Nová deska post-hudby předkládá zhudebněný kovidový deník

Dominik Zezula se před dvěma roky znovu spojil s Tomášem Havlenem, aby oživili společnou značku post-hudba. Po desce Není se na co těšit dvojice přichází se společnou reflexí předchozího koronavirového roku na novince Svět na konci roku nula. V kompaktnějším, osobnější a překvapivě energičtějším podání.

Před dekádou vstoupila dvojice post-hudba na scénu nenápadně třemi EPčky, z nichž poslední z nich Artefakty lze dnes brát za jeden z nejsilnějších statementů nové indie generace písničkářů, kteří už v ruce nedrží kytaru, ale svou verbální výpověď doprovází současnou elektronikou. V době, kdy pražská dvojka měla sbírat plody získané popularity, si od sebe dali oba členové na několik let pauzu. Dominik to zkusil s novými projekty Děti mezi reprákama, Yöllä nebo Ministerstvo popu, vydal knižní debut Hory jsou daleko ale my jsme tady, Tomáš se soustředil na studiovou práci pro jiné a založil label Bad Names. Návrat post-hudby přišel v roce 2019 s první dlouhohrající deskou Není se na co těšit, kdy muzikanti navázali na svou předchozí tvorbu. Druhá kapitola fungování post-hudby neskončila loňskou koronavirovou uzávěrou, ale dvojice naopak nastalou situaci využila jako primání inspiraci druhé desky Svět na konci roku nula.

„Loni na jaře jsme se shodli, že na aktuální situaci reagovat nijak nebudeme, že nová deska by měla být spíš osobní výpovědí než reflexí okolního světa,“ uváděl Dominik Zezula v promo materiálech. „Brzo nám ale došlo, že v této realitě nejde o dvě oddělené věci. Rok nula se na životech všech podepsal tak výrazně, že každá osobní zkušenost je nutně spjatá s pandemií, protože svět prostě najednou funguje jinak,“ dodal zpěvák. Po písničkách od Xindla X až po Wohnout, které reagovaly na lockdown loni na jaře, jsme čekali, kdy přijde hudební reflexe v poněkud obecnější, ne tak prvoplánové podobě. Fakt, že s jednou z prvních takových domácích desek přichází zrovna post-hudba, není ve výsledku takovým překvapením. Zvlášť když víme, že Dominik Zezula do skladeb projektu vždy promítá své osobní vzpomínky a zážitky.

První singl, který celou kolekci předskakoval, byla nečekaně popová klipovka Bezpečí a klid. Ta popisuje situaci doma zavřené dvojice, jež řeší, co bude při nuceném lockdownu dělat. „Jak popsat pocity lidí, kteří kromě lockdownu o nic životu zásadního nepřišli, aby to neznělo jako výsměch těm, kteří opravdu trpí?“, odhalil v čerstvém rozhovoru s Pavlem Kučerou v rámci YouTube rozhovoru série On Air zpěvák jednu z nejtěžších výzev nové desky. Pražské reálie (Nuselák, Žluté lázně, Podolí), které jsou součástí dosavadní diskografie dua, z písniček nezmizely, deníček Dominika nevynechá každodenní čísla pozitivně odhalených, ilegálních parties, vzpomínky na volný život před pandemií i procházky po místě bydliště, které nám z cestování zbyly. Naštěstí mnohem více času se písničky věnují osobním hnutím autora. Samota, mezilidské vztahy vystavené nečekaným zátěžím, vyčerpání, naděje, drobné radosti i apatie. To všechno jsou příběhy rozehrané ve Světu na konci roku nula.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

„Existenciální pop“ post-hudby je postaven na niterné Zezulově výpovědi v kombinaci s elektronikou Tomáše Havlena. Ta byla na dva roky staré desce doplněna o akustické elementy, které udělaly z kolekce, dohromady s nečekanou hitovostí řady refrénů, jednu z nejlepších desek roku. Na letošním albu se Tomáš Havlen vrací k primární elektronice. Vcelku pochopitelně. Vždyť právě syntetické nástroje všeho druhu jsou jedním z průvodců dnešní polozavřené doby. Ve druhém plánu překvapí hned několik pasáží, kdy dříve polodeklamující hlas zpěváka přejde do řvané, výrazně emotivní polohy. Pro řadu posluchačů šok a moment, který se po letech soužití s kapelou těžko přijímá. Já nečekaný výron frustrace chápu. Vy jste si během pandemie na home office nikdy nevyběhli na balkón, na zahradu nebo alespoň na záchod ulevit od nahromaděné tenze?

Osobní koronavirový příběh ve dvanácti krátkých kapitolách doprovází primárně atmosférická elektronika často doprovázená trapovými basy. Jednou se synthpopovou polevou jako v Bezpečí a klid nebo Slepých mouchách, taneční srdce zase tepe pod povrchem Myšlenky na pomalejší svět nebo Zlomového ráno nula. Oproti tomu primární syntetika je v Modřínovém háji doplněna jemnou kytarovou linkou, v Až srdce by se ustrnulo nad tím, co v nás zanechala zima kytaru navíc doplňuje atmosférický klavír.

Svět na konci roku nula je silnou osobní reflexí současné doby, aniž by chtěla mravoučně kázat politikům nebo jiným skupinám spoluobčanů. Je tak trochu schoulená do klubíčka, s mobilem v ruce pod dekou, kde komunikuje s přáteli i získává informace o současné situaci ve světě. Neveselá, hudebně současná deska přesto končí snahou vidět světlo na konci tunelu, kdy Dominik opakuje jako mantru verš „možná že zítra přijde zlomový ráno nula“. Aby byl schopen současnou situaci unést. Abychom se mohli na něco těšit, k něčemu pozitivnímu upínat.

‎Post-hudba – Svět na konci roku nula

Bad Names/Full Moon Forum, 2021, 31:42

Elektro pop folk

80 %