Kam se poděla muzika? Negativní sentiment není nutný.

Minulý týden jsem si přečetl článek Kam se poděla muzika? od kolegy Jana Sládka. Ano, doba se od vydání alba Thick as a Brick od Jethro Tull změnila. Negativní sentiment ovšem není nutný. S některými výroky tohoto článku si tedy dovolím polemizovat.

1. Zrychlení společnosti

S názvem naprosto souhlasím, ale obsahově tento důvod vnímám jinak. Nemyslím si, že bychom preferovali místo normálního jídla fastfood a místo hudby obdobné cosi. Myslím, že je to spíše takové pokrčení ramen; děláme to tak, protože to můžeme dělat a protože to někdy může být výhodné. Naše doba je prostě rychlejší, než v roce '72, a já osobně nechci, aby k této větě bylo přiřazeno jakékoliv hodnocení (tzn. prostě to tak je). A tak se tomu přizpůsobila i hudba. Tracky jsou kratší… podle mě nic divného.

2. Masifikace produkce

Naprosto souhlasím, dalo by se říct, že se z písní a tracků staly produkty. Ale podle mě je také důležitým faktorem to, že se kromě dramatické změny v nahrávacích možnostech rovněž dramaticky změnilo očekávání zvukové kvality nahrávky. Zkuste někam poslat demo s pocitem, že je udělané fakt dobře (předpokládám trochu soudnosti). Kolik to stojí? Kolik se do toho obvykle zapojuje lidí? Zdá se mi, že hudba, která trhá hitparády (tedy lakonicky řečeno pop), se prostě často stala produktem a dílem jiných uměleckých aktivit, než je virtuózní hra a přebujelé kompoziční techniky. Když se podívám na to, kolik lidí stojí za jednou úspěšnou popovou písní, je to fascinující dílo na konci fascinujícího procesu. Stejně tak je fascinující ten výsledný zvuk. Z inženýrů ve studiu se stávají umělci. A k tomu připočítejme text. A produkt je téměř kompletní. Není vůbec snadné dojít do této fáze. Mohl bych říct, že se jen přenáší těžiště toho, co dělá tu hudbu uměním.

3. Bezprostřednost

Nemyslím, že by současná pop hudba nemohla být pro soustředěný poslech. Já osobně ji třeba poslouchám úplně samotnou, ale neposlouchám ji stejně jako starou hudbu. Současný pop, to jsou nádherné barvy a masivní zvuková malba, jemné detaily kytary nahrané mikrofonem z nesmírné blízkosti nebo geniálně technicky vypracované nuance atd. Jsem audiofil, takže mám doma parádní bedny atd., a tento zvuk, o kterém mluvím, můžete slyšet i v lossy formátech, např. na YouTube. Neuvěřitelné. Starší pop hudba je prostě o něčem jiném, může to být klidně virtuozita, bohatost aranží atd., je to prostě něco jiného. Pro mě: různé zážitky v různých žánrech; různé požitky v různých obdobích. Je to jako kdybych byl smutný, že Mozart nezní jako Bach (a snažil se ho poslouchat uchem přivyklým zejména na polyfonii). Vždyť ale to, že hudba je tak rozmanitá a stále přibývá nová, je tak krásné!

Souhlasím, že fanoušci chtějí mít svoje oblíbené umělce na dosah. Myslím, že prožitek emocí se prostě stává složeninou více vjemů, logicky se tudíž dostává hudba pomyslně trochu do pozadí. Proč? Protože prostě může! Je to špatné pro hudbu? Ne nutně, hudba se zase naopak dostává tam, kde dříve nebyla. A navíc, proč by hudba všude měla hrát prim? Je to nádherné, když ve filmu není hudba v prvním plánu, a přesto dokáže vyjádřit pouze tušené obsahy.

Přidal bych ale ještě další bod, který reaguje na větu o absenci hudebního nástroje, cvičení atd., a tím je:

4. Bordel

Když chce někdo dneska začít kapelu, hraje, kde se dá (jako dřív). Snaží se ale taky prezentovat na internetu. A tam je takových lidí, jako je on, miliarda. A když se na to někdo vykašle, tak po sobě svoje stopy většinou nemaže. Je tam tedy bordel. Kumulující se bordel. A vy se snažíte v tom bordelu vykouknout. Věřte mi, je to vážně těžké dostat se někam, kde se dá aspoň trochu dýchat. K tomu abyste se dostali do rádia pořád potřebujete vypíglované dovednosti. Pokud někdo ohrnuje nos nad hitovkami v rádiu: OK, ale pořád je potřeba uvědomovat si, kolik je za tím obvykle profesionality; kolik lidí, práce, opravdového řemesla a kumštu. A potom social skills atd. A málokdy z tohoto bordelu vykoukne něco, co není dobré. Náročnost prostě jen změnila adresu, bydlí teď ve vedlejším vchodě.

Závěr

Buďme rádi, že se můžeme v dnešní době dostat k jakékoliv hudbě, která se nám namane! Podle vlastního vkusu. Hudba naštěstí není politika, dopady popularity a míry poslouchání různých písní ovlivní maximálně to, kdo zrovna dostane trochu víc peněz. Proč bych měl tedy ostatním říkat, jestli je jejich oblíbená hudba horší než ta, kterou mám rád já? Jsem snad lepší člověk? Jsem chytřejší? Jsem soudce? Hudba je nádherná svou rozmanitostí. A pokud je pop zrovna takový, jaký je, není potřeba cítit negativní sentiment. Proč by mělo? A k čemu by to bylo? Pop prostě neexistuje izolovaně a může být trošku zrcadlem doby a výsledkem historického vývoje. A pop je to proto, protože ho lidi mají rádi…