Nástroje snů #4: Florian Bouyou Millimetric instruments

Elektrická kytara není nijak starý nástroj, první kousky slaví letos devadesátku. Přesto by se mohlo zdát, že její další vývoj v posledních letech trochu stagnuje a jediné novinky jsou triky, vhodné pro PR z veletrhů, ať už jsou to otočné snímače, nebo využití vesmírných technologií. Základ bývá většinou víceméně stejný.

Problém je jednoduchý. Zákazníci jsou vesměs konzervativní, velké značky mají své portfolio pohromadě a kolik znáte kytarářů, kteří jsou zároveň vystudovaní UMPRUMáci? Právě tak začal příběh kytar Millimetric Instruments. „Moje vzdělání je hodně různorodé, ale teď už to dává smysl. Je to jako puzzle, které svůj obraz ukáží až po doskládání. Po střední jsem šel na obchodní školu, nevěděl jsem, co chci dělat. Prošel jsem si několika stážemi v hudebninách a v té době jsem objevil graffiti. Malování po opuštěných zdech mě hodně naučilo o tvarech a vizuálním jazyce. Přešel jsem díky tomu na uměleckou školu. Kromě graffiti jsem se začal věnovat i olejomalbě a vystavoval jsem své práce po barech a malých galeriích ve svém okolí. Pak jsem se odstěhoval do Paříže, kde jsem studoval na škole grafického designu, tam jsem začal hrát na kytaru a různě ji upravovat. Po dvou letech jsem se rozhodl pro kytarářskou školu,“ vzpomíná Florian. „A protože na kytaráře mě na Bruand school v Montréalu nevzali, šel jsem na truhlařinu, kde jsem se znovu zamiloval do užitného designu a taky jsem se tam naučil hodně o řemeslu a precizní práci,“ dodává.

Industriální design, architektura i starý gramofon

První kytary začal Florian stavět po dvou a půl letech výuky truhlařiny. O jejich designu mluví s velkým nadšením a do hloubky, jaké by bez svého umělecko-designového vzdělání těžko dosáhl. Přiznává své nejsilnější vzory, kytary Travis Bean a Obstructures, ke kterým se dostal přes lásku k noise rockovým ikonám 90. let, Shellac a The Jesus Lizard. „Myslím, že jedna z velkých chyb, které se dopustí mnoho kytarářů, je, že se při snaze vytvořit něco nového inspirují jen kytarami. Je potřeba se dívat na hodně různých věcí. Mě inspirovaly kytary Travis Bean, hodně se mě dotkl i návrat fenderovských offsetů, ale bral jsem si i z architektury nebo industriálního designu, starého i nového,“ upřesňuje své vlivy. „Každá éra má spoustu zajímavých umělců a produktů. Podívej se třeba na Dietera Ramse, všechny jeho výtvory, hlavně v HiFi přístrojích, jsou ohromně zajímavé a prostě skvěle navržené,“ dodává Florian.

Jedním velkým překvapením je rovněž pohled na záda kytar Millimetric. Nemají běžný šroubovaný ani lepený krk, ani nejsou průběžné. Konstrukce, kterou využívají i hliníkové Obstructures, se vymyká zaběhlým postupům. Krk kytary pokračuje pod tělem a končí pod kobylkou, která umožňuje provléct struny skrz. Je to svým způsobem hybrid bolt on a neck through konstrukcí, který rovněž vychází z inspirace kapelou Shellac. „Chtěl jsem se co nejvíc přiblížit zvuku kapely Shellac, šel jsem po tom zvuku vší silou, ale nechtěl jsem pracovat s hliníkem, proto jsem první kytary stavěl kompletně z javoru,“ vzpomíná Florian. Později mu ta konstrukce umožnila dosáhnout velice pohodlného přístupu k horním polohám.

Úskalí jasné designové vize

Jan Werich říkal, že vědět, co chtít, je největší moudrost. Jenomže, když už víte, co chcete, je taky potřeba někoho, kdo vám to dodá. Mít naprosto jasnou představu o tom, jak budou kytary Millimetric vypadat, s sebou nese taky pěkné komplikace. Zaprvé, jak Florian říká, to omezuje možnosti zákazníka do finálního produktu moc „kafrat“. Protože aby nástroj zachoval své Millimetric mojo, musí jeho vzhled fungovat dle Floriana. „Stává se mi, že požadavky zákazníků prostě odmítnu, protože podle mě z designového hlediska nefungují,“ popisuje. „Mým kritériem je, aby se mi hotová kytara líbila a byl jsem schopen ji ocenit. Myslím, že je důležité, aby si kytary zachovaly můj rukopis,“ upřesňuje a pojďme si říct, že i když se to nemusí všem líbit, do Gibsonu taky nejdete pro Strata. Značka musí být postavena na jednotné designové vizi.

Pro udržení těch vizuálních kvalit je samozřejmě ohromně důležitý i vzhled hardwaru. „Ladící mechaniky jsou od Hipshotu, tento typ vyrábějí už léta. Na snímačích dělám už přes deset let s Mikem z MJS pickups. Je to velké štěstí, cokoliv si vysním, je připraven o tom se mnou jednat a najít cestu, jak toho dosáhnout,“ říká Florian a hned zmiňuje, že kobylky a kryty potenciometrů tak jednoduché nebyly. „Naštěstí už jsou dnes dostupné nástroje, které umožňují spoustu experimentování a hledání té nejlepší cesty. Knoflíky tisknu na 3D tiskárně, kterou jsem si nedávno pořídil a kobylky skládám z dílů, které řežu laserem. Někdy je to dřina, složit hardware z výhradně 2D součástek, ale v tom je to kouzlo,“ směje se Florian.

Udržet si kontrolu

Příběh Millimetric Instruments by mohl velmi snadno fungovat jako návod pro další aspirující kytaráře. Vytvořte si svůj rukopis. Neobkreslujte jen kytary, podívejte se na design z více stran, případně se nebojte oslovit někoho, kdo vám s designem i prezentací pomůže. Neuhněte ze své cesty, i za cenu toho, že odmítnete klienta.
Kytary Floriana Bouyoua dosahují toho, po čem spousta výrobců pase – poznáte je na dálku, s ničím si je nespletete, zároveň však fungují perfektně jako nástroje a název Millimetric k nim sedí jako příslovečná zadnice na hrnec – každý detail je perfektní, prostě milimetrová práce. Jak Florian sám přiznává, vyrábět každou kytaru ručně, bez použití CNC a bez pomocníka, je dřina. Ale ta dřina mu za to stojí, chce si zachovat tu stejnou integritu, se kterou se do projektu pustil. "Myslím, že jsem zatím spokojený, že dělám Millimetric Instruments sám, líbí se mi ta myšlenka čistě butikové malovýroby. Mnoho lidí se snaží stále růst a stát se něčím větším, ale to větší pak často schází z cesty," říká. Není divu, že má stále plný kalendář objednávek...