Dave Matthews, zdroj: pixabay.com

Nekonfliktní Bruce Springsteen

Ve Virginii žijící Jihoafričan Dave Matthews má za sebou pražský koncert. Předcházely mu chvalozpěvy šířící se napříč českým internetem. Tím, že se podobaly jako vejce vejci ale spíš než jeho status zámořské hvězdy zdůrazňovaly, jak málo o něm víme. Cílem tohoto textu je tudíž když ne vyplnit, tak aspoň zmenšit vzniklé informační vakuum.

Před deseti lety Jason Mraz, dnes Ed Sheeran. Songwriteři (písničkáři, než to bylo cool) vládnou popu. Avšak ani jejich alba nedebutovala šestkrát po sobě na vrcholu žebříčku Billboard jako ta od Jihoafričana žijícího ve Virginii Dava Matthewse, třebaže se jeho evropská popularita vůbec nevyrovná americké. Běžný Evropan od něj předloni mohl slyšel Crash Into Me v Lady Bird a stejně by zpětně musel googlit jejího autora a název.

Posuzujme tedy Matthewse v zámořském kontextu. V něm teď hýbou žebříčky prodeje i společností Kendrick Lamar, Run The Jewels a jejich obžaloby chamtivosti a rasismu. Kdežto Dave Matthews konejší Američany písničkami o rodině, přátelství a lásce a kolem politiky spíš měkce našlapuje. Ať už chce posluchače ušetřit negativity, nebo je jen nenaštvat, vsadil na jistotu, na níž pak založil své úspěšné vydavatelství. Zároveň jen tím Matthewsovo výsadní postavení vysvětlit nelze. Kromě splněného amerického snu totiž zosobňuje i ideál moderního písničkáře.


Když dva dělají totéž, nejde jim o totéž

Definoval ho nostalgií, humorem, vágním vypravěčstvím, v němž se najde téměř každý, a především „povinným“ dojemným příběhem. Ten výše uvedené ospravedlňuje a dodává na váze otřepanému „prožijte svůj život naplno, beztak z něj nevyváznete živí“. Konkrétně Matthews v deseti letech přišel o otce, který mu zemřel na rakovinu.

Žánrové standardy ale Matthews stanovil rovněž z technického hlediska. Neškolený vokál dodává punc skromnosti a odvahy vykročit ze své konformní zóny. Nedomačkávaná barréčka a hraní na prázdné dolní struny zase umocňuje už tak všudypřítomnou sentimentalitu. A doprovodná kytara parafrázující country, rock i latinu, reggae a r‘n‘b zas zdůrazňuje stylovou otevřenost. S tím Matthews jen tak mimochodem přišel šest let před Strummerovým The Mescaleros (1999).

Jenže Strummerova náklonnost k hudbě plebejského, tj. irského a karibského Londýna, vždycky zaváněla navážením se do establishmentu, tudíž si koledovala o pořádný kouř nebo výprask. Opatrnější Matthews je ve Státech s podobnou recepturou široce přijímán, poněvadž bez náznaku protestu oslavuje pestré a bohaté hudební tradice. Jen tu aureolu muže z lidu po Springsteenovi podědil jaksi nedopatřením.


Mírná dobročinnost v mezích zvyklostí

Proletářský Boss vždy dával jasně na srozuměnou, že ví, kdo všechno se mu skládá na výplatu a v čem jeho fandom žije. Proto je v pozadí jeho hitů o lidech pro lidi zřetelný společenský přesah a z téhož důvodu podporuje i válečné veterány, Amnesty International nebo Červený Kříž. Matthews na dobročinnost samozřejmě jako správná celebrita taky přispívá. Patří to k pozitivní imidž šťastlivce, který se tvrdou prací vypracoval a chce se o svůj úspěch podělit. Dál už ale Matthews nezachází.

Třeba limitovaná edice jeho značkové kytary od firmy Martin. Kytary z kriticky ohrožených, tedy drahých dřevin, ebenu a východoindického palisandru, vykládaných perletí se vyrobilo pouhých 234 očíslovaných kusů. Samozřejmostí byly též pozlacené logo a vlastnoruční podpisy Matthewse i ředitele společnosti, přičemž možné zájemce ještě víc protřídila cena nad sto tisíc korun. To vše ale bylo omluveno charitou. Blíže neurčená část zisku z prodeje totiž šla na konto kansaské nadace Jeroma Hortona II, jejímž cílem je „zvýšit povědomí o potřebě společenské odezvy na prevenci sebevražd mladistvých“. Výstižnější by však býval bonmot Nolanova Bruce Waynea: „Výtěžek jde na tučnou žranici, ne příčinu. To není o charitě, ale ukájení ega, které to vůbec nemyslí vážně.“


Efekty a triky jako velice mocné prostředky

Matthews Springsteena napodobil i tím, že mu kryje záda jeho vlastní E Street Band. V něm od začátku groovy i žvýkačku přežvykuje fenomenální všestranný bubeník Carter Beauford, a do těch se, než po autonehodě zahynul, strefoval saxofonista LeRoi Moore (1961-2008). Záhy k základnímu triu přibyl ještě baskytarista Stefan Lessard, jenž se vyučil u kamaráda a jednoho z oborových bohů, virtuóza Victora Wootena. Následovali houslista Boyd Tinsley a klávesista Peter Griseard. Právě v jejich dech beroucích improvizacích i kapelníkovu osobním kouzlu trivialita písniček často utone.

Pomáhá tomu taktéž Matthewsův přirozený herecký talent. Ten zužitkoval jako zdravotně postižený pianista v Houseovi, ale i v nenáročných řachandách Když si Chuck bral Larryho a Zohan: Krycí jméno Kadeřník. Slovíčkařící moderní pětibojař a herec Klus opírající se o schopnosti Jiřího Kučerovského opravdu nebyl první...

I tak se můžeme dojímat úhlednými písničkami o lásce a přátelství i příběhem polovičního sirotka, jenž to po svých dotáhl na superhvězdu, nebo zírat na úchvatné instrumenty i instrumentaci. Jenže v pozadí je místo přesahu a silné výpovědi spíš obratný marketing. Více autentických emocí se podle mě spíš nadějete na Springsteenově koncertu.