Nástroje snů #2: Honza Klíma (Wood and Strings)

Cesta k nástrojům, které moderní muzikant mohl vidět tak možná během pandemie ve hře Kingdom Come, vedla pro Honzu právě skrze onu zásadní potřebu „mít na co hrát“. Když pomineme úplně první pokusy o dvoukrký hybrid elektrické basy a kytary, který skončil někde na ohni, začal stavět první strunné nástroje v době, kdy hrál s kapelou Gothart. Jak Honza vzpomíná, „ta věc byla naprosto zoufalá a nehrála“. On nicméně vytrval, vylepšoval, vymýšlel a další nástroje už si stavěl sám.

Typické amatérské nadšení v té době Honza doplnil o návštěvy u Jirky Mázla a Dalibora Bzirského, dvou mistrů v oboru, ze kterých, jak říká, „furt lámal nějaký moudra“. Jak Honza dál vzpomíná, v další fázi probíhalo nabírání zkušeností tak trochu jako výměnný obchod: „Pak jsem se seznámil s truhlářem, kterej chtěl dělat kytary, zatímco já jsem v tý době potřeboval vyrábět skříně, takže jsme si vyměňovali know-how. Od něj jsem se naučil hrozně moc z truhlařiny, což mi pomohlo si významně usnadnit práci.“

Nástroje mimo potřeby kapely začal vyrábět kolem přelomu století. Od drnkadel a dalších strunných nástrojů se posunul i k dalším zajímavým nástrojům, na které muzika na chvíli málem zapomněla. Díky lidem, jako je Honza Klíma, tu s námi však stále jsou.

Cistra

Nejtypičtější nástroj z Honzovy dílny je stále cistra. Jakýsi hybrid středověkých nástrojů a irského buzuki, který vznikl z požadavků kapely a našel si zákazníky bez nadsázky po celém světě.

„Hledal jsem pro kapelu nástroj, kterej by obsáhl víc tónin, proto má extrémně dlouhou menzuru, abys mohl s kapodastrem snadno využít víc tónin. Zároveň jsem chtěl, aby zvukově neodpovídal běžnýmu zvuku, ať už kytary nebo mandolíny, prostě aby to bylo co nejdál od country. Měl to bejt nástroj, kterej zvládne všechno. Když se ti zachce, zahraješ na to akordy i nějaký modální věci,“ popisuje vznik nástroje Honza.

Konstrukce typické Fat Lady, jak Honza říká nejoblíbenějšímu střihu cistry, je poměrně přímočará: „Jak by řekl pan houslař Pilař, vždyť jsou to jenom takový krabice.“ Nejčastěji má javorová záda a luby, javorový krk, ebenový nebo palisandrový hmatník a smrková přední deska. „Protože i ve zdobení jsem 'sporej',“ vysvětluje Honza. „Mně nejvíc vyhovujou hodně kontrastní a jednoduchý věci. Nemám ani moc rád figurativní dřevo. Někdo si ujíždí na očkování a fládrech, ale mně to připomíná nábytek ze 70. let. A zkušenost mi říká, že javor hraje nejlíp. Javor nebo javor s ořechem. A pak mám moc rád co nejobyčejnější mahagon. Skvěle se s ním pracuje a ty nástroje hrajou překrásně.“

Fat Lady, jak název napovídá, je pěkný kus nástroje - pro představu, díky dlouhé menzuře a delší hlavě s typickým "hákem", se jen stěží vejde do klasických obalů na akustickou kytaru.

Nyckelharpa

Jde o nástroj původem ze Švédska, první zmínky o něm pocházejí ze 14., respektive 15. století. Představte si housle, na které si koupíte popruh jako na kytaru a nemusíte se trápit s intonací na bezpražcovém hmatníku. Předně proto, že to žádný hmatník nemá. Zato klapek na nyckelharpě najdete spoustu.

S tímto nástrojem se Honza poprvé setkal začátkem 90. let na koncertě kapely Oni Wytars: „Byl jsem úplně vytřeštěnej, protože jsem to nikdy předtím neviděl,“ říká o své fascinaci. „Obkreslil jsem si to, vyfotil a hrozně jsem to chtěl vyrobit. Zaplať pánbů jsem to neudělal, protože jsem naprosto nechápal, jak to má fungovat. A vlastně jsem 'uzrál' až po nějakých patnácti letech, kdy jsem si řekl, že je možná čas to zkusit.“

Zároveň zmiňuje, že zájem o nyckelharpu nyní výrazně roste i u dalších muzikantů v Evropě, což mění pohled na tento nástroj: „Z čistě lidovkovýho nástroje je to nástroj, na kterej se dá hrát barokní i moderní muzika,“ dodává Honza a poukazuje tak na výzvu, která čeká stavitele nástroje, od kterého chce  zákazník vzhled z 16. století, ale funkcionalitu a pohodlí nástroje moderního.

Konstrukce nástrojů, které se uchovaly v záznamech starých 500 let, je samozřejmě trochu alchymie. Každý výrobce tak k nástroji přistupuje trochu jinak, proporce si vykládá po svém a ve své snaze dosáhnout co nejlepších výsledků se místy nevyhne systému pokus-omyl.

Honza našel vlastní konstrukci, která podle něj přináší maximální užitek: „Sice jsem schopnej vyrobit i úplnou kravinu, když si ji někdo vysní, ale radši se držím toho, co už mám prověřený. Tyhle custom věci jsou docela zábava, akorát je to vždycky trochu sázka do loterie. Odhaduješ, jak se to bude chovat, ale díky těm rozdílným tvarům a tvárnosti materiálu to ne vždycky vyjde tak, jak čekáš.“

Niněra

Tohle je další typicky „středověkářský“ nástroj, který stejně jako nyckelharpu charakterizují klapky. Rozdíl je v tom, jak se na daný nástroj hraje. Zatímo nyckelharpu rozeznívá smyčec podobně jako housle, u niněry je to dřevěné kolečko s klikou, jíž hráč otáčí a dodává tak nástroji dynamiku a rytmizovaný „drone“, tedy spodní držený tón.

V současnosti prožívá niněra malou renesanci. „Většina zákazníků jsou děvčata,“ popisuje Honza. „Holky se zhlédly v trendu krasavic s niněrama, což je super,“ směje se a vysvětluje, že za vlnou zájmu stojí folkmetalové kapely typu Eluveitie, ve kterých tradiční nástroje často hrají velkou roli.

Honzův rukopis je u niněr podobně specifický jako u ostatních nástrojů: „Našel jsem si jeden typ stavby, se kterým jsem spokojený, a hledám způsoby, jak ho dál vylepšit. Chtěl bych to vyrábět na objem, ale aby každej nástroj vypadal trochu jinak. U niněry je spousta drobností, který změní vzhled, ale jsou to i blbosti, jeden bude třeba svítit a tak. Ale samozřejmě hlavně by měly dobře hrát.“

V dílně Honza pracuje relativně postaru. Jeho nástroje jsou téměř výhradně ruční práce, i když přiznává, že s rostoucím zájmem o jeho nyckelharpy a niněry musel v některých věcech ustoupit. „Vždycky jsem si myslel, že všechno jde dělat rukama, ale když se ti zvedne objem zakázek, zjistíš, že už to nejde ukrájet. Tak jsem si vzal na pomoc CNC. Na pár věcí. Ale nechci dělat programátora. Nevím, jak se k tomu stavět, protože by bylo mnohem jednodušší to vše nechat udělat stroj a pak to jen přeleštit šmirglem, ale z toho řemesla by podle mě nic nezbylo,“ popisuje svůj přístup.