Návrat se blink-182 povedl na jedničku
Po velké záplavě pop punkových nahrávek a následném žánrovém boomu, který měli na svědomí interpreti jako Machine Gun Kelly a jemu podobní (většinou pod taktovkou Travise Barkera), se na scénu vrací ti nejpovolanější. blink-182 se znovu sešli ve své nejsilnější sestavě a připravili comebackové album, kterým připomněli, že se s nimi i nadále musí počítat.
Ne, že by předchozí alba natočená s Mattem Skibou za mikrofonem byly špatné, ale jiskření mezi trojicí Tom DeLong, Mark Hoppus a Travis Barker je na novince One More Time... téměř hmatatelné. Ti tři si prostě chyběli.
Úvodní tóny Anthem Part 3 vás ihned vtáhnou do děje. Melodická vyhrávka, pompézní nástup a hromové bicí Travise Barkera se začnou ubírat ve zběsilém tempu a za mikrofonem se střídají DeLong s Hoppusem. Strhující úvod pokračuje se skladbou Dance With Me, v jejímž doprovodném klipu si pánové zahráli na své punkové učitele Ramones. Barker jede na hi-hat bezproblémově v plné rychlosti osminy a je jasné, že refrén Olé Olé Olé Olé bude na koncertech s kapelou zpívat celý stadion. Oproti ní působí Fell In Love až moc lacině a zní jako mix The Cure s melodií z reklamy na zubní pastu.
Na blink-182 bylo vždy zajímavé, že vedle vyloženě humorných kousků a legrácek dokáží přijít i s poněkud vážnějšími tématy. A z tohoto soudku je na desce například titulní doják nebo You Don't Know What You've Got, která reflektuje nedávný boj Marka Hoppuse s rakovinou. Edging je v pro blink-182 ne úplně typickém šestiosminovém rytmu, čímž se album stává zase o něco pestřejším.
Po ní se deska přenese do druhé půle, přičemž písně zůstávají nadále příjemně barvité. Od novovlnné Blink Wave plné syntezátorových zvuků, přes svižnou Bad News, až po nekompromisní hardcore punk Fuck Face s hostujícím Timem Armstrongem z Rancid, který před časem válel společně s Barkerem v jejich projetku Transplants. Sám Barker se pak ve skladbě (snad poprvé v životě) postaví za mikrofon. Závěr následně patří melancholičtějším kouskům Other Side a Childhood.
Co na desce oceníte jako muzikatni?
One More Time... je hravé, proměnlivé a zábavné album. Skladatelsky se zapojila celá kapela, přičemž se nezapomínalo na charakteristické rysy dřívější tvorby. Sáhlo se i ke starším nápadům, jako u skvělé Terrified, jejíž původ sahá až do dob, kdy Barker s DeLongem rozjížděli svůj projekt Box Car Racer. V digitální podobě navíc fanouškům jako bonus nadělili další dvě skladby (Cut Me Off, See You).
O produkci se pak postaral sám Barker, který v této disciplíně za poslední roky nasbíral nemalé zkušenosti. Zvuk je moderní, patřičně vypulírovaný, současně ale dostatečně živelný. Basy jsou výrazné, bicí více než důrazné, aranže do detailu propracované. Tenhle návrat se povedl.
blink-182 – One More Time...
Columbia Records, 00:44:35
pop/punk/rock
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
