O lásce šeptal divoký rock. Idles nastavují laťku proklatě vysoko

Ne že by byli Idles zrovna nečekanou senzací. Každým albem ale rostou hudebně, emocionálně i textově. Svoji cestu do první rockové ligy si poctivě vyšlapali, aby nyní mohli s přehledem sesadit z trůnu bouřliváky Foo Fighters nebo Queens Of The Stone Age. Přitom se Idles více opírají o atmosférické syntezátory a garážovou špínu.

Společným jmenovatelem pro album Tangk je prý láska – to slovo se opakuje s vysokou frekvencí v každé skladbě, která se od té předešlé odlišuje zcela jiným pojetím, ovšem zcela intenzivním a smyslným. Svůj sentiment prodává lídr smečky Talbot pěkně draho, obrací ho naruby, někdy se mu vysmívá, jindy upřímně pláče nad vlastní neschopností upřímně milovat. Textově je vše zabaleno do sarkasmu a humoru, který k Idles patří odjakživa, a to i když se pouští do osobních vztahů, politiky (Fuck The King! v Gift Horse) či maskulinity, přičemž se do jisté míry vzdali svého kázaní.

Otvírák IDEA 01 je jak z jiného světa. Klavírní arpeggia a lehká elektronika doprovází pochmurně vypravěčský Talbotův hlas, připomínající Chrise Martina z Coldplay. Karta se záhy obrátí v punkrockové vypalovačce Gift Horse, hrající si s odstíny očekávaného napětí a refrénového výbuchu pod nánosy trhaného kytarového riffu. V podobném šablonovitém duchu (napětí vs. uvolnění) je pojatá v kooperaci se LCD Soundsystem nejhitovější skladba Dancer, založená na jediném opakujícím se basovém tónu a rytmu, aby v refrénu uhranula davy skandujícím refrénem v duchu hiphopových kompozic.

Do velkorysé baladické rétoriky se Idles pouští v podmanivé Grace, založené na tichém klavíru a jemných rytmických smyčkách. Doo-wop kytary se objevují napříč písněmi, podtrhují intenzitu a rozmanitost postpunkových skladeb, jako jsou Jungle nebo Hall & Oates, či dojemně šedesátkové rock'n'rollové Roy. Potemnělý ambient v POP POP POP naopak ukazuje magii producenta Nigela Godricha, neoficiálního šestého člena Radiohead.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Ležérní vokál střídající melodický baladický zpěv se šťavnatým řevem dokazuje, že Idles jsou na vrcholu své kreativity. Svůj podíl na tom mají i kytaristé Mark Bowen a Lee Kiernan, kteří vytvářejí podivuhodnou zvukovou evoluci pomocí různorodých pedalů a doplňují tak emotivní klavírní zpovědi i smyčcová arpeggia; produkci používá kvintet jako samostatný nástroj. Album Tangk je plné emocí, které ve vás po poslechu zanechají nesmazatelnou stopu. Jak album zahraje kapela naživo, se můžete přesvědčit na vlastní oči a uši 11. března v pražském SaSaZu.

Idles – Tangk

Partisan Records, 00:40:11

Rock

90 %