O Rolandech a lidech #2: Roger Hodgson

Znáte Supertramp? Jasně že jo! A jestli ne podle jejich poněkud zvláštního názvu (skvělej vandrák, nebo snad báječná coura, případně super dupot??!!...), určitě by vám bylo jasno hned po pár vteřinách poslechu třeba písně Logical Song, případně Breakfast in America. 

Frontmanem, zpěvákem, skladatelem a kytaristou/klávesistou této legendy zejména 70. let je chlápek jménem Roger Hodgson. To on vymyslel a nahrál třeba ty legendární Wurlitzerový beglajty. A to on má ten charakteristicky vysokej hlas.

Jak už to tak bývá, v kapele Supertramp se cesty jejich původních protagonistů rozešly, ale mr. Hodgson čas od času stejně vydá nějakou tu sólovou desku, nebo objede zeměkouli s tour, kam si lidi můžou přijít poslechnout staré dobré fláky v podstatě v originálním znění.

Ve videu níže se můžete podívat na reportáž z turné Breakfast in America tour, kde se Roger Hodgson rozpovídává o tom, že je velice spokojeným uživatelem stage piána ROLAND RD-2000. Tento nabušený nástroj z úspěšné řady „eRDéček“ mu dle jeho slov velice vyhovuje kupříkladu proto, že má klaviaturu, o které v podstatě „neví“. Není ani moc tvrdá, ani moc měkká, zkrátka jeho hitmakerské ruce se na ní cítí jako doma. 

Hodgson popisuje, že již dlouhá léta tvoří určitou část jeho klávesového setupu počítač se softwarovým nástrojem MainStage a RD-2000 mu bezvadně vyhovuje mimojiné jako ideální MIDI kontroler. A to, jak možná víte, není málo – ne vždy si „hardwarové“ nástroje s virtuálnimi nástroji úplně bez problému povídají. Hodgson takto může kombinovat zvuky z Rolana i z kompu a využít výhody obou světů. Devizou Rolanda je prý také jednoduché a „blbuvzdorné“ ovládání – umím si představit že pravděpodobně základní zvuk (třeba piano, nebo wurlitzer) tahá přímo z Rolanda a z počítače mu jedou takové ty „povinnosti“, které by bylo zbytečné komplikované, ne-li nemožné dostávat z jednoduchého stage piana. V ukázce se třeba objeví moment, kdy hraje cosi na zvuk klavíru a když se dostane na nějakou spodní klávesu, spustí se také zvuk reversního klavíru. Tipuju, že aby to sedlo do tempa písničky a „ucuklo“ to ve správnou chvíli, prostě si ten reverse připravil dopředu hezky ve studiu aby měl tu správnou délku a prostě si to jen přiřadil na určitou klávesu – pak se o nic nestaral a všechno ostatní hrál na Rolanda, ten počítač mu tam jenom „přicmrndnul“ ten efekt. Ale to je bohapustá spekulace a možná je to jinak – jestli máte někdo tip na to, jak toho mohl docílit, a jestli to náhodou nejde dostat i ze samotného RD-2000 napřímo, napište mi do komentářů, vyhlašuju detektivní soutěž!

Všimněte si mimochodem, že na pódiu těch RD-2000 je víc, i jeho doprovodná kapela tam má zapojeného minimálně jednoho dalšího...

Zajímavou věr pan Hodgson zmiňuje v závěru videa – velmi si užívá živé hraní v této době (teda on asi v době, kdy to točili, ještě tolik nelítal po světě Covid19, haha), protože to je přecijen chlápek, co hrál obří koncerty už v 70. letech. Možná se nám z dnešního pohledu zdá, že je přece sen hrát na skutečné akustické křídlo a skutečného Wurlitzera, když chcete dosáhnout jejich zvuků. A když vám to navíc někdo odtahá a Supertramp zajisté i v dřevních dobách nemuseli řešit, že to musí sami odtahat do dodávky… Ale v kombinaci s tím, jak se ty – samy o sobě nádherné – nástroje tehdy zvučily a jaké byly možnosti pódiových odposlechů, z jejich krásy toho často i při nejlepší vůli zbylo pramálo a jen s tím byla spousta starostí. A neexistovala možnost, jak se tomu vyhnout. Proto se není čemu divit, že si tenhle starej pardál užívá to, že si může dát do uší ineary a pohodlně si vykroutit takřka identické zvuky, které tehdy mohl slyšet snad jen ve studiu a z nahrávky. Dneska s těmi zvuky může pracovat každý večer a vše je naprosto komfortní.  I se všemi efekty a jakýmikoliv vychytávkami, vše prakticky v jednom nástroji, koneckonců člověk má většinou stejně jen dvě ruce a bejt na pódiu obklopenej hradbou harampádí je v něčem krásné, ale rozumím tomu, když člověk jednoho dne dojde k tomu, že jednoduchost má taky něco do sebe… Logical...

A kdybyste snad sami spekulovali nad nějakým zvukovým rébusem – jak udělat nějakou vychytávku a třeba jak zkombinovat různé typy nástrojů k dosažení nějakého specifického cíle, můžete se podívat na tuto příručku, která vám může poradit a navrhnout různá řešení a různé zajímavé kombinace, pokud se rozhodnete rozhodit sítě do vod Rolandu...