NOFX natočili album, které má temnější tón, než je u nich zvykem

Čtrnáctá studiová deska kalifornských punkových drzounů NOFX vyšla po pěti letech od poslední First Ditch Effort. Původně se mělo jednat o dvojalbum, ale po zvážení a po poradě frontmana Fat Mikea s kamarádem M. Shadowsem, zpěvákem Avenged Sevenfold, se na pultech nakonec objevilo pouze jedno, s vtipným názvem Single Album. Písně už ale tak veselé nejsou, alespoň ne tak, jak je u této kapely zvykem, a mnoho z nich se zaobírá temnějšími tématy.

Pokud jste čekali, že vás NOFX už nedokážou ničím překvapit, tak jste se mýlili. Fat Mike, který si po loňském detoxu užívá střízlivost, písně skládal v ne příliš veselém období, kdy procházel rozvodem a situaci řešil pitím či drogami. Na výsledku je to znát, mnohé texty jsou velmi osobní a zabývají se mj. životem, smrtí nebo klidně i politickou korektností.

The Big Drag je poněkud zvláštní rozjezd, utahaný úvod se někam posune až po třech minutách a celkově jsou zde zajímavější slova než samotné hudební pojetí. I Love You More Than I Hate Me jsou přeci jen tradičnější NOFX. Pozornost upoutají ale vážnější skladby, jakou je například saxofonem okořeněná punky/ska/reggae Fish In A Gun Barrel, jež pojednává o hromadných střelbách, které jsou v USA dlouholetým problémem. Za svými drogovými eskapádami se Fat Mike ohlíží ve skladbě Birmingham. 

NOFX ví, kdy je správný čas pro srandu, a tak následuje srandička Linewleum, v níž se jako host objevuje M. Shadows. Dle slov Fat Mikea jde v podstatě o poctu všem kapelám, které v minulosti předělaly jejich slavnou skladbu Linoleum z alba Punk In Drublic (1994), kdy sami NOFX nechápou, jak se to s takovou písní vůbec mohlo stát. „Linoleum nebyl singl, neměli jsme k tomu video, nehrálo to rádio, ale hlavně to nemá dokonce ani refrén! Všechny populární songy mají refrény,“ podivuje se Fat Mike. „A tak jsem se rozhodl napsal skladbu, která bude pozdravem všem těm lidem, kteří se naučili ty čtyři akordy a zapamatovali si nerýmující text.“ Na nedávno zesnulého Stevea Sota (baskytarista Adolescents) se zavzpomíná v Grieving Soto. Odkazy na GG Allina nebo Bobbyho Pyna (Darby Crash) jen upevňují nostalgickou notu, na které se pokračuje i v Doors and Fours. Ta začíná netradiční slide kytarou a hlavní roli opět hrají drogy, které byly smutnou součástí punkové scény v L.A., na níž NOFX začínali. („Pankáči z L.A. neumírají na stáří, protože se všichni předávkují.“) Jde zřejmě o nejsilnější a zároveň nejchmurnější moment desky. 

Co na desce oceníte jako muzikanti?

I když se Single Album od předchozích alb NOFX možná trochu odlišuje, nepostrádá pro kapelu tolik typický sound a vcelku slušnou hudební pestrost. Těžko říct, zdali by byla ona těžší atmosféra tak hmatatelná, i kdyby nakonec vyšlo jako původně plánované dvojalbum s třiadvaceti písněmi. Každopádně staré fanoušky určitě deska nezklame a možná upoutá i pozornost těch kteří kapelu z nějakého důvodu dosud míjeli.

NOFX – Single Album

Fat Wreck Chords, 2021, 36:19

70 %