Nemá cenu čekat na perfektní příležitost

Asi nejsme jediní, kdo nemá známého producenta nebo bratrance z třetího kolene se studiem typu Abbey Road. Marně jsme čekali na vysněnou příležitost jako z filmu, kdy se naše hudba třeba zalíbí někomu, kdo už má svůj brand a pomůže nám přeskočit Tomáše Ortela v anketě Českého slavíka. Pohádky jsou ale pro děcka, novodobí Beatles nejsme a peníze na „Sorry jako“ kampaň také nemáme. V dnešním mindsetu „potřebuješ 8K kameru, abys mohl natočit YouTube video“ jsme se vydali opačným směrem.

A proti konvencím jsme šli už od samého začátku. Po rozpadu předchozí kapely a neúspěšném hledání basáka a bicmena jsme se jako dva kytaristi rozhodli začít mlátit do škopků. Koncept dvoučlenných kapel pro nás nebyl nic nového, oba jsme si dost frčeli na White Stripes, Black Keys, Death From Above a dalších zástupcích této anomálie. Když jsme pak byli na koncertě Gerdy Blank, jeden z nás říká druhému: „Představ si duo, které se střídá za bicíma.“ Trvalo asi půl roku než jsme si uvědomili, že ta dvojka jsme my.

Pak následovalo pořízení bazarových bubnů, jamování hned po naučení základního beatu, první pokusy o zpěv a za pár měsíců první koncert. Celé naše působení vlastně zahrnuje kromě hledání zvuku i učení na nástroje, které jsme před založením neovládali (jak bicí, tak hlas). Postupně jsme s našetřenými zlaťáky dosáhli poměrně plného kytarového zvuku za pomocí dvou kytarových a jednoho basového komba. S nakupenými songy už to tak jen zbývalo konečně autenticky zachytit.

Začali jsme tedy hledat studio s poměrem za málo peněz přiměřeně muziky a ejhle, když tomu jde člověk naproti, tak se i poštěstí. Přes kamaráda jsme si domluvili studio a za den jsme nahráli živě 13 válů bez zpěvu. Vokály jsme pak dozpívali u Vinci, jiného kamaráda, který se stal naším hlavním „mixérem a masturbátorem“, neboli album smíchal a zmasteroval. Říkal, že nás čekají Grammy, nedodal ale že jenom omítky.

Namísto dalšího čekání na perfektní vydání jsme se rozhodli nalákat lidi na bordel, který děláme na koncertech. Celý debut Dericious je taková dobrůtka z asijské tržnice, plná špíny, fuzzu, nedokonalosti a lidského elementu, přesně tak, jak to máme rádi. Až na mírně zkrocenou energii nahrávky autenticky odráží naše živé vystupování.