové tele ve tvaru juniora), tak se určitě nebojte Wolf guitars ozvat.

Wolf T-Plank

Když jsme nakousli největšího pracanta kytarového světa (modří už vědí, že je to samozřejmě Telecaster), další zajímavý kousek je vlčí variace na Tele. Rozvinuli jsme pěknou debatu o twangu, efektivitě výroby, inženýrském přístupu k designu hudebních nástrojů nebo o šroubovaném krku Leo Fendera. Málo se ví, že nevznikl ani tak kvůli výrobní jednoduchosti, jako spíš kvůli jednoduchosti následné výměny kvůli nedostatečné trvanlivosti tehdejších materiálů pro výrobu pražců.

Je úsměvné, že první T-Plank, který skončil nakonec v pazourech už dobře známého Adama Krofiana (The Atavists), vznikl jako testovací kus pro kalkulaci výrobních nákladů. Ondřej je dělá z těžkého evropského jasanu, kde se plně zúročuje výhoda výše popsaného Wolf ghostwood (nebo případně dutého thinline s ozvučnými otvory). Pro jemnější sound se nebojí ani jehličnatých dřevin, jako je jedlovec kanadský – podobný jedli douglasce, ze které se ostatně dělaly úplně první Telecastery.

Adam pomáhá Ondrovi s testováním a vývojem a z jejich nekonečných debat taky vznikla další vlkovina – krk se skrytou lamelou. Oběma jim přišlo, že vintage krky hrajou nejlíp. Je to možná proto, že se místo dnešních objemných dvoucestných výztuh používal jenom tenký drát a neubíralo se tolik materiálu. Jenomže kytarový krk nějakou formu vyztužení potřebuje, a tak Ondra postupně došel ke svému unikátnímu lamelovému krku, který sice omezí vnitřní napětí materiálu (vyskytující se v každém dřevu), ale krk přitom není úplně mrtvý a zůstala mu určitá pružnost zároveň se statickou odolností. Což Ondra názorně a šokantně předvádí ve svém „baletním“ videu.

Krk navíc šroubuje speciálním systémem tak, aby šel opakovaně a pevně přitáhnout bez poškození dřeva klasickými vruty, což Ondra také vyladil na popud Adama, který si při zahraničních cestách bral s sebou do letadla rozloženou kytaru a pořád dokola ji skládal a rozkládal. Prohnutí krku je nastavitelné velmi jednoduše přes zapuštěnou matici na posledním pražci, kde ničemu nepřekáží.

Wolf Velvet

Předchozí kytary byly reakcí na feedback zákazníků, ale tenhle vlčí samet je zhmotněním Ondrova retro snění. Má všechny výše jmenované vychytávky, ale s mnoha dalšími detaily, jako jsou tři Tůma snímače P90 s nepřeberným množstvím kombinací včetně direct switche (kobylkový snímač přímo na výstup), Les Trem tremolo a celkově leskle luxusní vzhled ve stylu kytar Duesenberg nebo Eastwood guitars.

Pestrobarevný nástroj, který výborně funguje v celé škále hudebních stylů, například i ve folku (u držitelů Anděla, skupiny Epydemye), oslovil znovu i Kumšt nebo Pana Lynxe. Do budoucna bude Ondřej Velvet ještě upgradovat kvůli požadované nekompromisní kvalitě, jejíž nejvyšší úroveň měl možnost poznat díky seřizování fantasticky zpracované kytary Suhr Mirka Chyšky. Už je připravená spolupráce s řeckou firmou Halon guitarparts a jejich kobylkou s titanovými kameny nebo upravené ovládání s varitone zapojením místo tónové clony a jistě mnoho dalšího.

Závěr

Závěrem tohoto dílu Nástrojů snů, jenž je kondenzovanou verzí intenzivního, téměř čtyřhodinového rozhovoru, přidám svoji typickou výzvu k odvaze – stejně jako kdysi odvážný Ondra napsal přímo legendárnímu Paul Reed Smithovi (PRS guitars), který mladému klukovi z Kolína dal pár cenných rad a inspirací do kytarářského života a k tomu přidal ještě podepsané blahopřání. Nebojme se plnit si svoje sny, třeba právě u Wolf Guitars.