Nejzajímavější hudební momenty Ivana Krále, kterými se zapsal do historie

Všichni jsme tento týden zaregistrovali smutnou zprávu o úmrtí hudební legendy Ivana Krále. „Nejslavnější český rocker“, jak byl často nazýván, zemřel v neděli 2. února, ve věku 71 let, ve svém domě v Ann Arbor, Michiganu. Dle slov jeho manželky Cindy Hudson byla příčinou úmrtí rakovina. Král žil od svých 20 let ve Spojených státech, kde začátkem sedmé dekády 20. století začal žít svůj hudební sen. Na pódiu i mimo něj se setkával s Patti Smith, Debbie Harry, Iggym Popem, Johnem Calem, Davidem Bowiem, Noelem Reddingem a dalšími velikány. Po revoluci slavil úspěchy i ve své rodné zemi.  Samozřejmě to nebyl vždy jen bezstarostný život rockové hvězdy. Také Ivan Král si zažil slabší časy, kdy o jeho tvorbu nebyl zrovna velký zájem. Peníze tak musel hledat v jiných zaměstnáních, ať už to byla výroba palačinek nebo provozování obchodu s videokazetami. Pojďme si ale připomenout čím se „ten, který byl u toho“ nesmazatelně zapsal do historie rockové muziky.

První úspěch přichází ještě v Československu, kde v roce 1967 vychází jeho kapele Saze singl s názvem Pierot, který publicista Jiří Černý zařazuje do žebříčku své hudební relace Dvanáct na houpačce. O úspěchu se Král dovídá za mořem v New Yorku, kde jel navštívit svého otce. Ten v roce 1968 vystupuje v OSN s kritikou vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.  Rodina je zbavena občanství a jsou jí odepřeny styky s domovinou. Otec Ivanovi sděluje, že do Československa se již vracet nebudou a usadí se ve Spojených Státech. V polovině 70. let se už v New Yorku zabydlený Král, po krátké epizodě s kapelou Luger, začíná pohybovat na scéně okolo klubu CBGB. Zkouší to s Blondie, ale nakonec zakotví u Patti Smith. V tomto období zaznamenává na šestnáctimilimetrovou kameru dění v CBGB, Max´s Kansas City a dalších důležitých místech, v nevědomí, že prakticky zachycuje zrození amerického punku a ze zúčastněných (Debbie Harry, David Byrne, Joey Ramone...) se stanou zásadní osobnosti hudební scény následujících let. Snímek Blank Generation je jedním z prvních punkových dokumentů vůbec a na jeho vzniku se režijně podílel také Amos Poe, spojovaný především s tzv. No Wave Cinema.

Na debutové desce Patti Smith se autorsky podílel pouze na jedné skladbě, konkrétně devítiminutové kompozici Birdland. Svůj talent napsat jednoduchou a chytlavou píseň však naplno předvedl až na druhém albu Radio Ethiopia,  kde je podepsán pod čtyřmi věcmi. Z nich byly tři vybrány jako singly. Úvodní Ask The Angels, rockový nářez Pumping (My Heart) a především pak pilotní singl Pissing In A River. Baladická záležitost s naléhavou atmosférou později zazněla i ve filmovém dramatu Time Square (1980).

Na následující studiovce Easter se sice Král blýsknul skvělou 25th Floor, začínající snad až hard rockovým riffem, ale všechnu pozornost na sebe upřela hitovka Because The Night z pera Bruce Springsteena. Nicméně na závěrečném albu Patti Smith Group Wave z roku 1979 si to zcela vynahradil. Deska Wave byla už téměř hotová, když producent Todd Rundgren po kapele požadoval více materiálu. Král se objevil s demonahrávkou svého dávného nápadu, jehož vznik se datuje do doby, kdy kytarista ještě jako náctiletý žil v Praze. Patti Smith muziku otextovala a Dancing Barefoot byla na světě. Zkušený Rundgren vycítil její hitové ambice a navrhl ji jako další singl. Skladbu v následujících letech převzalo nespočet umělců a v roce 2010 ji magazín Rolling Stone zařadil mezi 500 nejlepších skladeb všech dob, když se umístila na 331. pozici. 

Po rozpadu Patti Smith Group našel Ivan Král své uplatnění u kmotra punku Iggyho Popa, s nimž natočil dvojici alb Soldier (1980) a Party (1981). Na tom prvním zastává funkci kytaristy (a klávesisty), autorství má ale na svědomí převážně ex-sex pistolník Glen Matlock. Na Party už je ale muzika plně (vyjma dvou coververzí) v rukou Ivana Krále. Přestože nejde o zrovna úspěšné Popovo album a tehdejší kritika jej strhala, nabízí slušné písně v čele s Pumpin For Jill a další tříakordovkou Bang Bang! Tu si o šest let později vypůjčuje i David Bowie na své album Never Let Me Down. Za zmínku ale určitě stojí i polozapomenutá Rock´n´Roll Party. 

Po zbytek osmdesátých let natáčel alba s Johnem Waitem, s projektem Eastern Bloc, hrál v kapele s Johnem Calem, skládal pro jiné umělce nebo psal muziku k filmům. V devadesátkách se po pádu komunistického režimu přijel podívat do Prahy, kam dorazil se svou tehdejší kapelou Native. Střídavě pobýval doma v Seattlu a v Praze, kde to zkusil s produkcí. Pustil se do spolupráce s Lucií, z níž vzešlo nejlepší album kapely Černý kočky mokrý žáby. To posbíralo několik sošek Grammy a posléze bylo vyhodnoceno nejlepším albem 90. let. Veleúspěšnou skladbu Sen, kterou pro album napsal, přidal i na svou desku Nostalgia z roku 1995, s anglickým textem pod názvem Nothing Lasts Forever. 

Z dalších počinů jistě stojí za zmínku jeho hvězdný projekt Alias spolu s Ivanem Hlasem, Davidem Kollerem a Karlem Šůchou (opět nominace na Grammy za nejlepší píseň) nebo spolupráce s Jiřím Suchým, kterému rovněž producentsky vypomohl. Suchý zase naopak opatřil českým textem Královu píseň So Bad, tedy Mám svůj stín. Na svědomí má i druhé eponymní album kapely Walk Choc Ice (jistě si všichni pamatujeme jejich slavnou Rejdit),  poslední desku formace Alice okolo Dana Bárty, v novém tisíciletí pak zabodoval s Anetou Langerovou a její multiplatinovou deskou Spousta Andělů. 

Skoro se zdá, že Ivan Král byl u většiny zajímavého, co se na tuzemské hudební scéně v 90. letech událo. V posledních letech příležitostně navštěvoval Českou republiku a svými koncerty bavil vyprodané sály a kluby. Nezapomínal i nadále natáčet desky. Always (2014) ani Colors (2018) sice nezbořily žádné hitparády, ale to s nimi autor určitě ani nezamýšlel. Obě však nesou Ivanův jasný rukopis a jde z nich cítit, že je natáčel pro sebe, pro čistou radost z hudby i prožitého života. Ve stejném duchu se zcela jistě ponese i jeho poslední rozlučkové album, jehož vydání se mistr už bohužel nedočkal. Kolekce dvanácti nových skladeb nazvaná Smile má na pulty obchodů přijít příští pátek 14. února a symbolicky tak uzavře Královu více než padesátiletou kariéru.