Neumíte číst z not? Vítejte ve VIP klubu...

Dříve nebo později ve vašem hudebním vývoji dospějete k otázce, jestli je důležité umět číst z not. Pokud si tuto otázku položí po pěti letech cvičení hobojista, tak si můžete být jistí, že ho buď v dětství málo kojili nebo přišel na to, že existuje lepší způsob plýtvání časem, než jenom přepínání televizních kanálů. Pro nás ostatní smrtelníky je důležité vědět, zda znalost not rovná se znalost hudby a znalost nástroje. Nabídneme vám zde příklady hudebníků, u kterých byste nečekali, že neví, na které lince leží tříčárkované Cé.

Začneme opravdovou peckou a to nejslavnější kapelou všech dob – The Beatles. Ani jeden z jejich mega úspěšných členů neuměl noty a hlavně se tím ani nijak netrápil. John Lennon se k tomuto tématu vyjádřil v roce 1980 v rozhovoru pro Playboy: "Nikdo z nás nečte noty. Nikdo z nás neumí nic zapsat do not. Ale jako opravdoví hudebníci, jako inspirující lidské bytosti, které vytváří zvuky, jsme stejně dobří jako kdokoli jiný."

Pokud zabrousíme do vod studiových hráčů (u kterých se excelentní znalost čtení z not samozřejmě očekává), tak takový Pino Palladino je rovněž hudební teorií nepolíbený. A to se jedná o jednoho z nejvytíženějších baskytaristů na světě. Doprovázel a natáčel s takovými hvězdami, jako jsou John Mayer, The Who, Eric Clapton, Jeff Beck, Adele, Erykah Badu, Roy Hargrove a nejnověji také s Nine Inch Nails.

A co virtuózní hráči? Musí se všechny ty stupnice a etudy naučit z kuliček? Billy Sheehan je důkazem, že i jeden z technicky nejvybavenějších baskytaristů to zvládnul jako samouk. Úplně z hlavy ale nehraje. Pokud má složitější skladbu, tak si vyvinul vlastní systém zápisu její struktury, kterému rozumí jenom on sám. Mimochodem britský kytarový génius Alan Holdsworth má rovněž svůj unikátní systém zápisu hudby. Vypadá to podobně jako hieroglyfy zkřížené s mandarínštinou v obráceném pořadí, ale účel světí prostředky. Z dalších virtuózních hráčů, u kterých byste rozhodně nepředpokládali neznalost not, můžeme jmenovat bubenického boha Dennise Chamberse nebo akustického démona Tommy Emanuela.

U rockových kytaristů nepředpokládáme, že by se jenom snažili přičichnout k nelibému zápachu hudebního akademismu. Takže nepřekvapí armáda slavných samouků, jako jsou Jimi Hendrix, Slash, Angus Young, Tony Iommi, Tom Morello (na kytaru se naučil během svých studií politické vědy na Harvardu, takže na noty zřejmě nezbýval čas), James Hetfield či Dave Mustaine. Ale co takový Eddie Van Halen? Vždyť chodil na lekce klasického piana a tam přeci musíte hrát z not. Eddie se sice s notami seznámil, ale na hodinách hrál skladby podle ucha a před učitelem předstíral, že je čte z listu. Takže jistá nepatrná znalost by tam byla, ale velmi, velmi minimalistická. Ani za komplexními riffy a epickými sóly Dimebaga Darrella z Pantery se neskrývá žádná hudební teorie. Dimebag někde prohlásil, že vše, co umí z hudební teorie jsou dvě, možná tři stupnice.

Takže pokud chcete mít nejlepší kapelu, být studiovým hráčem, virtuózem nebo dech beroucím kytarovým sólistou, pořád nepotřebujete znalost not a hudební teorie. Ale co takoví jazzmani? Ti určitě musí umět noty. Wes Montgomery a Django Reinhart by se zřejmě na touto otázkou pousmáli a pak vás odrovnali nějakou "hadicí" (jazzový výraz pro dlouhou, složitou frázi zahranou v ultra-rychlém tempu).

Nezbývá než vytáhnout poslední trumf z rukávu – skladatele. U nich už přeci nelze tolerovat neznalost not. Pamatujete si hudbu z Lvího krále, Gladiátora nebo Posledního samuraje s Tomem Cruisem? Tak všechny ty úžasné, epické kompozice složil hudební analfabet Hans Zimmer. Máte husí kůži při poslechu magických kompozicí řeckého čaroděje Vangelise? U něho také nenarazíte na notýsek s notovými linkami. Pokud zabrousíme do tuzemských vod, tak ani náš Petr Hapka nebyl zrovna kovaným listařem.

Jak jsme mohli na výše popsaných příkladech vidět, proto, abychom hráli nebo skládali, úžasnou i komplexní hudbu nepotřebujete znalost not ani hudební teorie. Jak říkával můj děda: "Všechno jde, když se chce." Pokud máte hudbu v srdci, v hlavě a ve svých prstech, tak je to vše, co potřebujete. Noty a hudební teorie jsou pouze prostředky, které vám mohou posloužit ve vašem rozvoji. Nejsou ale zásadní potřebou pro to, abyste mohli hrát, tvořit a skládat hudbu svých snů.