Nástroje snů #30: ReBell Eli BAR

S kytarářem Petrem Taksem jsme se už v Nástrojích snů setkali. Za covidu mě oslovil právě na základě seriálů na Frontmanu a začal se mnou konzultovat různé netradiční detaily a řešení. Sloužil jsem mu jako taková knowledgebase a já jsem si ho zase vyzkoušel nejen na menších opravách, ale i na obskurních vychytávkách (jako bylo například ozvučení kytary ve stylu japonského koto). Postupně jsme se tedy naladili na stejnou vlnu a začali jsme probírat koncept ultimativní pódiové barytonky.

Úhelný kámen designu přinesla přednáška teoretického fyzika doc. Mojžiše o geniálních křivkách a jejich překvapivých projevech ve světě kolem nás. Napadá vás například, jak může souviset průměrná výška severoamerických nativních obyvatel s četností svateb v Belgii nebo druhotné pohlavní znaky s vývojem nejsilnější zbraně v dějinách – lidského mozku? Z různých stran rozebírané křivky zvonů i amfor už ReBellovi posloužily jako základ pro netradiční kytary až přišla řada i na nejzajímavější z nich – elipsu.

Mr. ReBella samozřejmě zaujalo využití elipsoidního tvaru americké knihovny k nenápadnému odposlouchávání nebo elipsovité vany k rozbíjení ledvinových kamenů ultrazvukem. Ale hlavně to, že světlo nebo zvuk vycházející z jednoho ohniska vždy spolehlivě skončí v ohnisku druhém, takže když na jedno místo dáme kobylku a na druhé ozvučný otvor, musí to přece perfektně fungovat!

Takže základní směr jsme vytyčili, ale to byl pouhý nesmělý začátek, protože elipsa je sice krásný, ale taky ergonomicky naprosto nevhodný tvar. Dlouho jsme přemýšleli a zkoušeli, jak ho vizuálně uchopit, až se vykrystalizoval velmi radikální tvar se dvěma „ušima“ využitelnýma pro rafinovaně tvarované soundporty, stejně jako i fyzicko-estetickou oporu při hraní, následně vizuálně vyvažované jin/jang kobylkou/ozvučným otvorem.

Po Taylor Roadshow jsem chtěl vyzkoušet ovangkol, u nás známý spíš z historického nábytku. Je to velice zajímavé dřevo s hutnou jiskřivostí palisandru i čitelnými středy mahagonu, krásnou kresbou a barvou. Pro vizuální kontrast jsme ho doplnili světlým žíhaným javorem a na hmatník a kobylku výborně posloužil zhuštěný buk získaný ze starých socialistických zásob textilního průmyslu. Takzvaný lignamon díky tepelně-chemicko-fyzikálním procesům získává násobně lepší mechanické vlastnosti a používal se nejen pro člunky pletacích stavů, ale také pro pažby zbraní nebo podlahy vagónů a dokáže se tedy vyrovnat tvrdým exotickým dřevinám.

Pak následoval ohňostroj divokých konstrukčních detailů, který jsme museli už trochu korigovat, aby to nebyl pejskokočičí dort. Takže od decentního olubení z rezonančního smrku, přes průběžný krk podporující přenos basových frekvencí (ale i tuhost ozvučné skříně), masivní vnitřní patku krku odlehčenou otvorem ve tvaru elipsy, speciálně tvarovanou vnější patku krku pro pohodlnější přistup do vyšších poloh, šikmé tělo podle Lindy Manzer a armrest pro větší pohodlí až po kobylkové powerpiny, DIY metodou upravené pro barytonové struny (protože výrobce na dotazy nereagoval). To jsou ovšem ne zas tak výjimečné detaily, a proto jsme pořádně přitopili pod kreativním kotlem a pod jedno ohnisko elipsy na průběžný krk umístili kulovitý difuzor zvukových vln a pod druhé ohnisko „skokanský můstek“ pro zvukové vyskakování...

Vznikl tak naprosto originální nástroj, vhodný samozřejmě primárně pro majestátní fingerstyle, ale zvládající klidně i divoký barytonový slap nebo hlubokou dehonestaci legendárních šlágrů. ReBell Eli BAR všude budí šokující zájem, jak taková hrůza/krása (škrtněte dle vlastních preferencí) může vůbec hrát. Její hlavní trumf je však v pódiovém zvuku, na kterém jsme strávili nespočet hodin diskuzí a testování.

Nakonec zvítězil magnetický snímač Artec (dobrý zvuk a malé rozměry) v kombinaci s málo známým deskovým snímačem Schatten Dualie. Jak jsem rozebíral dříve v Rukověti elektroakustického kytaristy, pódiová kytara nemusí (nebo spíše dokonce nemá být) zvukově oslnivá sama o sobě, protože potom se s ní složitěji pracuje při zesílení. Je to případ i této elipsy, která nasucho nevzbuzuje takové poryvy nadšení jako vizuálně, ale po zapojení padají i od zvukařů hodnocení jako „krásné“ nebo jednou dokonce „božské“. Je to tak moje jediná akustická kytara, která zní výrazně lépe přes snímače než sejmutá mikrofonem.

Ovšem i přes pečlivou přípravu se nemusí zadařit vyřešit dopředu všechno a narazili jsme s magnetickým snímačem, který při hlasitějším zesílení produkoval značné brumy. A to byla docela prekérní situace, protože jeho velikosti byl přizpůsobený elegantní design s ovangkolovou krytkou vyřezanou ze stejného místa ozvučné desky.

Zachránil mě další účastník seriálu Nástroje snů Radovan Macho, který mi ze špatně odstíněného jednocívkového snímače udělal bezbrumový singl s přidanou parazitní cívkou. Samozřejmě se tím trochu ovlivnil zvuk, ale jak už z Rukověti víme, magnetický snímač nikdy není úplný zázrak. Kombinace s deskovým Schattenem s daleko „mikrofonějším“ projevem však funguje výborně.

Třešničkou na eliptickém dortě pak byly závěrečná saténová povrchová úprava lněným olejovým lakem, kdy větší póry tmavého ovangkolu ReBell vyplnil kakaem! I mě ještě občas něco překvapí. Náladu nám nezkazila ani postcovidová nedostupnost vhodných ladicích mechanik v celé Evropě. Podařilo se nám nakonec najít a sehnat gigbag Gator, který byl dostatečně široký v místech kde jsou všechny ostatní kytary nejužší. I na to je dobré myslet trochu dopředu, ale po dvou letech intezivních prácí se podařilo vše zvládnout. Stylové logo Eli netradičně na lubu, ale samozřejmě ve tvaru elipsy, graficky tento příběh zdárně uzavřelo.

Nebojte se tedy plnit svoje divoké sny, k čemuž se vám tímto seriálem snažíme dodávat inspiraci i odvahu.