Nestárnoucí Fender Classic Series 50´s Stratocaster MN SG

Úvod této recenze nemohu začít jinak, než úryvkem z jedné písně Ondřeje Hejmy: "...tam kde hraje Fender, tam jsem nikdy neváhal", neboť tato slova přesně vyjadřují i můj vztah k těmto kytarám. Jinak si myslím, že nějaké sáhodlouhé představování těchto kytar je zcela zbytečné, takže jen ve zkratce. Fender je proslulá americká firma zabývající se výrobou hudebních nástrojů, zejména pak akustických a elektrických kytar. Své nástroje vyrábí již 65 let a postupem času si vytvořila své filiálky i v Jižní Americe či Asii, kde vyrábí zejména své cenově dostupnější nástroje. Stratocaster, o kterém se dnes budeme bavit, spatřil světlo světa v Mexiku. A "mexické" Fendery patřili svého času (stejně jako ty z japonské filiálky) mezi nástroje, na které se dalo po čertech dobře hrát. Tak uvidíme, jak jsou na tom dnes...

Jak to vypadá?

Kytara je dodávána v kvalitním gigbagu (samozřejmě značky Fender), a tak tu máme hned na úvod první pozitivum. Odnesete si ji pohodlně na zádech a ne v nevzhledné a nemotorné papírové krabici, která navíc skýtá vaši vytoužené kytaře jen minimum bezpečí. Po vyjmutí z gigbagu na nás jukne klasický a všem jistě dobře známý tvar této elektrické kytary. Tvar Stratocastera se od počátků jeho výroby prakticky nezměnil a troufám si říct, že ani do budoucna se nějaké změny asi nedočkáme... a to je dobře. Jelikož se má jednat o model, který má svou předlohu v 50. letech, odpovídá tomu i jeho celkový design.

Tělo je vyrobeno z pro Fender typické olše a je v barevném provedení Surf Green. Jednovrstvý bílý pickguard je uchycen jen na osmi šroubcích, jak se na vintage Stratocastera sluší a patří. Javorový krk z jednoho kusu dřeva je s javorovým hmatníkem slepen a slícován tak dokonale, až vytváří iluzi jednolitosti kusu (ostatně v 50. letech jste se u Stratocasteru mohli ještě setkat s pražci zasazenými přímo do krku) a je komplet zalakován lesklým urethanovým lakem. Veškerý hardware (tremolo + mechaniky) je typu Fender Vintage-Style, 21 pražců je rovněž typu Vintage a orientační značky na hmatníku jsou klasické tečky v barvě černé. Nultý pražec je ze syntetické kosti.

Celkově je kytara po řemeslné stránce velmi dobře zpracována, vše dokonale začištěno a bez kosmetických chybiček. Všechny tři AlNiCo snímače typu single-coil jsou také Vintage-Style, jak také jinak. K jejich ovládání slouží tři potenciometry (1 x Volume, 2 x Tone) a klasický pětipolohový přepínač. Původní modely Stratocasterů ze začátku 50. let sice měli přepínač pouze třípolohový, ale na druhou stranu u Strata jsou nejhezčí a nejcharakterističtější právě ony dvě později přidané mezipolohy. A kdo chce, ať si přepínač vymění za starý typ a kytaru předrátuje:-). Plastové kryty snímačů a potenciometrů jsou uměle zestárlé, tudíž mají hezky zažloutlou patinku. Možná by nebylo tak úplně od věci nechat takto "zestárnout" i pickguard, aby byla iluze "oldies" kytary dokonalá, ale to je věc vkusu. Ostatně jednovrstvý pickguard stejně časem chytne patinku sám...

Jak to hraje?

Pomalu se stává milým pravidlem, že většina výrobců osazuje již v továrně své nástroje nějakou tou kvalitnější sadou strun. U dražších nástrojů a zavedených značek by to mělo být jaksi samozřejmostí, ale často je tomu tak dnes už i u některých asijských výrobců. U Fendera by to tedy rozhodně mělo být tou samozřejmostí a nejinak tomu je i u tohoto "mexičánka". Na kytaře nalezneme "desítkovou" sadu Fender 250R - NPS a tak můžeme rovnou začít hrát. Ale ouha! Nemůžeme... kytara bohužel dorazila z továrny mírně řečeno... neseřízena. No nic, dopřejme si tedy slastnou chvilku se šroubovákem a imbusem. Leč, bohužel, ani to nepůjde tak snadno, jak by mělo. Výrobce totiž zřejmě nějakým nedopatřením přiložil ke kytaře nepasující imbus na seřízení kobylky! Inu, stane se... možná to byla chybička jen u tohoto konkrétního kusu, ale pro jistotu si v případě pořízení této zelené krasavice pořiďte ještě nějaký ten další imbusík navíc. Po seřízení kytary už ale vše fungovalo naprosto bezchybně, mechaniky celkem spolehlivě drží ladění i při razantnější hře či práci s tremolem. Kytara perfektně sedí na těle, krk profilu mělkého "V" krásně padne do ruky (alespoň do té mé) a jeho lakovaný povrch umožňuje pohodlnou a rychlou hru. Celková menzura kytary činí 648 mm.

Po zapojení do lampového komba Kustom Defender 50 se při hře na čistý kanál okamžitě projevil typický zvuk Stratocastera. Snímače sice určitě nepatří mezi ty nejlepší, co Fender nabízí, ale hrají slušně a jejich zvuk vás rozhodně neurazí. I při naplno otevřené tónové cloně znějí jakoby trošičku zastřeně a kytara díky tomu nepůsobí tak jedovatě, jak jsme u Stratocastera zvyklí, ale na druhou stranu se díky tomu zase o mnoho lépe krotí její tón a bluesové vyhrávky jsou pak na této kytaře skutečnou delikatesou.

Kytara samozřejmě nepostrádá ani ostřejší rock n´rollový sound, ale díky tomu, že je to model, který má odkazovat na 50. léta, tak ji nejvíce sluší zvuk alá Buddy Holly, nebo Hank Marvin. Zejména při hraní v mezipolohách snímačů si vyznavači Strato-soundu skutečně smlsnou. Po přepnutí na zkreslený kanál komba se radikálně začnou ozývat snímače svým typickým brumem, ale to už k singlům prostě patří (a některými vyznavači "pure vintage" je to dokonce vyhledáváno a vyžadováno) a člověk si na to buď zvykne a nebo kytaru osadí moderními singly, které už zdaleka tolik nebrumí (byť za cenu trochu jiného zvukového projevu). Nicméně i zkreslený zvuk si zachovává charakter Strata a díky - jak už jsem uvedl - lehce zastřeným snímačům se hezky pojí s kapelou a zvukově zbytečně nevyčnívá.

Nakřáplý crunch si s kytarou rozumí asi nejlépe, zvuk je čitelný, kultivovaný a přitom tak akorát průrazný. Tón jde hezky za rukou a má přirozený, dlouhý sustain. Čím více přidáváme na gainu, kytara se rozezpívává a táhne tón...ovšem všeho s mírou, při velké míře zkreslení se už zvuk začíná třepit a mazat...ne, ne, na metal tahle kytara věru není, ale ostatně pochybuji, že by to od ní také někdo očekával. Potenciometry fungují příjemně ztuha, takže si nerozhodíte nastavení, když o některý z nich náhodou zavadíte rukou, ale zároveň není problém docílit pomocí potenciometru Volume "houslových" tónů. Kytaru jsem jen tak pro formu prohnal i "tranzistorem" Line 6 Spider IV a zvuk byl rovněž (dle mého ucha) naprosto v pohodě.

Závěr

Pakliže jsem v úvodu psal, že "mexické" Fendery kdysi platili za vcelku kvalitní nástroje, v závěru mohu s úlevou konstatovat, že je tomu tak i dnes... Alespoň u tohoto konkrétního kusu jsem nenašel nic co by stálo za vytknutí (pomineme-li onen nešťastný imbus). Kvalitně zpracovaná a neméně kvalitně hrající kytara s přitažlivým vzhledem (obzvláště pro milovníky všeho co zavání vintage - mezi něž já rozhodně patřím). A když už jsem svoji recenzi začal úryvkem z písně Ondřeje Hejmy, tak ji také tak zakončím: "...je to všechno pravda, nejsem tady abych lhal, tam kde hraje Fender, tam jsem nikdy neváhal."

+
typický stratocasterovský zvuk
kvalitní zpracování
přijatelná cena
kvalitní gigbag v ceně

-
špatný rozměr přiloženého imbusu