Nikdy neztrácíme čas s písničkou, která pro nás nemá potenciál

Dítě jménem Nežfaleš se sice s druhým otcem už roky nestýká (Pavel odešel z kapely už v roce 2004), ale jinak se mu daří víc než znamenitě. Přežilo první jalové hudební pokusy, několik změn v hráčské sestavě, nemoci i strasti a podařilo se mu zařadit se ke špičce české punkové scény.

Ani těch klipů, desek a odehraných koncertů není zrovna málo. V současné sestavě to táhneme už od roku 2012, kdy přišel kytarista Kráťa. Basák Moucha a bubeník Petr jsou ale se mnou v kapele ještě o dost déle. Tak ať nám to ještě nějaký ten pátek vydrží!

Síto kapelní autocenzury

Pokud dvacet let tvoříte a nahráváte písničky, píšete texty a máte v rámci scény nějaký „svůj ksicht“, stává se samozřejmě proces tvorby čím dál tím těžším. Z pozice výhradního textaře kapely musím říct, že mě někdy až překvapí, jak jsem dřív dokázal text vyseknout rychle a jednoduše. A co víc, i po letech mi přijde, že se za něj nemusím stydět. Asi to bude tím, že už tenkrát jsem trpěl silnou autocenzurou, která se s roky možná ještě prohlubuje.

Odjakživa jsem přepisoval, vyhazoval a měnil celé sloky a obrušoval text, než jsem s ním byl spokojený natolik, abych ho klukům přednesl na zkoušce. To je pro mě vlastně dodnes vždycky takový zvláštní pocit, že prostě jdete s kůží na trh, ať už před kumpány z kapely nebo před posluchače a fanoušky a čekáte, co na těch vašich pár řádků řeknou. Myslím si, že text je trochu intimní věc, ve které (když to děláte poctivě), na sebe můžete ledacos prásknout.

Když jsme u té autocenzury, teď mě napadá, že ji máme v sobě asi zakořeněnou v kapele všichni. Nikdy neztrácíme čas písničkou, která pro nás nemá potenciál, nebo nedokončujeme na krev song, o kterém nejsme přesvědčeni, že za to stojí – jen proto, aby se z něj nakonec stal odpad, který na desku stejně nezařadíme. To raději jdeme rovnou dál, za lepšími tóny a melodiemi.

Jak pojmout narozeninový song bez trapna a patosu?

Text k songu Dvě desítky let začal vznikat v době, kdy byla připravená muzika. Klenutá, melancholickou náladou tak trochu načichlá pecka mi přišla jako přesně to, co jsem si pro náš narozeninový song přál. No jasně, narozeninový song, největší klišé, které může dopadnout otřesně a bude vám při jeho poslechu za autora trapno.

Jenže když jsme začali plánovat nahrávání tří nových songů, které doplní pár starších singlů na výroční album, říkal jsem si, že to nějak zkusím uchopit. Že zkrátka jedna z těch novinek, ke které následně natočíme i videoklip, musí být ohlédnutím za těmi dvaceti lety.

Upletl jsem si tím na sebe trošku bič, protože mi samozřejmě všechno znělo buď moc pateticky, nebo by to bylo moc velký plácání se po ramenou. Do toho mi navíc vstupovaly i nějaké moje starší texty, třeba píseň Afterpárty, která řešila podobné téma o deset let dřív. Doufám, že nakonec jsem se s tím popral se ctí. Někdy mi stačí odpíchnout se od sloganu, který mi zní v hlavě tři dny a furt mi nepřijde blbej, což byl třeba zrovna tenhle případ.

Klip jako kaleidoskop zásadních míst

Realizace videoklipu probíhala vlastně na dvě fáze. Záběry z nahrávacího studia nabral už v dubnu náš basák Moucha. V kapele se tou dobou ujal nápad, proložit je záběry z různých míst, která jsou za ta léta s námi nějak spjatá – ať už se jedná o bývalé zkušebny, nahrávací studia nebo i o samotné místo vzniku, již zmíněnou (dnes už zavřenou) restauraci Labe.

Za tímto účelem jsme oslovili stálého spolupracovníka Roberta Harvánka, který má na svědomí řadu našich videoklipů, a společně jsme objeli několik předem vybraných lokací. Točili jsme uprostřed léta, v gradujících třicetistupňových vedrech, takže nám to dalo celkem zabrat. S výsledkem jsme však spokojení nejen my, ale podle hromady kladných ohlasů evidentně i příznivci kapely. Holt dvacet let kapely neslavíte každý den.

Po povedené sérii letních festivalů vyrážíme zase do klubů, na koncerty, které oslavují naše výročí a jejichž pomyslný vrchol bude 3. 11. v pražském Rock Café. Čeká nás tam prodloužená jízda plná hostů a zásadních songů napříč celou naší dosavadní kariérou. Na tomto koncertě se taky chystáme pokřtít zmíněné album Dvě desítky let.