Nina Kohout přišla s drze barevným indie popovým debutem

Krátkou, ale intenzivní kariéru Niny Kohout probraly na stránkách Frontman.cz dva obsáhlé rozhovory. Při jejich čtení jsem si uvědomil, jak ženská kreativní síla na nezávislé scéně nenápadně přebírá iniciativu nejen v zahraničí, ale i na území bývalého Československa. Nejen Nina, ale také Ela Tolstová, Moonshye, Sisa Feher, Ivana Mer nebo z popové stránky Karin Ann, jsou mladé dámy, které spojuje výrazná hudební výpověď, často podložená na věk bohatou mezinárodní akademickou nebo praktickou zkušeností. Nina, od kolébky pohybující se v hudebních kruzích, zdědila nejen hudební geny, ale své vize upevňuje od mládí v kreativním akademickém prostředí britských ostrovů. Své nápady, ale i kořeny propojuje se silným a inspirativním proudem, který měl výrazný podíl i na debutovou desku Niny nazvanou Gentle Autopsy.

„Tak ako som pri tvorbe môjho debutového EP Pandemonium mnohokrát písala cez plač, pri debutovom albume tvorbu sprevádzajú záchvaty smiechu. Neviem, či to je tým, že som si hudobnú produkciu v porovnaní s mojou prvotinou už značne skrotila, alebo ide jednoducho o spokojnejšiu životnú fázu, v ktorej sa nachádzam, no medzi dvomi spomenutými tvorivými procesmi badám len málo paralel,“ prozradila v létě sama Nina v článku pro Frontman.cz k tehdy novému singlu Flavoured & Eaten. Místo stísněnosti kovidovou dobou i pochopitelné vystrašenosti z přestěhování na britské ostrovy, je tu náhle pevnější půda pod nohama: v autorce bližším Brightonu (moře!) i v celkově projasněnějším ovzduší jejího privátního života. Nina asi nikdy nebude diskotékovou královnou, na to je až příliš dlouho spojena s tvorbou The Autumnist, která je pro ni velkým vzorem. Přesto však do hudebního světa mladé autorky mezi notovými řádky proniká nefalšovaná radost ze života, což dělá její rukopis výrazně variabilnější. Možná až moc? Pojďme se na dlouhohrající debut Gentle Autopsy podívat podrobněji.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Hned úvodní á capella otvírák A Child přinese silný folklórní prvek. Suverénní navrstvené vokály Niny ale ukazují, kam se výrazově zpěvačka posunula. Máme tedy čekat nové album v duchu Kataríny Málikové? Chyba lávky, hned následující Little Butterfly nás naopak zve do světa, který není příliš vzdálený The Autumnist. Temná elektronika, dystopická nálada, kterou zajímavě ke konci zjemní smyčce. A pak tu máme klipovou Flavoured & Eaten, která mne svým funkovým groovem připomene rukopis nesmrtelného Prince. Basklarinet v rukou Petra Kohouta přísně diktuje, aby ho ke konci přeci přemohla atmosférická elektronika a Nininy vokály. Následující Song of an Unborn Mother, s pohádkovou melodií vyťukávanou zvonkohrou, se postupně propracuje do filmově rozmáchlé balady, která může připomenout i Pink Floyd, díky balalajkám ke konci ale silně pošilhávající na východ.

Na začátku druhé poloviny desky se s Caged znovu noříme do lehce industriálně zaprášeného prostředí, kde se výrazný a tvárný (a ke konci i různě tvarovaný) vokál Kohout proplétá labyrintem spletitých rytmů a industriálních nálad. Následná Pebble Dance je takovým baladickým pohlazením, než přijdou apokalyptické krajiny Rhythm of Sirens. Jak tuto položku opsat? Jako Depeche Mode spolupracující během polární noci s Fever Ray a Zolou Jesus? Rozhodně skladba, která jde, co se týče nahromaděné tenze, nejvíce na dřeň. Není divu, že závěrečná Traveller je znovu potřebným zklidněním.

Už z tohoto prostého výčtu je zřejmé, že v případě Gentle Autopsy jde spíš o kolekci různorodých nálad nashromážděných v určitém období než ucelenou kompaktní výpověď. Jenže roztříštěnost nálad se daří Nině držet pohromadě nejen suverénní vokální výpovědí, ale i neředěnou energií, která vám nedává moc prostoru akademicky o kolekci přemýšlet. A to je správné. Hudba, to jsou především emoce. A těch silných naskládala Kohout na debut velké množství.

Nina Kohout – Gentle Autopsy

Deadred rec., 2024, 27:33

80 %