Nech to plynout. Cesta od nápadu k první desce

První písničky se začaly drát na povrch už během první covidové izolace na jaře 2020. Z mého podkrovního pokoje ve Vidnavě na Jesenicku jsem večer koukal na hvězdy a do toho si na mobil nahrával první nápady. To bylo ještě období, kdy to vypadalo nadějně. Přišlo letní uvolnění, koncerty. A pak podzim – návrat do reality. Nejdřív mi umřel táta. O týden později další lockdown, který trval až do Vánoc. V ničem jsem neviděl smysl. Jak dlouho to bude trvat, jaký bude svět potom? Izolaci v malém brněnském bytě mi zpříjemňovali Boads of Canada a Burial. Po večerech jsem dál kuchtil další dema. Měl jsem pocit, že mi něco hrozně utíká. Mrkl jsem a dva roky uběhly jak voda.

V létě 21 jsem se na jednom koncertě seznámil s Regalem (Kafka band, Letní kapela, Priessnitz). Nabídl mi, že by mi rád na desce zabubnoval. To je sen. Kafka band a Priessnitz miluju. Později jsme do mých dem nahráli bicí a klávesy. Úplně to ožilo, jak kdyby ty písničky čekaly jen na něj. Najednou to nebyla jen moje pokojíková hudba. Některým songům se úplně změnila atmosféra. Ale mělo to tak být, patřilo to tam. Spolupráce snů.

Celé období tvoření dem se zakončilo na Štědrý den 21. Tehdy jsem v návalu náhlé inspirace za pár hodin nahrál poslední demo, původně jako vánoční dárek pro svou přítelkyni. Vlastně to ani tak demo nebylo. Nějak to do sebe všechno zapadlo, že skoro všechny původní stopy jsou použité i ve finální nahrávce.

Bicí jsme s Regalem jeli nahrát k Amákovi do Golden Hive. Chtěli jsme, aby to tlačilo a na to jsem doma neměl techniku. Vyjeli jsme brzy ráno. Byl konec února 22 a za týden měla začít válka na Ukrajině. Měli jsme jen den na to nahrát bicí do celé desky. Večer jsem odjížděl s několika giga stop. Regal je bestie.

Chtěl jsem špinavě znějící desku. A kde nahrát zprasenější kytary než v garáži. V červnu jsem si vzal dovolenou a na týden se zavřel u rodičů v garáži. Že je akustika nic moc a místy to šumí? Perfektní. Ostatně jeden z nástrojů, možná až nezdravě moc použitý při nahrávání, je staré rádio. Nedokáže sice naladit žádnou stanici, za to ale dělá krásný bordel. Synťáky, beaty a jiné zvuky, které nemusely být nahlas, jsem nahrál na bytě v Brně. Poslední dodělávky byly už jen Regalův klavír a klávesy u něj v garáži. A bylo hotovo. Deska nahrána.

Od začátku jsem měl celkem jasnou představu o tom, jak chci, aby deska zněla. Nikdy jsem ale pořádně žádnou hudbu nemíchal. Měl jsem dost pochybnosti o tom, jestli něco takového zvládnu. Můj první pořádný mix a rovnou celé album. To je hodně velké sousto. Nemám to přece jen radši nechat na profíkovi? Ne, chci to zkusit.

A tak začal můj dvouměsíční ponor do sledování tutoriálů. I tak to bylo pro začátek hrozně moc informací. Chtělo to nějaký plán. Rozdělit si mix do nějakých fází, udělat si harmonogram. V tom mi nejvíce sedla videa od Mastering.com. Šel jsem hezky postupně, jeden song po druhém. A pak zase odznova. Takových koleček jsem si dal asi pět. Až když jsem začal řešit detaily typu jestli má být tenhle fader o půl db nahoru nebo dolů, tak to byl signál, že je mix u konce. A nechal jsem to na nějakou dobu odležet.

Některé songy šly úplně samy. Když se povedla aranž a nahrávání, mix byl v podstatě hotový. Některé songy ale byly peklo. Ať jsem dělal co jsem dělal, furt to do sebe nějak nechtělo zaklapnout. Co si o to říkalo, to jsem totálně překopal. Tady ty flažolety jsou o ničem, šup tam s kalimbou nechutně uměle pitch-shiftnutou do správné tóniny. Ostatně žádný zvuk není špatný. Záleží jen a jen na kontextu. Na jeho spojení s ostatními zvuky. Na tom jak funguje song jako celek. Něco může být technicky špatně, ale když to v tobě něco vyvolá, je to správně.

I když jsem nahrávání uzavřel před mixem, tvář dostaly songy až při něm. Některé nástroje jsem postupem úplně předělal, nahrál znova na jiné. Doplnil různé pazvuky a šum. Nedokážu si představit jak by deska zněla bez toho. Zpětně mám pocit, že ty nejlepší kreativní nápady vzešly až z mixování.

Mastering mimo jiné funguje i jako kontrola mixu, víc uší víc slyší. Oslovil jsem tedy Gaexe z Gargle and Expel a ten k mé radosti album zmasteroval. Zvukově to posunul o úroveň výš.

Album je hotové, teď ho ještě dostat k lidem. Oslovení labelu jsem pořád odkládal a teď už na to bylo pozdě. Rozhodl jsem se tedy si album vydat sám, k čemuž jsem použil distribuční službu Ditto Music. Za roční poplatek můžu vydat neomezené množství hudby a všechen honorář z poslechů jde umělci. Jediná nevýhoda je, že release je potřeba plánovat s předstihem, protože schvalovací proces může trvat i pár týdnů.

Co jsem ušetřil na nahrávání a mixu, to jsem pak vrazil do reklamy. Prošel jsem si kurz One-two punch for Spotify growth a dle něj naplánoval reklamní kampaň. A světe div se, hudba Černého tesáka, první deska interpreta, o kterém nikdo moc nevěděl, se dostala i mezi další lidi.

Vydání alba doprovodily i tři animované videoklipy, přičemž ten ke skladbě Zůstaň jsem si dělal sám. O zbylé dva (Králíček, Jsem happy) a o celý vizuál alba, se postarala animátorka a ilustrátorka Dita Stuchlíková.

Z vysoké školy jsem si nejvíc odnesl to, že když člověk něčemu dá úsilí, tak to může udělat. A tahle zatvrzelost mě vedla i celým procesem tvorby. Bez ostatních lidí, kteří do ní zasáhli, by to ale nebylo tak dobrý a radostný. Ať už je to samotný proces tvorby hudby (Regal), její výsledné učesání (Gaex) nebo její grafické ztvárnění (Dita). Celou dobu jsem to nějak nechal plynout. Ať se ty písničky samy najdou a řeknou si co je pro ně nejlepší. Chtělo to jen trpělivost a čas.

Jak jste svou desku připravovali vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.