Nord Drum 2: Malá bestie nabitá elektrickými bubny

Bicí moduly jsou úzce zaměřená zařízení, u nichž jsem měl dlouho pocit, že je mohou využít jen bubeníci toužící rozšířit zvukové možnosti soupravy. Kdyby se na nich dal alespoň naprogramovat nějaký rytmus, jako u automatu, ale ony jen přehrávaly interní zvuky. Nakonec jsem jim přišel na chuť. Vedle elektroniky a samplů používám i různé perkuse, zejména kovové, a záhy jsem zjistil, že nejsem tak dobrý, abych dokázal spustit několik samplů nebo zvuků za sebou, aniž bych vypadl z rytmu. Jak krásné by bylo udeřit do nějakého padu a zvuk by zazněl. Jenomže ani sampler, ani upřednostňovaný automat neměly vstup pro externí trigger a než bych si koupil samotný převodník, dal jsem přednost bicímu modul Alesis D4. Brzy jsem zjistil, že v bance zvuků jsou i takové, které mohu využit pro kombinaci se samply a obohatit tak svůj zvuk, takže jsem časem používal i další moduly, včetně jednoho ve své době z nejlepších Ddrumu 4. Proto jsem byl zvědav na to, co nabízí Nord Drum 2.

Historický exkurs

Bicí moduly jsou dítětem osmdesátých let, kdy svět podlehl kouzlu syntezátorů a elektroniky. Měly dát šanci bubeníkům hrát tehdy módní syntetické zvuky. Kdo neměl aspoň dvě šestiúhelníkové placky, aby mohl při přechodu trochu zakníkat, nebyl in, a tak Mirko Ali Horáček v Precedentu každý break ozdobil údery na dvě plotny vyluzující dost děsivý kníkavý sound a Omnibus si rovnou koupil elektrické bicí.

Brzo se ale syntetické zvuky oposlouchaly a móda pominula. Nepomohla ani inovace, kdy se paměti bicích modulů velkým množstvím reálněji znějících zvuků a samply činelů, které se prostě napodobit nedařilo, aby si každý vybral ten svůj. Ukázalo se, že elektrické bicí sice garantují pokaždé stejný sound, což v zemi, kde zvukaři byli dlouho spíše jen majiteli aparatur, nebylo od věci, jenže nedávají muzice potřebný drive, protože až na pár výjimek neumožňují si tak vyhrát s dynamikou a zvukem jako opravdové bubny.

Nahradit klasickou bicí soupravu se nikdy nepodařilo, ovšem obohacení zvuku nikdy není na škodu, a tak moduly nevymizely. Více se jich objevuje v posledních letech, což souvisí s návratem analogových syntezátorů.

Zatím posledním přírůstkem do rodiny je vylepšený Nord Drum 2, který nabízí možnost rozšířit paletu o mnoho zajímavých analogově znějících zvuků. Není divu, švédská Clavia patří od devadesátých let k předním výrobcům syntezátorů, který propracoval takřka k dokonalosti simulaci analogových nástrojů.

Clavia ale není ani nováčkem na poli elektrických bicích. Vyráběla je ve spolupráci se společností Ddrum, jež se posléze osamostatnila a nyní je známa především jako výrobce bicích souprav, i když dál produkuje elektrické bicí a triggery. Ještě v době, kdy byl obě společnosti spojené, vyráběly jeden z vůbec nejlepších modulů Ddrum 4 postavený čistě na technologii samplování, který odstraňoval většinu problémů podobných zařízení. Umožňoval navrstvit velké množství samplů, takže se zvuk měnil se silou úderu a navíc šlo do paměti natáhnout vlastní samply. O kvalitách svědčí to, že ho využívali bubeník King Crimson Pat Mastoletto.

Nord Drum ale nejde touto cestou, není myšlen jako náhrada klasické soupravy, ale jako její rozšíření o elektronické zvuky. Ve verzi 2 umožňuje připojit šest triggerů, což je sice o dva více než u prvního, ale na nahrazení bicí soupravy by to bylo žalostně málo. Poslouží však i jako banka zvuků kvalitních elektronických perkusivních zvuků řízená sekvencerem, takže ho mohou uplatnit i lidé pracující čistě s elektronikou, kteří by paličky do rukou nikdy nevzali. Hodí se i pro zpěvačky a zpěváky, kteří nevědí co s rukama. Rozhodně nabídne více zvuků a zajímavějších, než obligátní tamburína či rumba koule.

Malá červená bestie

Když jsem otevřel už tak malou krabici, překvapilo mě, jak ve skutečnosti malý Nord Drum 2 je, má 22 na 14 centimetrů a vysoký je i s enkodérem na změnu parametrů a potenciometrem na ovládání hlasitosti 43 milimetry. Kdo měl v ruce tříkilového macka Ddrum 4, pochopí mé překvapení, nový Nord Drum 2 váží jen 60 deka.

Malé rozměry sice vyvolávají dojem, že by funkce mohly být omezené, ale není tomu tak. Nástroj je šestihlasý a simulace elektrických bicích a perkusí je skutečně propracovaná. Clavia zúročila všechny zkušenosti, která má z výroby syntezátorů včetně emulace modulárních syntezátorů.

Každý zvuk se tvoří až ze tří vrstev. K vybranému základnímu zvuku, který se může tvořit klasicky subtraktivní syntézou nebo za využití průběhu zvukových vln různých perkusivních nástrojů, se může přimíchat šum potřebný u virblů, a několik podob lupnutí nebo ťuknutí (click), které dává soundu potřebnou špičku, připomínající dopad paličky. Výsledná směs se může ještě efektovat.

Základní zvuk se může vytvářet klasicky pomocí vln oscilátorů, nabízen je sinusový, trojúhelníkový, pilovitý a obdélníkový průběh, přičemž se vždy dá nastavit výška tónu. Kromě něj je k dispozici šest FM algoritmů, která vytvářejí ony pěkně zkreslené kovově znějící zvuky. Dále jsou nabídnuty simulace průběhů melodických bicích s vyššími harmonickými, jako jsou marimba nebo vibrafon, simulace blan a tři průběhy činelů.

Zvuky jdou modulovat. K dispozici je ohýbání tónů i přidávání nebo ubírání vyšších harmonických. Funkce spektra umožňuj ladit separátně plány od těla nebo v případě FM syntézy slouží k frekvenční modulátor. Atak zdůrazňuje funkce punch, která zvedá úplný začátek průběhu křivky zvuku o oktávu. Decay pak rozhoduje o délce doznění.

Šum je k dispozici jen bílý, ale lze jej dále modulovat a filtrovat. K dispozici jsou horní, dolní a pásmová propust se dvěma různými strmostmi (útlum činí 12 nebo 24 dB na oktávu, respektive 6 a 12 dB u pásmové). Zdůraznit lze i rezonanci. Nastavit lze rychlost náběhu a doběhu, takže šum může dokonce naplno zaznít i poté, co samotný zvuk odezní. Nabídnuta je i obdoba nízkofrekvenčního modulátoru, která umožňuje opakovat obálku několikrát za sebou do té doby, než šum vymizí.

Funkce click nabízí 36 podob různých lupnutí, velmi krátkých pulsů nebo velmi krátkých průběhů šumu. Výsledný zvuk lze na každém z šesti kanálů efektovat. K dispozici je zkreslení dvou druhů, simulace "lampového" overdrive a bit crusher, který snižuje bitovou hloubku a vytváří zvuk podobnější starým levným samplerům z osmdesátých let.

Ekvalizér umožní zdůraznit nebo potlačit vybranou frekvenci až o 24 dB, šířka pásma je však pevná, což ale u zvuku, jehož výška se při hře nemění, bohatě stačí. Poslední v řadě je delay, který umožňuje zvuk opakovat do vymizení, přičemž lze nastavit délku opakování a jeho množství. Delay lze synchronizovat i tempem hudby.

Z výše popsaného je vidět, že Clavia Nord Drum 2 nijak neošidila. Všechny výše zmíněné parametry navíc lze editovat, takže si lze vytvořit i vlastní zvuky podle svých představ.

Ovšem tady se objevuje první úskalí. Většina průběhů základního zvuku a ani clicků není blíže popsána. Totéž platí o většině způsobů modulace a filtrace. Začínat od nuly a vytvořit si sám zvuk, který by zněl tak dobře jako tovární, se asi povede málokomu, navíc to půjde při uplatněních některých modulátorů jen metodou pokusu a omylu. Většina tak asi bude spíše postupovat pomocí úprav firemních zvuků v paměti.

Editace je celkem snadná, ale rozhodně ne při hře. Clavia však koncipovala Nord Drum jako bicí modul a těžko si lze představit bubeníka, jak v průběhy hry mění parametry zvuku. Na možnost měnit více parametrů naráz lze zcela zapomenout, i když v případě řízení nástroje sekvencerem by to bylo příjemné.

Jednoduché ovládání

Ovládání je relativně snadné, ale milovníci kroucení potenciometry i na své nepřijdou. Ještě že jich mezi bubeníky není tolik. Kromě potenciometru ovládajícího hlasitost je k dispozici už jen jeden jediný enkodér, jímž se mění všechny parametry, a 15 tlačítek. O tom, který parametr budeme enkodérem měnit, rozhoduje čtrnáct tlačítek, což zní poměrně komplikovaně, ale je to celkem jednoduché.

Tlačítkem vlevo od čtyřznakového displaye se vybírá číslo programu. Vpravo od displaye jsou dvě tlačítka na přepínání šesti kanálů, které lze také aktivovat úderem na příslušný pad. Dvě řady po šesti ledkách ukazují, který vstup je aktivní, a zda nedochází k přebuzení.

Pro výběr parametrů slouží osm šedivých tlačítek, z nichž každé má pět funkcí, mezi nimiž se přepíná pomocí tlačítek shift, row (řada) a lower param (dolní parametr). Dva dvouřádky nad tlačítky jsou pro parametry související se zvukem. Například u zkreslení se horním vybere typ zkreslení a dolním jeho velikost, u ekvalizéru horním frekvence a dolním velikost jejího posílení. Související parametry jsou vždy seskupeny k sobě do boxů, první jsou pro šum, další pro efektování každého kanálu, a největší označený tone se týká základního zvuku. Abychom se neztratili, tak u vybraného parametru se vždy rozsvítí ledka.

Stejná tlačítka slouží i pro nastavení základních parametrů, jako jsou citlivost triggerů nebo MIDI kanály. Takto fungují, když je vybrán jen program a žádný parametru k editaci. Poslední tlačítko vpravo dole pak slouží k přehrání zvuku v maximální dynamice.

Všechny konektory jsou na zadním panelu, vlevo jsou dvě jackové zásuvky výstupy pro levý a pravý kanál a malý jack pro sluchátka. Vedle nich jsou dvě pětikolíkové zásuvky pro MIDI in a MIDI out. Vpravo je pak šest jackových zásuvek pro připojení triggerů, jedna telefonní zdířka pro připojení speciálních padů od Clavie a zdířka pro dvanáctivoltový zdroj.

V praxi bez problémů

Chtěl jsem vyzkoušet všechny způsoby, jak může být nástroj využíván. Zkusil jsem proto zapojit dva různé typy podomácku vyrobených padů, dvě klasické šestiúhelníkové plotny, a čtyři pady sdružené do bloku a triggery Red Shot od Ddrumu. Do MIDI vstupu jsem jednou připojil sekvencer, použil jsem k řízení Korg Electribe ER, který se snadno programuje, a navíc jsem mohl srovnat zvuky obou nástrojů, podruhé pady Alesis s převodníkem a naposled master keyboard AKAI MPK 49. Do výstupu jsem pak připojil sampler Boss SP303.

Zkoušel jsem nejen, jak bude Nord Drum reagovat na různé pady, ale také do rytmu vytvářeného sekvencerem dohrávat zvuky přes Alesis Performance Pad, dva z padů použít současně pro spouštění samplů z SP303 a dva nevyužité pro triggerování dalších samplů z Bosse. I to se mi povedlo, i když jsem si musel chvíli pohrát se správným nastavením čísel not, abych spouštěl ty správné zvuky.

Citlivost triggerů se nastavovala velmi dobře, hlavně mě však potěšilo, jak moc se zvuk mění v závislosti na dynamice úderů a to i u podomácku vyráběných ploten. Méně patrná už byla dynamika při řízení z master keyboradu a ještě hůře se s ní pracovalo při spouštění zvuků pomocí malých prstových padů na empékáčku. Přece jen je to především nástroj pro bubeníky.

Co mě však úplně dostalo, byl zvuk. Nemám rád superlativy, ale dalo mi práci se jim ubránit. Některé jsou fakt povedené. Jsou nádherně čisté, ve výškách až průzračné, což jsem u Clavie čekal, ale dají se taky jedovatě zkreslit, až se jejich kovový témbr zařízne do uší. Naopak kopáky jsou pěkně plné. Fascinující jsou především různé kovové zvuky, které po mírném zkreslení vysloveně sednou do industriálu. Výborně se do něj hodí i kovově znějící guira.

Nástroj mě vysloveně inspiroval k vytváření zajímavých rytmických základů, kterým ale nechybí grunt daný kopáky. Zvuk Nord Drumu 2 jsem srovnával se několika dalšími nástroj, kromě Korgu Electribe ER 1, ještě se starším Zoomem Rhytmtrack 323, se zvuky bubnů z Nord Micromodularu, s první verzi analogového bicího modulu Syncussion DRM 1 a se starým Rolandem TR 626. První odpadl zoom, který měl proti nordu zvuky tenké a syčivé bez masitého těla, 626 sice byla taky trochu tupá, ale měla aspoň vlastní charakter. Nord Drum však zní výrazně lépe než Korg Electribe ER 1 (dvojku nemám, takže nemohu srovnat), má plnější a plastičtější sound, což je dáno větší komplexností jeho vytváření. Samozřejmě, že ER 1 má jiné výhody, myslím snadno ovladatelný sekvencer a možnost měnit snáze parametry při přehrávání.

I Nord Modular zaostal, protože některé vychytávky, které má Nord Drum, se na něm udělat prostě nedají. Zvukově byl hodně podobný. Nord Drum si však ostudu neutržil ani při srovnání se syncussionem, který nyní vyrábí Vermona. Nebyl o moc méně tučný a plný, i když zněl malinko chladněji, syntetičtěji a chemičtěji, ale to většina nástrojů od Clavie. Kladem ale bylo, že typická polární čistota zvuku šla ruku v ruce s absencí šumu, jaký se objevuje na některých kanálech DRM. A občas měl i větší a výraznější atak.

Zejména na koncertech je Nord Drum 2 nenahraditelný. Výborné zvuky se nesou ruku v ruce s kompaktností. Bez problémů se však dá uplatnit ve studiu. Pár výhrad si ale neodpustím, i když některé jsou daní za kompaktní rozměry. Chápu, že nebylo možné každý kanál posílat do separátního výstupu, i když by to potěšilo, ale hlavní výstupy mohly být symetrické. A mít na sluchátka jen malý jack, když se u všech zařízení používají dneska velké, je taky trochu nešťastné, protože ta redukce se snadno někde ztratí. Zdířka pro napájecí zdroj by mohla mít také zajištění kabelu, aby se snadno nevytrhnul, když už je s nástrojem dodávána objímka pro přidělání na stojan, což kvituji s povděkem. U bicí soupravy je větší nebezpečí shození nebo vytržení kabelu větší než na pultu DJ. Naopak mi nevadí, že Nord Drum nemá USB zdířku, protože osobně mám lepší zkušenosti s připojováním hudebních nástrojů při editaci a ukládání parametrů přes přece jen stabilnější MIDI.
Když jsem po deseti dnech nástroj, uvědomil jsem si, že bych ho určitě využil, momentálně však nemám projekt, kde bych ho pravidelně uplatnit.