Nezařaditelný Jeff Parker

Mimo hudební nadšence o vizionáři Jeffu Parkerovi patrně příliš lidí v české kotlině neslyšelo. Zkusme to změnit. Ve Spojených Státech je jméno této chicagské jazzové a postrockové legendy mezi muzikanty oprávněně už dávno hudebním pojmem.

Vyrostl v 70. letech, což byla doba, kdy zámořská rádia často pouštěla lidovou hudbu s výrazným basovým zvukem. A tyto basové linky z dětství, které si Jeff už jako kluk permanentně přehrával na kytaru, na jeho tvorbu měly obrovský vliv. Údajně právě z toho důvodu dnes na kytaru hraje tak nějak obráceně a basově. A přesto, že jako jazzman hraje mnoho různých akordů, vše raději slyší rozložené na jednotlivé tóny a linky.

„Když studujete jazz, hudbu se učíte budovat. Rozvíjet ji jako slovní zásobu, kterou vyjadřujete v hudebním kontextu. Jazz je zkrátka jazyk s mnoha nářečími. A improvizace je pak to, jakým způsobem tuto slovní zásobu používáte a organizujete,“ říká Parker, jehož profesionální kariéra se začala rozvíjet cca kolem roku 1990, když začínal působit v dnes už legendárních postrockových Tortoise.

„Pro kreativní hudbu není lepší místo než Chicago.“

Tato skupina už od svých počátků nadčasově experimentuje. Její propracovaná kombinace elektroniky, jazzu, zemitých zvuků a smyček, spojená s výtečnými instrumentální výkony, v devadesátkách zabodovala dokonce takovým způsobem, že se na chvíli dostala až do hlavního hudebního proudu.

Podle kritiků je hudba Tortoise něco jako vstupní droga. Zařadit kapelu do nějakého žánru je ovšem velmi obtížné. Nejisté je dokonce i nejčastější označení post-rock. Ostatně několik pamětníků si možná vybaví nadčasový koncert Tortoise na podzim 2010 v pražské MeetFactory. Něco takového Česko zažívá jen zřídka.

Parker ovšem nepůsobí jen v Tortoise. Mimo tuto základnu pracoval nebo pracuje mj. i s formacemi Isotope 217, Tricolor nebo Chicago Undeground, kde mají volnou cestu především volnější písňové struktury a improvizace. Dále Parker vydal i řadu sólových alb, z nichž zřejmě nejvíce diskutované nese název The New Breed (2016), které stojí na jeho starých nahrávkách a na němž jazz míchá s hip hopem.

„Asi 12 až 15 let zpět jsem byl posedlý technickými procesy při vzniku písniček v hip hopu. Záměrem celého alba bylo zkrátka vytvořit jazzovou nahrávku, která zní jako hip hop. Bylo to opravdu velice náročné, protože hip hop a jazz jsou úplně odlišné světy. Jeden je založen na okamžiku a druhý na zvukové manipulaci,“ uvádí Parker v jednom z rozhovorů k albu.

Jako pravý jazzman hraje Parker na dva Gibsony, ES 150 z padesátých let a ES 335 z let osmdesátých. Dost možná vůbec to nejlepší, co může jazzový muzikant mít. Nástroje zapojuje do aparátů Music Man 1975 a ZS Lunchbox a vše vylepšuje velkou škálou efektů.

Na jeho pedalbordu můžete zahlédnout Boss FRV-1 ’63 Fender Reverb, Boss RV-3 Digital Reverb/Delay, Crowther Hotcake Distortion, DOD FX-17 Wah/Volume, Electro-Harmonix Freeze Sound Retainer, Electro-Harmonix Small Stone Phase Shifter, Maxon GE601 Graphic Equalizer, Moog MF-102 Ring Modulator a ZVEX Fuzz Factory. Používá struny velikosti 13-56 značky D’Addario a hraje na nejtvrdší typy trsátek.

Hudbu Jeffa Parkera si najděte. Inspiruje citacemi z mnoha žánrů, obrovskou energií a specifickým feelingem. Stojí za to.

„Koneckonců, má hudba je zkrátka pro lidi. Všichni ji potřebujeme."