Neztotožňujete se jako tvůrci se svým alter egem? Nastal čas pro rebranding

Lidi okolo mě před změnou pseudonymu varovali – přece už jsi něco vybudoval a je blbost to teď měnit. Neměň to, přece na tom nezáleží. Proč je ale rebranding u hudebníků takové lehké „tabu“? Firmy a různé společnosti prochází procesem rebrandingu neustále, proč je na to tedy pohlíženo spíše negativně u interpretů?

Kdybychom detailně studovali vývoj jednotlivých kapel/interpretů a jejich branding, zjistíme, že v jejich kariéře mnoho z nich několikrát změnilo pseudonym či název kapely, než nalezli svoji pravou hudební identitu. Už ale přehlížíme ty roky dřiny a úsilí, které předcházely této finální „brandingové“ formě. Je třeba si uvědomit, že v každém vývoji umělce nastane několik životních zlomů, které ho v různých cestách ovlivňují a na základě toho se profiluje.

Problém s perfektním a autentickým brandingem je ten, že se krystalizuje opravdu dlouho. V docela útlém věku si zvolíme nějaký pseudonym, který považujeme za špičkový, ale za nějaký čas zjistíme, že jsme autorsky, názorově a hudebně úplně někde jinde. Dostat hudební projekt na takovou úroveň, aby korespondoval samotný songwriting s produkcí, sound designem, vizuály, názvy tracků, sebe-prezentací a dalšími aspekty je velice náročný úkol.

Britská kapela Ultravox! dříve působila jako Tiger Lily, Ziggy Stargust se „proměnil“ na Davida Bowieho, a dokonce známý příklad najdeme i u nás – Logicova změna na Yzomandiase. Takových případů je opravdu hodně. Interpret si může změnit pseudonym z mnoha důvodů – ať už to je výše zmíněný přirozený autorský vývoj, nebo je to tím, že už někdo na druhém konci světa nosí úplně totožný pseudonym. Osobně se mi stalo několikrát, že mě napadl skvělý název, ale následně jsem zjistil, že už ho nezávisle na sobě používá asi 10 dalších interpretů z různých konců světa. Další problém může nastat při vyhledávání výrazu v různých prohlížečích (SEO) – v dnešní digitální době jsme zahaleni tokem informací a ať už zadáme cokoliv do jakéhokoli vyhledávače, vychrlí to na nás milióny výsledků.

Jak tedy skloubit pseudonym, který reflektuje nás jako interprety a zároveň se vyhnout výše uvedeným problémům? No, zkrátka – efektivní pseudonym je těžké vymyslet. Můžeme samozřejmě toto téma studovat, udělat si detailní rešerše, načíst si všelijaké návody na světových hudebních blozích, dát na rady brandingových specialistů. Osobně si ale myslím, že moc informací je na škodu. Analyzovat a přemýšlet je určitě důležité, ale nastává zde jednou obrovské riziko. Tím je over-thinking – vznikne pomyslná smyčka neustálého analyzování a honba za představou dokonalosti. A perfekcionismus je věc, která nás může akorát tak zpomalit.

Spousta zdrojů tvrdí, že slova kreativita a myšlení nejdou dohromady. Další zdroje zase nabádají k důkladným marketingovým průzkumům. Z vlastní zkušenosti bych rád podotknul, že se přemírou analyzování dostaneme do bodu, z kterého se vytratí nadšení a emoce. A o to přece primárně v hudbě jde – musíme mít radost z vlastní kreativity a odvahy. Tento přístup bychom měli určitě aplikovat na všechny aspekty tvorby, kdybychom se měli řídit všemi radami a tunami dostupných informací, zůstaneme akorát tak stát na jednom místě. Navíc v hudbě neexistuje jediná pravda, každý hudebník je unikátní osobnost a slovo autenticita je subjektivní pojem. To, co funguje pro někoho, nemusí fungovat pro druhého.

Můj hlavní důvod ke kompletnímu rebrandingu byl ten, že jsem se zkrátka už neztotožňoval s předchozím alter egem (Marco Lauren). Hudebně jsem se našel v popkultuře osmdesátých let, kterou od mala obdivuji. Rok a půl jsem tiše pracoval na novém materiálu – mém vlastním autorském pohledu na osmdesátky. A dospěl jsem k závěru, že chci dělat kvalitní, konceptuální synth-pop v češtině.

Jak vlastně vznikl nový pseudonym Fatally? V první řadě bych chtěl říct, že to spíše vnímám jako jakýsi autorský projekt než vyloženě alter ego. Viděl jsem někde rozhovor s frontmanem Orchestral Manouvres In The Dark, ve kterém řekl, že osmdesátkový synth-pop jako takový je vrchol popu – nutí vás tančit, zpívat a zároveň přemýšlet. Vzápětí dodal, že je to fatální kombinace – z toho vzniknul nový pseudonym Fatally. Líbil se mi význam toho slova, zapamatovatelnost, a zkrátka mi to nějak zapadlo do konceptu mojí nové hudby. Dal jsem na intuici a prostě se „přejmenoval“ – dál jsem se o tom snažil moc nepřemýšlet. Rád bych zde citoval legendárního producenta a hudebního manažera Jimmyho Iovina: „You try to do the best with what you've got and ignore everything else. That's why horses get blinders in horse racing: You look at the horse next to you, and you lose a step“.

Nedávno jsem vydal první singl Zakázaný ovoce, který naznačuje sonickou i vizuální cestu, kterou bych chtěl jít. Tenhle track jsem zprodukoval už v létě 2020 a až v zimě 2021 ho vydal. Jak jsem již letmo zmínil, od mala jsem obdivoval osmdesátkové synth-popové a new-wave kapely typu Depeche Mode, Tears for Fears, Duran Duran atd. Už delší dobu pozoruji nárůst osmdesátkových vlivů v moderní pop kultuře (ať už je to je bohatá synthwave scéna, nebo osmdesátkové estetiky The Weeknda či Dua Lipy) – toto mi dalo impuls k vytvoření nového autorského projektu, ve kterém můžu kreativně vyjádřit svoji vášeň a pohled na tuto nádhernou éru.

Pro mě jsou osmdesátky zkrátka vrchol popu a zároveň studna nekonečné inspirace. Nemůžu se dočkat až představím další singly, mám nahraného spoustu nového materiálu, ke kterému už připravujeme vizuály. Abychom zachovali co největší autenticitu a věrnost této estetice, tak jsem klip Zakázaný ovoce natočili na VHS kameru z roku 1981. Vizuálem jako takovým se ujmuli kameramani Daniel Szczotka a Tadeáš Růžička. Jsem zvědavý, kam mě synthpopová „persóna“ Fatallyho zavede.

Co z toho všeho vyplývá? Řekl bych, že důležité je se zaměřit opravdu na vlastní pocit. Úkolem každého autora je vytvářet hodnoty a být tou nejlepší verzí sebe sama. Je třeba konstantně pracovat na novém materiálu, dávat si nové cíle, bojovat s kreativními bloky, a hlavně se nebát změny. Myslím si, že nejhorší věc, která může jakéhokoliv kreativního člověka potkat, je „zaseknutí se“ na jednom místě. Každá změna se rozhodně dá považovat za krok vpřed, ať už nás ovlivní pozitivně, či negativně. Správnost každého rozhodnutí stejně ukáže čas.

Jsem zastáncem názoru, že pokud něco cítíš, udělej to. To vše navzdory vnitřním nejistotám, strachu a předsudkům. Nikomu nedlužíme žádné vysvětlení (a už vůbec ne omluvu), proč něco děláme tímhle způsobem. Myslím si, že nikdy nebylo důležitější poslouchat svou intuici než v dnešní urychlené, kompetitivní, digitální a „přesaturované“ době.

Jaké zkušenosti s rebrandingem máte vy? Podělte se s námi v komentářích nebo napište rovnou na redakce@frontman.cz.