Nikdy není pozdě

Hudební svět mě začal fascinovat v dobách kolem poslední spartakiády, kdy jsem vyrůstal v Pošumaví, kde nebyl problém chytat západoněmeckou televizi a rádio, takže každodenní intenzivní poslech Bayern 3 mně jednak dal základy němčiny s důrazem na bavorský dialekt a zároveň jasný důvod ignorovat různá svěží dílka tehdejší československé pop scény. Fascinace světem západní hudby vedla až k encyklopedicky přesné evidenci hitparád a katalogizaci singlů, díky čemuž si dodnes pamatuji pro život fatální informaci, kdo byl v dubnu 1988 Number One v UK, ale žel, ani jednu Euklidovu větu. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy neuměl zpívat a pokusy o sblížení se s hudebními nástroji skončily na zobcové flétně a Halí belí, bylo zřejmé, že moje cesta k hudebnímu průmyslu bude krkolomnější.

Postupem let jsem si prošel světem IT, reklamy a marketingu a prodeje, kdy se mi hudební svět spíše vzdaloval. Zlom přišel před devíti lety, kdy jsem se takřka jako slepý k houslím dostal k možnosti být u vstupu Spotify na český a slovenský trh. Moje role v rámci výhradního zástupce této služby u nás spočívala ryze v obchodě s reklamou v rámci bezplatné verze, ale už to byla příležitost začít spolupracovat s některými lidmi v oblasti kultury a především vidět a chápat změny, které obecně streaming do oboru přináší. Což ale neznamená, že bych byl nadšený ze všeho, co v konečném důsledku Spotify přineslo a změnilo, ale o tom třeba někdy jindy. Práce pro Spotify mi dala pocit radosti, úspěchu, zmaru i prozření. Především ale příležitost.

Uvědomoval jsem si rostoucí význam digitálního světa a dat v hudebním průmyslu, i díky sledování trendů v oblasti technologií a rozhovorům s lidmi v branži. Prvotní idea o službě byla čistě v analyticko-marketingové rovině. Brzy ale bylo jasné, že bez vlastní digitální distribuce nebude analytická část tak efektivní, konceptu ale chyběl na místní poměry výraznější problém, který by chtěl řešit. Těch se nakonec objevilo několik a staly se předmětem naší vize vytvářet spravedlivé prostředí pro umělce a být užitečný v jejich kariéře při rozvíjení služeb tak, aby držely krok s novými trendy a vývojem spotřeby hudby. Tak jsme ostatně nastaveni i interně a naše infrastruktura je postavená na nejlepších technologiích využívajících i prvky umělé inteligence. V některých oblastech sami na sebe klademe větší požadavky, než jaké jsou třeba aktuální požadavky streamingových platforem. Dynamika vývoje hudebního průmyslu je ale tak velká, že to, co dnes děláme „nad plán“, bude za dva roky nutnost a na to chceme být připraveni. Rčení „inovuj nebo zemřeš“ dnes v hudebním průmyslu platí obzvlášt. Vždy ale bude naše práce opřená o nadšení týmu pro hudbu jako takovou a vášeň pro to, co děláme.

Musicraft dnes servisuje zhruba třicítku umělců různých žánrů a má ambice jít mnohem dál co do počtu a teritoriálního zásahu, ale i rozsahu služeb. Streaming není zdaleka konečná stanice ve vývoji. Monetizace práv k hudebnímu dílu prostřednictvím blockchain technologií, virtuální koncerty v prostředí metaverse, rychlejší a férovější metody zpracovávání plateb umělcům, je toho spousta, co hudební průmysl čeká a u čeho chceme být, byť ne vše bude mít třeba na první pohled v místních měřítkách naději na úspěch. Globalizace v hudbě je ale dnes tak intenzivní, že i pro některé české umělce budou výše zmíněné oblasti velmi relevantní. Snad to do šedesátky stihnu.