Nástroje snů #26: Red Ant Stompboxes

Radim začal v mládí amatérským bastlením různých bustrů do krabiček od mýdla. Pak se dlouhá léta věnoval jenom akustické kytaře a až ve zralém věku se vrátil k oblíbenému blues a elektrifikované staré muzice. K tomu potřeboval i nějaké kytarové efekty a s úsměvem komentoval, že díky vrozené lakotě za ně nechtěl platit „přemrštěné“ ceny. Vždyť přece součástky vyjdou na pár korun, tak to celé musí zvládnout za „čtyry kila“. 

Realita mu samozřejmě postupně ukázala, že tato komplexní disciplína, na jednoho člověka zahrnující až nadměrně pestrou paletu činností, není tak jednoduchá. Je to totiž multidisciplinární aktivita, která mimo očekávané pájení a mechanické činnosti obnáší také třeba grafické práce nebo logistiku a zásobování. A jestli to má trochu vypadat, tak za pár stovek to rozhodně nepůjde. Naštěstí Radim hned na začátku vycítil, že brzo bude velký nedostatek kvalitních součástek, takže si z různých burz, ebay nebo armádních výprodejů nashromáždil jejich slušnou zásobu – a rozhodně neprohloupil. Dnes jsou totiž ceny klidně až třicetinásobné a navíc se kvalita požadovaná vintage efekty stává prakticky nedostupnou. Tento typ součástek se totiž přestal vyrábět. 

Radim několikrát s pohnutím vzpomenul na Davida Stypku, který mu zcela zásadně pomáhal v začátcích nejen podporou, testovaním krabiček, ale také prezentací, grafikou nebo programováním webu. Dle jeho slov by Red Ant bez Davida v dnešní podobě neexistovala a jeho nečekané úmrtí udělalo Radimovi slušnou čáru přes rozpočet.

Ale cesta pracovitého červeného mravence už byla odstartována, takže se Radim soustředil na svůj oblíbený vintage sound a začal na základě zajímavých schémat a efektů dolaďovat svoje vysněné představy a trpělivě budovat své Red Ant portfolio. Sluší se dodat, že podobným způsobem se inspirují ke svým výrobkům všechny slavné světové firmy, pouze v podstatně větším měřítku.

Položil jsem Radimovi svůj obligátní dotaz, které tři ze svých „dětiček“ by vypíchl nebo které by si třeba vzal na opuštěný ostrov.

Red Ant Curare

Nad touto Sofiinou volbou se Radim chvíli zamyslel a pak sáhl po červené krabičce s jedovatým názvem Curare.

Na světovými výrobci často používané, citované a upravované topologii Electra Distortionu (v 60. letech zabudovávaného přímo do kytary!) postavil svůj dynamický „plexi“ zkreslovač se dvěma pečlivě vybranými germaniovými diodami. Dokonce ve dvou verzích: klidnější Mustard v podobě lehce štiplavé hořčiče a mnohem divočejší, až jedovatě trávící Curare. Touhle krabičkou se Radim Syvala vlastně poprvé dostal více do povědomí, protože pouze na základě fotky na facebooku si ji odvážně objednal Martin Střeska (Alice). A zalíbila se mu i zvukově, což nedržel v tajnosti – a červená sněhová koule se začala utěšeně nabalovat.

Přes Davida Stypku se Red Ant dostal i ke známému producentovi Martinu Ledvinovi (Jelen, Debbi, Robert Křesťan a mnoho dalších) a mezi muzikanty se začalo proslýchat, že Red Ant vám může dodat kvalitní vintage sound.

Red Ant Charlie

Na druhém adeptovi jsme se dokonce shodli, protože Radim je stejně jako já fanouškem obskurního starého fuzzu Harmonic Percolator. Vykládal, jak se díval na schéma a vůbec nechápal, jak to může fungovat. Tak se samozřejmě rozhodl ho vyzkoušet.

Stejně jako jeho, tak i známého producenta, zvukaře i muzikanta Dana Frimla (the Barn, Mean Messiah) zaujalo, že Harmonic Percolator umí nejen divoké fuzz zvuky, ale i kultivované menší zkreslení se svébytným charakterem. Fuzzy má Radim asi nejradši, protože poskytují největší prostor k individuální kreativitě konstruktéra. U nich totiž práce rozhodně nekončí zapájením součástek podle schématu, ale je nutné individuální ladění, měření a vybíraní těch pravých komponent pro co nejlepší výsledek.

S Radimem jsme se potkali již dříve při hlasování o jeho novém grafickém designu Red Ant, který jsem jednoznačně podpořil a okomentoval.

Varování: Přátelé-výrobci hudebního vybavení, nikdy – a to tak že nikdy! – nepoužívejte na své produkty font Brush Script a už vůbec ne našikmo! Ano, vím, že ho používá Fender, a zřejmě proto se v tomto segmentu rozlezl jako vysoce infekční mor (a dokonce se některým lidem líbí). Typicky zvlášť v kombinaci s jinými fonty je to ovšem bohužel ekvivalent grafického zločinu proti lidskosti ve stylu nevhodného nadužívání památného fontu Comic Sans nebo třeba kraťasů na pódiu či ponožek v sandálech. Neukazujte v celé nahotě světu, že nemáte grafický cit, vkus, kreativitu ani invenci.

Proto jsem zajásal, když Radimovi svoje služby nabídl skutečný grafik Ondra Blažek a navrhl dnešní zajímavý a charakteristický Red Ant ksicht (který ostatně v anketě mezi respondenty drtivě zvítězil).

Red Ant Lollipop

Pouťově růžová krabička si prý samozřejmě řekla o pojmenování „lízátko“ a na půdorysu raritního špinavého boosteru Univox Uni-drive (používal například Jimmy Page / Led Zeppelin) si Radim postavil hračku pro sebe, čistokrevný handmade ve stylu Red Ant včetně vlastních plošných spojů. Jak říkává, staré krabice si zaslouží starou dobrou ruční práci.

Když se podíval na schéma, věděl tentokrát hned, že to bude hrát výborně. Upravil zvláštně řešené ovládací prvky do dnešního standardu a vyladil si zvuk svého růžového snu. Ale jak o tom mluví gearguru Reinhold Bogner, často se stává, že věc, do které vložíte nejvíc energie a invence, veřejnost bohužel příliš nezaujme. Naproti tomu z věcí vyrobených mimoděk se stávají prodejní trháky.

A podobný příběh se odehrál i zde. Růžový Lollipop úplně díru do světa neudělal, ale podařilo se to oranžovému Ritchiemu alias nejklasičtější Fuzz Face. Radim ji ani dělat nechtěl, protože ji udělalo už tisíc lidí před ním, ale nechal se přesvědčit, zkusil původní základ hodně pozměnit podle svých nápadů a vybrat co nejlepší tranzistory. Ritchie sklízí mezi jeho zákazníky velký úspěch a patří momentálně k jeho nejprodávanějším efektům.

Při debatě si také povzdechl, že se dostal do prekérní situace, protože při ladění nejčerstvějšího kousku s Maťem Mišíkem vybrali jméno Foxtrot. Krutý osud mu zkřížil cestu podruhé, protože bohužel i Ondra Blažek nás zcela nečekaně opustil. A Radim nemůže najít font, který použil na popisky jeho typických štítků. Párkrát se tomu vyhnul použitím písmen z předchozích krabic, ale X prostě nemá. Život zde napsal další krásně nečekaný příběh. Protože to pro mě nebylo úplně nové zadání, využil jsem speciální vyhledávač fontů a nakonec se mi podařilo najít ten správný. S nadsázkou jsem prý zachránil budoucnost firmy Red Ant...

Je to důkaz, že tento seriál má hlubší smysl a navzdory osudu stojí za to plnit si své sny. Brzy se tak můžete těšit na Red Ant Foxtrot, nebo první Red Ant plně analogovou modulaci řízenou digitálně pro pohodlnější ovládání a nastavování. Jestli tedy máte vintage sny, Red Ant vám je může pomoci vyplnit.