Nebojte se poznat tajemství elektronek

Patříte k příznivcům technické stránky hudebního života? Rád bych tímto prvním dílem spustil seriál rad, tipů a zamyšlení nad každodenními problémy ze života muzikanta. Jako první bych se rád pustil do světa základu rockového kytarového zvuku – elektronek ECC83 resp. 12AX7. Chci tu dát téma k zamyšlení těm, které čeká výměna koncových elektronek a hledají svůj zvuk.

Jak fungují elektronky tu popisovat nebudu, na to se zkuste zeptat tety Wiki nebo strýčka Googla. Já bych tady rád vysvětlil proč se vybírají elektronky, jaký to má smysl a jak se v nich neztratit.

Jak poznám, že elektronky "odchází"?

Když zvuk je "jako pod dekou", flažolety nejsou to pravé a kytara se v celkovém zvuku skupiny ztrácí, tak je to buď v rukách nebo nám odchází elektronky. Mění se většinou jen koncové (EL84, EL34, KT88, 6L6…).

V čem se liší nejčastěji používané elektronky ECC83/12AX7/7025?

Nejjednodušší odpověď zní, že v ničem. Všechno jsou to dvojité triody s hodnotou zesílení okolo 100 a podobné konstrukce. Spíš je to jako dohady o tom, kdo vlastně vymyslel hromosvod. ECC83/12AX7 jsou ekvivalenty označení té samé elektronky. Je to nejvíc používaná elektronka v hudebním světě. Má dobré zesílení, je mechanicky odolná. Ať se člověk podívá na značky jako Marshall, Mesa Boogie, Engl, Vox či Ampeg, téměř všechny tyto zesilovače mají v předzeilovači tuto elektronku. 7025 má trochu nižší zesílení a je méně náchylná k přebuzení. Proto jí spíš najdeme v zesilovačích Fender.

To jich je tak málo?

Není. ECC83/12AX7 jsou tzv. předzesilovací elektronky a i tady jsou i jiné typy jako EF86 (Vox). Druhou skupinou jsou koncové elektronky (EL34, 6L6…) a tady jsem moc rozdílu mezi výrobci elektronek nezaznamenal. Ještě máme třetí skupinu, a to jsou usměrňovače.

V čem je tedy rozdíl?

Ono, ač jsou elektronky označeny stejně, neznamená to, že se neliší. Na světě je jen pár výrobců elektronek (Svetlana, Sovtek, EHX, JJ Tesla...), které vyrábí elektronky pro ty známe značky (pro Mesa Boogie vyrábí elektronky převážně Sovtek, pro Marshall zase JJ Tesla...), podle jejich parametrů. U výroby elektronek dochází k procesům, které výrobce elektronek není schopen moc ovlivnit (kvalita vakua, čistota materiálu), i když tomu věnuje velkou péči. Proto se elektronky po vyrobení měří a rozdělují do několika skupin. Každý výrobce zesilovačů má předem nastaveno, jaké parametry chce a také jak je chce označit (gold, silver, std...). Zbytek je označen pouze ECC83/12AX7.

Jsou tu i rozdíly v technologii výroby elektronek resp. v jejich principech. Typickým příkladem je Mesa Boogie 12AX7 LPS (ekvivalent naší ECC803), které má prodlouženou anodu a bifilární žhavení. To mu zaručuje nízkou mikrofoničnost, velké zesílení a hlavně široké frekvenční spektrum.

Je důležité, kam kterou elektronku dám?

Označení pozice elektronek jsou dnes téměř stejné pro všechny výrobce:
V1 – vstupní elektronka
V2, V3 – další stupně kaskády elektronek tvořící převážně zkreslený zvuk
Vx – FX – smyčka/fázový invertor
V4, V5 – koncové elektronky (např. EL34)

Výběr správné elektronky do správné pozice nám výrazně ovlivní celkový zvuk. Někdo dává na pozici V1 elektronku s "tupějším" zvukem a do dalších pozic dává elektronky s širokým spektrem barvy zvuku (Marshall) někdo přesně naopak (Mesa Boogie).

Jak se v tom tedy vyznat?

Nejde ani tak přesně určit, která pozice potřebuje jakou elektronku. Hodnocení celkové zvuku je subjektivní a každému se líbí něco jiného. Naštěstí se nad tím pár hlav zamyslelo a navrhlo několik řešení pro různé hudební styly. Vcelku dobře to má zpracován Tube Town nebo Tube Amp Doctor. Svojí troškou do mlýna přispívá i jeden z nejznámějších e-shopů The Tube Store.

Co na závěr?

Teď je ten pravý čas zhodnotit získané informace najít nejbližšího výrobce elektronkových zesilovačů, nebo firmu, která se tímto zabývá a vyrazit. Dost vám v tom může pomoci nová služba z dílny kytary.cz, která k tradičním věcem jako výměna snímačů a pražců přidala i opravy a úpravy zesilovačů. Nebojte se zeptat...

Důležité upozornění: Do výměny elektronek se sami nepouštějte, pokud nemáte patřičné znalosti a vybavení. V lepším případě dostanete 300 až 800 V z nabitého kondenzátoru, v horším případě zničíte zesilovač a v tom úplně nejhorším případě může dojít k vážný zraněním nebo i smrti. Nebudete první a ani poslední, tak bacha!!!